Poraďte jak to mám přežít s pubertálním dítkem

No, oni ty rady nad zlato jsou často hodně nepříjemný. Rodiče chodí do Drop-Inu pro rady a pak říkají, no jo, ono se jim to říká, nejsou to jejich děti. No jo, to jsou rady, to přeci nejde. A za 5 let si pak říkají, proč ty rady nad zlato před tím neposlechli, jenže už je často pozdě.

To, že kouří trávu a chová se tak, jak se chová je důsledek něčeho. A pokud to chceš vyřešit, měla bys hlavně pátrat po tom, co je příčinou a snažit se to alespoň částečně napravit. Zkus hledat taky chybu u sebe. Pokud nedodělal 2 školy, neumí zacházet s pěnězi atd., nenaučila jsi ho zodpovědnosti. Někdo jí má přirozeně v sobě, někdo ne a toho by jí měli naučit rodiče.

Je super, že si to začala řešit alespoň nějak. Ale naučí ho zodpovědnosti to, že bude peníze (kartu) odevzdávat tobě a dostávat na příděl?

Já vůbec nejsem proti tobě. Držím ti moc palce. Vím, že to není jednoduchý. A máš to ještě o hodně těžší tím, že na to nedokážeš koukat s nadhledem (to asi nikdo v týhle situaci). Ale pokud ho nedonutíš, aby se začal chovat zodpovědně, tak se tak chovat nebude. Mě tohle taky nikdo neučil, a když jsem se v 18 odstěhovala z domova, tak jsem si několikrát pořádně nabila ústa. Ale věděla jsem, že pokud chci dál studovat, být samostatná a dobře se uživit, tak s tím něco udělat musím.

Příspěvek na domácnost není to samé jak odevzdávání peněz, se kterými syn neumí hospodařit. Je to spoluúčast na rodinném rozpočtu.

way

neuháním, nevyhledávám, jsem hóódně tolerantní, ale nepromluvit si s vlastní dcerou normálka třebas u kávy nebo oběda měsíc či dva, je poněkud zvláštní....myslím, že ani netušíš jaké to je v rozvedených rodinách, když jeden manipuluje děti proti druhému.......a taky vidět a cítit trochu radosti u dcery pouze když dám.....a pořád je vše málo....to je nejlepší teda nevyhledávat, nevidět, nedat. To se pak stáhnu a jako, že nejsem...ale někdy mne to přepadne jako právě dneska....
No ještě, že mám druhé dítko nyní poněkud jiné....víš to by všecko zamrzelo i docela otrlého...ale jdeme dál...janis

A v tom to právě je. Nemyslím, že píšu z pohledu děcka, spíš z pohledu člověka, kterej má velkej nadhled. 7 let se o sebe starám sama, bez něčí pomoci. Dokázala jsem dostudovat, materiálně se zabezpečit, mám fajn práci v pohodě osobní život... Nikdo mi nedal nic zadarmo, nikdo mě nenaučil zacházení s penězi... Nemyslím, že je to o věku. Znám spoustu lidí, kterým je přes 30, žijí stále u rodičů a o samostatnym životě nemají ani ponětí. Nemám pocit, že jsem dítě, jen se snažím lidi kolem sebe chápat, bez rozdílu věku. Taky se snažím objektivně dívat na drogy. Vím moc dobře, co umí. Moje sestřenice v nich jede už 13 let, když jsem se stýkala s dealery, viděla jsem spoustu vyklepaných feťáckých trosek, z mýho okolí umřeli na předávkování 4 lidi, zažila jsem feťáka, kterej mě nejdřív na kolenou prosil, abych ho nastřelila, a když jsem odmítla, tak mi vyhrožoval s nožem v ruce... Ale i tak neberu drogy jako nějakýho démona. Je to o lidech. Já jsem byla na nejlepší cestě do nich spadnout, ale můj hnací motor mě směroval jinou cestou. Ale do života mi hrozně moc pomohly ty otřesnosti, který jsem viděla, protože jsem se naučila rozpoznávat důsledky různých chování a paradoxně mě feťáci a dealeři naučili to, co moje rodina ne - zodpovědnosti. Chápu rodiče, který se bojej o svý děti, který chtěj ochránit před hrůzama, který si ani sami dobře nedovedou představit, chápu feťáky, kteří berou drogy a chápu puberťáky, který dělaj maléry, vzdorujou rodičům a dělaj jim naschvály. Myslím, že větší strašák, než jsou drogy, je nezodpovědnost. Nezodpovědnost dětí a nezodpovědnost rodičů, že je té zodpovědnosti nenaučili... Já třeba za svůj největší úspěch považuju to, že jsem pomohla vyhrabat se z drog feťákovi, kterej si 4 roky píchal heroin. Je 3 roky čistej, má dobrou práci, přítelkyni, ale i tak už asi nikdy nebude v pohodě. A mám strach, že když se něco zvrtne, nastane opět problém...
Z drogový závislosti se jde dostat, když člověk chce. Ale už to nebude nikdy normální člověk. Pořád zůstane abstinujícím feťákem. Je to jak s alkoholikama, ale ti na to mají alespoň antabus. Myslím, že rodiče by měli řešit, jak problémům předejít, ne jak je případně řešit...

To jistě ne, ale postupný příděl peněz na útratu určitě.

Já bych mu určitě rozpočítala částku dle metrů čtverečních a podílu na vodném a stočném, jak už tu někdo radil. Nešetřila bych ho, zvlášť, když je popyojka na MD. A rozhodně bych chtěla, aby začal pomáhat. Třeba jen vynést každý den koš - prostě z principu, aby něco dělal. Když nevynese, nezaplatí, nebude mít vypráno, vyžehleno. Oni se sice puberťáci tváří, že jim je všechno šumák, ale myslím, že v 17 by ho přeci jen trochu mohly zajímat holky a ty ušmudlané a smradlavé oblečení neocení.

way

nyní jsi to napsala velice výstižně !

Ano máš pravdu, předejít problémům a ne je pak případně řešit... a ta zodpovědnost, ta je opravdu hrozně důležitá.
Důležitá po celý život, vůči sobě, druhým.
To je asi to nejpodstatnější do dětí vštípit !

janis

Ale vím, máma s tátou nežila od mého útlého věku. Tatínek byl u nás taky ten hodnej a máma ta zlá... Vím, jak to mámu muselo bolet.

Já mám teda taky prohřešky, taky se s mámou vídám míň, než by si představovala, ale to neznamená, že jí nemám ráda. Snažim se teď víc, ale moc nestíhám. Nedávno byla 2 měsíce v nemocnici na třech operacích (doktoři jí pěkně zmastili) a to jsem tam byla každej den, někdy i 2x za den. Máma se chudák rozbrečela, protože si myslela, že jí nemám ráda a pak viděla, že mám... To mi bylo hrozně líto, páč já jsem se fakt mohla přetrhnout, abych sehnala známý doktory, urgovala jsem personál, aby dělal, co má, protože to byla katastrofa v tý nemocnici...

Teď už je doma, nepotřebuje tolik péče a já nemám čas, abych za ní každý týden jezdila. Jenže když mě začne uhánět a říkat, že je jí smutno, a že jí líto, že nepřijdu, tak nemám kromě toho času ani chuť.
Když neuhání, začne mi chybět sama.

Ale pokud jí proti tobě tvůj bývalý manžel ještě popuzuje, tak je to ještě horší, to jo. Třeba to bere tak, že se jí vnucuješ. A znáš to. Co ti někdo vnucuje, chceš pak ještě míň...

Way,

to já žádný smutno neříkám, páč mám dvě zaměstnání a nestíhám...a tohle mně je jasný....prostě se to tak sečetlo a podtrhlo, dám to do pořádku a zalezu do svý nory....pa,pa janis

Dobrou. Držim palce, ať dcera prozře

Nic proti, ale na travce mu bude naprosto jedno studium a samostatné uživení se.

Pokud si nezakouří a má ještě čím přemýšlet, tak si stejně řekne (sám pro sebe) že ho máma nenechá ve štychu. Doma má zatím vše, co potřebuje. Opravdu je nutné vysvětlit mu možné restrikce a v případě nedohody je zavést.

Až bude mít hlad a nic na sebe, bude prstíčkem hrabat u maminky.

Možná bych tu eskalaci variant, co jsem psal dříve, otočil. Nejdřív po hubě, on přileze a až si bude lízat rány, vpálit mu dohodu

Úsměvné. Tráva není heroin.

Mimochodem cca do 20 let jsem trávu kouřila.

Jo, a nestalo se vám někdy, že vás za prohřešky vašich dětí začali peskovat ještě rodiče, event. tchyně s tchánem? Jakože je to tou špatnou výchovou a oni by to a to nedovolili, takže by se něco takového nemohlo stát apod.

sebastiana
U vlastních rodičů bych to ještě chápala, ale u tchánů ani náhodou, to by bylo hodně zle.

way
Tím bych se nechlubila. Je to droga a je jedno, jestli lehká, nebo tvrdá, pořád droga. Člověk, který se k tomu uchyluje je slaboch, stejna tak jako lidé co pijí.

Vy myslíte že člověk by měl v 17 už přispívat na domácnost?