Vaše pracovní začátky v Anglii

Taky přispěji svou troškou. Do Anglie jsem jezdila jako studentka VŠ, naposled jsem tam byla před 4lety.
1x jsem jela na blind a jak psal někdo výše, a začátky mě stály dost peněz, pak už jsem jela s agenturou a tam si kdyžtak ještě našla nějakou výpomoc.
Moje pracovní pozice - obsluha na bowlingu, recepční, úklid, hlídání dětí, za barem.
Poslední rok, co jsem tam bylo se mi tam vyloženě nelíbilo, kolem mě samí falešní Poláci, hrůza. Celkově se atmosféra hodně zhoršila.
Ale jako zkušenost to bylo výborné.

Nebyla bych tak skeptická, kamarádka se teď po půl roce vrátila, pracovala v restauraci kousek u Southamptonu a přivezla si celkem slušné peníze, a žila si tam finančně mnohem lépe než zde, nejen, že si mohla dovolit pár piv jak píše Haniccino, ale platila si dále neustále taxíky, chodila "pařit" do drahých barů a oblečení si také přinesla zásobu. A jak říkám, ještě si přinesla na české poměry značný finanční obnos. Práce sice těžká a náročná, ale nemyslím si, že práce čísnice v drahé restauraci je až tak podřadná práce, každopádně byla to pro ni velká zkušenost a nelituje. Pokud člověk nemá doma závazky a nebojí se práce, proč ne. Mimochodem anglicky uměla základy, když tam jela a práci měla dohodnutou přes kamarádku, která pracovala ve stejné restauraci.

Reaguji na Kejmiiis: to přesně souhlasím. Jak jsem tam neměla žádnou snovou práci, tak musím říct, že jsem si tam dopřála cokoliv co jsem chtěla...

holky všem děkuju za další "zážitky z cest"

Reaguji na Kejmiiis: děkuji
tak obsluhovat v restauraci mi tedy taky nepřijde jak podřadná práce, moje sestřinice také pracuje jako číšnice,je spokojená jak platově tak celkově, já si prostě myslím že 1 rok by mi mohl dát hodně, ať už na jakékoli pozici

Reaguji na im4fun: děkuju, nad au-pair jsem taky přemýšlela,ale docela bych se asi bála té zodpovědnosti,ono asi taky záleží jestli se staráš jen o dítě nebo děláš domácí práce,můžu se zeptat jak dlouho jsi byla v UK?

No, to že někdo dělá v drahé restauraci neznamená že bude mít víc než v Mekáči, číšníci berou obvykle minimální mzdu všude.
Jo, a taky jsem tady znala hodně...na to kolik málo jsem tu poznala holek až neuvěřitelně hodně "číšnic", co měly vzhledem k oficiálně uváděnému zaměstnání nějak moc peněz. Ale všechny už jsou taky zpátky v čechách, už ani na ty ***** lidi nemaj prachy.
Nic nenaznačuju, třeba měla kámoška štěstí na dýška, i takové práce jsou ale bez perfektní angličtiny a kopy štěstí se k nim běžný východoevropan nedostane. Neznám tady žádnou číšnici co by si mohla dovolit platit taxíky a chodit pravidelně do drahých barů, tedy pouze za účelem zábavy.

Reaguji na matty28: byla jsem tam jenom půl roku (ze zdravotních důvodů jsem se musela vrátit), a dělala jsem i domácí práce, samozřejmě. Ale měla jsem štěstí na děti, protože byly opravdu vychovaný a do určitý míry i samostatný. Ale např. moje kámoška (Češka) tam měla 3 děti, a docela tam trpěla...Její nejstarší "dcera" jí třeba jednou i kopla do ledvin, urážela jí atd. Je to hodně o štěstí.
Každopádně na to, že jsem tam měla o málo víc než zákonem (nebo čím) povolené minimum (tehdy 55 liber týdně, já měla 60, to byla libra ještě za něco přes 40 Kč), jsem si tam dopřála opravdu to, co jsem chtěla, ale to bylo hodně také tím, že jsem si přivydělávala uklízením v jiných rodinách a babysittingem. Každopádně i ušetřit se dalo celkem slušně
Ale jak tu někdo psal, že si těžko zvyká na nové kamarády - Angličani jsou dost rezervovaní lidé, těžko se s nimi navazují vztahy. Takže já jsem měla mezi místními jenom minimum známých (ani bych to nenazvala kamarádi), ale naštěstí jsem měla cca 30 Čechů/Češek a Slováků/Slovenek v okolí, což mě zachránilo před zblázněním se

V UK se domácím pracem u aupair nevyhneš. Jen někdy je to míň, někdy víc (hlavně co se týká vaření).

Tak já jsem si v Anglii taky žila mnohem lépe než v Česku, ale jela jsem tam s velmi dobrou znalostí angličtiny (10 let učení + dokončené státnice), měla jsem tam zázemí v podobě přítele a ambici nedělat ze sebe otroka jako Poláci. S tímhle vším jsem se během půl roku dostala na místo zástupce manažera.

Ale jet tam bez dobré angličtiny a doufat, že něco seženu, někde budu bydlet a nějak to dopadne - na to už prostě není vhodná doba. To už jedině začít jako au-pair, protože ubytování a práce je do začátku zajištěna. A později si třeba něco jiného najdeš.

Reaguji na Consuela Banana Hammock:

To je pravda. Na druhou stranu záleží na rodině. U první jsem dělala uklízečku od rána do večera a u nynější nedělám nic - když nepočítám,že každý ráno vyskládám nádobí z myčky.

Za výhodu beru v UK to,že tu nekoukají jestli má člověk VŠ,SŠ,atp. Papír z čr tu moc váhu nemá. Zkrátka když člověk ukáže, že má co nabídnout tak mu budou rvát ruce ( viz IT pracovníci,řemeslnící,atp.) Jinak přítel začínal u jedné firmy jako číšník a dnes dělá manažera - a není to nic neobvyklýho. Znám tu lidi,co tady jsou 10 let a dělají celou dobu ve fabrice a nebo taky lidi,co jsou za 2 roky na postech manažerů, supervizorů,atp. Je to celý o více faktorech. Na druhou stranu, ty 'zlatý' časy jsou pryč a spousta lidí se vrátila zpět do čr...a jak tu bylo psáno, nejvíc info je na pohybech.

Tak já se angličtinu učím zhruba těch 10 let a myslím, že jsem v ní dobrá, nevím sice jak bych si poradila s přízvukem, ale to je doufám otázka zvyku. Jinak, co bych tam chtěla dělat za práci nevím, ale nejsem hloupá a nepojedu tam s tím, že to nějak dopadne. Nejdřív si chci tady vydělat dostatek peněz, abych v případě, že práce v Anglii nebude nebo bych dostala padáka neskončila na ulici. Je mi jasné, že si tam ze mě nesednou na zadek a že se tam na nás dívají jako na póvl(alespoň co jsem slyšela), ale zkusit to můžu, třeba budu mít štěstí. Vrátit sem se můžu vždycky...

To se mi taky líbilo I když jsem byla celkem mladá a ještě k tomu cizinka, tak jsem ukázala, co ve mně je a šanci mi dali. Mohla jsem pokračovat ještě na vyšší místo, ale v té době jsem se vrátila do ČR na vysokou školu. Takže opravdu šikovní lidi se tam uživí.

Dobře nad tím uvažuješ. 2-3 měsíční výdaje si našetřit dopředu v případě, že bys práci nenašla hned.

A to je právě kvůli lidem, kteří nemají co nabídnout, ale myslí si, že tam zbohatnou. Pak přijedou na místo, realita je jiná a aby měli co do huby, tak vezmou i tu nejhorší práci a dřou jak mezci. Pak se té pověsti nelze divit

To jsem právě nikdy nechápala, jak lidé počítají s tím, že když se jim tady nedaří a nemají co nabídnout, tak v zahraničí se z nich stanou málem milionáři. Takže se angličanům opravdu nedivím, ale přijde mi, že je pak těžké je přesvědčovat o tom, že jsou i jiní, že já jsem jiná...