Kdo se u vás stará, když jste nemocná?

tak zlato,to tě upozorňuju že u mě je to to samý.chlap má na mě ještě kecy že marodím. teď momentálně zápasím se zápalem plic a mám to tak na 30 dní minimálně. nic příjemného.

Holky teda! Co jste si to vybraly? Můj partner mi poskytuje maximální servis nejen v době nemoci. Bezohledného hulváta bych doma netrpěla.

jsem na tom stejně, bohužel, a když jsem byly vloni po bouračce, nechodící ,tak jsem

na vozíku musela zvládat všechno
ps: klidně ho daruji

mně vždycky manžel říká, proč chodíš do práce , když jsi nemocná, vykašli se na to, vylež to....v momentě kdy si fakt lehnu, tak začne být divnej.....a nakonec mi to většinou v hádce vyčte že já se válím a on se musí starat

já bych zase nesnesla chlapa, co by kolem mě pořád lítal a vlastně mi dokazoval, že se bez něho neobejdu a že jsem závislá na něm, alespoň ten čaj k posteli, když je mi mizerně schvaluji, ale my ženy také nelítáme a nestaráme se když se něco rozbije (ale najdou se vyjímky) myslím, že to není tak tragické, pokud se jinak postará, např. o děti a když jindy dokáže být pozorný..asi nás nechtějí litovat, abysme nebyly moc rozmazlené

bobulinka
prostě to neumí, táta je úplně stejný. neumí se starat. i když je pravda, že se i snaží, ale je tak neohrabaný, že je líp, když se nesnaží. jeho péče spočívá v tom, že chce vařit čaj (asi i na zlomenou nohu a chová se velice tiše, a snaží se vařit (uaaaaa)......

mno starám se o sebe sama, a když umírám, tak sdělím našim, že umírám, a máma se o mě s mrmláním, že jsem pořád nemocná, postará ale naštěstí zle na umření je mi málokdy, i když tuhle mi skorem volali i záchranku, a vážně jsem uvažovala, že bych s tím i souhlasila :X

Víš, já si nemyslím, že tím chtějí dokázat něčí závislost. Spíš mám pocit, že jsou rádi, že taky něco zvládnou. U někoho je to projev lásky.

bobulinka
U nás se starám já, manžel chodí domů kolem 19.00-20.00 hod někdy i déle. O víkendě, když je doma, klidně i vyžehlí.

Tak to bych nevydejchala, naštěstí ten můj se o mě stará hezky

Můj muž pokud s chorobou zalehnu se o mě postará než odejde. Uvaří mi čaj, donese léky, snidani atd... Vše k posteli,aby nemusela vstávat... Okolo oběda zavolá co bych si dala oboum nám neco koupí a přijede se semnou naobědvat,pak si dáchne semnou a pokračuje pracovat...

Absolutně mi tím nedokazuje, že jsem na něm závislá - ostatně nepromarodím celej rok... Ale prostě ví, že je mi zle a chce abych ležela a nevystrkovala čumák... Naopak jak se mi uleví a já hned mám roupy, neb mě to nebaví... Tak mě v pelechu drží...

Vůbec nepřemýšlí jestli to má dělat, nebo ne... Je to pro něj automatická věc... Jsme spolu 11 let - žádnýho magora, který by si chtěl dokazovat mou závislost na sobě bych si nevzala ! Svého muže miluju a fungujeme prostě v pohodě a není mu trapný se postarat, když je potřeba a nemusí si nic dokazovat... To mi přijde jako zvláštní důvod...

Manža mi např. udělá i o víkendu, když jsme po akci a je mi zle česnečku - voní bytem a donese se mi jí do postele s úsměvem Je prostě normální a nedumá nad hovadinama co má a nemá dělat... Jestli se to hodí a nebo je to u chlapa trapný... Je to vyrovnanej člověk...

panika
Myslím, že takové štěstí mít nebudeš

Tak já byla nemocná naposledy někdy na základní škole Ale asi před 2 lety mě skolila jakási střevní chřipka nebo nějaký takový podobný hnus, fakt celou noc jsem strávila na wc. Druhý den jsem nebyla schopná ani vylézt z postele jak jsem byla slabá. manža sice musel do práce ale než odešel tak mi nachystal na noční stolek aspoň čaj,piškoty a banán a večer jak přišel z práce tak mi uvařil hovězí vývar. Takže se staral fakt pěkně, jsem za to byla fakt ráda protože dojít z ložnice do kuchyně mi trvalo 20min (bydlíme v paneláku,byt celkem 65m2) a to jsem si musela cestou 2x sednout než jsem tam došla, hrůůza, doufám že už tohle nikdy nezažiju...

Zrovna dnes jsem se prohlásila za zdravou a tím pro mě skončil veškerý komfort
Staral se o mě přítel... nakupoval, vařil, čaje dělal, uklízel...
Asi si tu "nemoc" ještě natáhnu

žiju sama, takže se starám sama v září jsem prodělala za sebou dvě ošklivé angíny, při té první jsem měla víc, než čtyřicítky a nebyla schopna zvednout se z postele, natož sednout do auta nebo MHD a dostat se k doktorce. Když jsem volala jednomu svému ctiteli,který se neustále chvástal tím, že cokoliv budu potřebovat, on zařídí, tak mi řekl něco v tom smyslu, jakože toho nadělám a ať si vezmu taxi (podotýkám přes půlku Phy a ráno,kdy je to všude ucpané, takže taxi by stál asi moji týdenní útratu). Nakonec ke mě přijel kamarád mé kamarádky a k doktorce mě odvezl, ale tenkrát jsem si uvědomila, jak moc jsem sama......

Jednu chřipku jsem nedoléčila a teď se mi mrška vrátila znovu...a přítel se o mne staral tehdy i teď až si připadám skoro trapně....co chvilku si říkám o čaj...ale nevypadá, že by mu to vadilo ...jinak u nás nemáme moje a tvoje práce, oba děláme skoro všechno, až na vaření, to dělá jen on a peru zase jen já (ale když dostane instrukce, tak to taky zvládne ) takže s tímhle při mojí nemoci problém není.
Brala jsem to jako samozřejmost...když je nemocný, taky pro něho udělám vše aby se cítil lépe...jak to tady čtu, asi bych si toho měla víc vážit