arrow
profile_image
Trebi
od 16. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji Chillys: 55let a tohle dělá snad od 20ti let ... jenže na toty hnusný lidi nikdy nedojde a umře někdo hodnej co má zdravej životní styl třeba

Ale dojde, přijde to jako blesk z čistého nebe, tělo vypoví službu, jak píše Bruce 78. Nezřízený způsob života se do těla zapisuje, to mi věř.

arrow
Neprodává v Bazaru

Tak já měl alkoholiky oba dva rodiče a díky tomu jsem si vůči alkoholu vybudoval řekněme zdravé nepřátelství.

Mamka i Taťka pili, co pamatuju. Když mě taťka brával v zimě na sáňky jako malého klučinu končili jsme pravidelně v hospodě a pamatuju si že mi dával srkat pěnu z půllitrů. Mamka v posledních letech co jsem ji ještě znal nemohla být střízliva, musela pít každý den v roce. Po rozvodu s taťkou si našla přítele, který ji v alkoholovém opojení podporoval... i to byl důvod našich pozdějších neshod. Já jsem to neuznával a hlavně od pátnacti let jsem nepil. Zní to hodně divně, ale je fakt že do patnácti let, jsem od narození stihl asi vypít opravdu hodně, čímn vším mě rodiče nalili. V patnácti jsem se naposledy opil a skončil s alkoholem natvrdo. A dodneška ho nepotřebuju k životu, ale už se nebráním silvestrovskému přípitku, nebo připít na něčí narozeniny. Ale nic víc. Mám rád kontrolu sám nad sebou a nevidím žádný důvod, proč bych se měl nechat ovládat alkoholem. To je takový můj přístup k alkoholu od toho dětství a puberty, co jsem si prožil s rodiči. Alkohol žádný smutek nevyléčí a bavit se mohou lidé i bez posílení alkoholem, nepotřebuju se opít, abych se dokázal smát.

Rodičové, Ti se věčně hádali, taťka nás i bil. My jsme se o něj starali, tahali ho po chodbě, myli ho, dávali do postele a on nás za to vklidu zmlátil. Mamka hodně pila, ale nebyla agresivní naopak přespříliš lítostivá, pořád brečela kvůli všemu a nedalo se sní o ničem mluvit. Mamka se ve finále byla i léčit, ale neúspěšně, její nový přítel ji to zhlavy vymluvi atak léčbu přerušila a nechala se jím dále opíjet. V zásadě mi oba dva rodiče z dětsvtí udělali něco, za co by je v dnešní době zavřeli za týrání dítěte, ale přežil jsem to. Rodiče dodnes respektuju a děkuju jim za život, který mi dali. Když by potřebovali pomoci a bylo to v mých silách tak jim pomůžu. Ale oni o mě nikdy moc nestáli, takže jdu svou cestou. Do rodiny (včetně babiček, tet atd.) jsem nikdy moc nezapadl i právě tím, že alkohol nepiju (ale je toho více) a nemám v plánu s tím do budoucnosti ani začínat, za dětství jsem toho vypil až až.

A mít alkoholika v rodině a brát na něj ohledy je obrovský závazek do života, který alkoholik spravidla nikdy neocení. Je pak jen na nás, zda nám takový člověk stojí za to, aby jsme s ním zůstali i nadále, přese všechny city a i třeba rodiné vazby, které mezi námi jsou.

arrow
profile_image
Flossy mojeid
od 17. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji Tuax: do patnácti let, jsem od narození stihl asi vypít opravdu hodně, čímn vším mě rodiče nalili

Cože? To je neuvěřitelný.

Cituji Tuax: V patnácti jsem se naposledy opil a skončil s alkoholem natvrdo. A dodneška ho nepotřebuju k životu, ale už se nebráním silvestrovskému přípitku, nebo připít na něčí narozeniny

To jsou vždycky 2 extrémy - buď mají děti rodiče za vzor a kráčejí v jejich stopách, nebo je mají za ''odstrašující případ'' a alkoholu se vyhýbají. Ty jsi ten lepší extrém.

Cituji Tuax: Rodiče dodnes respektuju a děkuju jim za život

Tak to klobouk dolů, málokdo dokáže o rodičích po to všem něco takového napsat...

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené