Vztah s matkou

U nás naprosto stejné Zrovna dneska jsme si říkali, že bysme si mohli udělat dámskou jízdu někdy v sobotu večer s flaškou

tak to je paráda !!

S mamkou máme perfektní vztah, beru jí napůl jako kamarádku a to máme od sebe velikej věkovej rozdíl. Svěřuju se jí skoro se vším, samozřejmě všechny detaily mojeho života nezná, něco radši neříkám Ale 99,9 procent věcí o mně ví. Jsem za náš vztah strašně ráda

mamina je pro mně nejlepší ´parťák´ kamarádka.. prostě ´vším´.. Můžu jí věřit na 120% (komu jinému taky věřit že?, když né vlastní mámě no ne?) Nedokážu si představit, že by to bylo jinak! ale některé věci se prostě neříkají

Taky nejsem svěřovací typ, přesto myslím, že má zná dobře máme fajn vztah, sem tam jdem do kina, na nákupy, nějaká ta dovolená, na sportovní zápasy ...

Ona mi určitě nechtěla ublížit ,ale při jedné naší poklidné debatě,kdy mluvila o mě, se vyjádřila ,jak já bych by se zachovala, jaká jsem a jaká jsem byla apd.Bohužel konkrétně nemůžu napsat,ale nešlo o nic v zásadě negativního.Skoro jsem padla na zadek, jaký obrázek o mě má, že mě vlastně vůbec nezná.

mě tedy líp než máma, zná babička ale mamka celkem taky slušně.. akorát intimnější věci (třeba co se i týká vztahů) fakt spíš probírám s babi

Reaguji na Jay Jay: no jasně proč ne a mojí si to taky dokážu představit

Moje mamka by chtěla být taková ta "nejlepší kámoška", ale já nejsem vůbec svěřovací typ, takže to moc neklape. Popravdě, když už se mám rodičům svěřit s něčím vážným, tak radši taťkovi než mamce. Ani nevím proč. Myslím, že mám s mamkou hezký vztah, ale svoje vztahy ani jiný "osobní" věci s ní rozhodně nerozebírám. Odmalička jsem hodně uzavřený člověk a nejsem zvyklá se s čímkoliv svěřovat.

S mojí mamkou mám velmi dobrý vztah, i když spolu už skoro sedm let nebydlíme - teď možná ještě lepší, než dřív
Nicméně taky nejsem typ na svěřování, takže myslím, že o mě taky spoustu věcí neví a nebo má mylný představy. Nicméně vím, že se na ní můžu 100% spolehnout a nikdy by mě nenechala na holičkách a že kdyby cokoliv, můžu za ní přijít. A to je pro mě důležitější, než jestli ví přesně, jak bych se v různých situacích zachovala.

no já postupem času zjistila, že člověk může fakt asi nejvíc věřit rodině.. málokterým přátelům.. spíš mám pocit, že jakmile se člověk začne svěřovat, lidi toho dokážou zneužít.

No jak kdy..někdy je hrozně hloupá a tím mě štve a nebo někdy super, ale že by mě znala jaká jsem ve vztahu nebo jaká jsem mezi přáteli tak to neví, má taky úplně mylné představy, protože se doma někdy chovám jinak a ven se chodím odreagovat...celkově naši rodinu opravdu nemám moc ráda jen mámu miluju, ale někdy mě dokáže opravdu vytočit neskutečně. Takže zná mě jen okrajově ikdyž si mylně myslí že mě zná dobře

Já jsem se taky nikdy nikomu nesvěřovala, neměla jsem důvěru.... až vlastně posledních deset let, kdy jsem vdaná a mám děti, jsme s mámou na telefonu skoro denně.Už proto mě to udivuje, ty hodiny a hodiny rozhovorů jí nic nedaly.

S mamkou mám hezký vztah,ale zlepšil se po ppravdě až teď,kdy jsme to začly obě řešit. Ona mi moc pomáhá,někdy sice až přespříliš,ale jsem ráda,že je taková jaká je. Náš vztah nebyl vždy ok, v pubertě jsem jí dělala hrozný věci,neměla jsem ráda,že na mě tak dohlíží. Je to hlavně o tom začít u sebe a brát jak mamku tak ostatní lidi jaký jsou.

Reaguji na yourcandy: Já to mám podobné, myslím,že si ona myslí,že mě zná,ale dle mého do detailu nezná.Taky nejsem příliš svěřovací a svěřuji se až když hoří nebo to nedokážu dál skrývat. Základní charakteristiku zná - odhadne co se mi třeba líbí za oblečení nebo jakou knížku mám ráda,ale vyloženě,že by mě znala např. lépe než můj přítel tak to asi ne.