S čím máte spojené dětství?

Pamatujete i oplatky Dalida?
Holky a vaše dětské lásky, první pusa...?
Tehdy byly "vztahy" jednoduché - základní škola a psaníčka s pravopisnými chybami - líbýš se mi, a odpověď: ty mě taky a byla ruka v rukávě.

Ve školce jsme ještě s jednou holkou "milovaly" stejného kluka, pořád jsme se kvůli němu hádaly a strkaly...vždycky mi vyhrožovala, že mu dá pusu jako první! Když mu vypadly zuby, bylo po lásce-nechtěly jsme ho ani jedna!

U nás bylo populární napsat: Máš mě? Odpověď: Mám tě! A bylo vyhráno

Joooo Dalida a Fidela! Vozili nám to naši z Juliuse Meinla, když jeli jednou měsíčně na obrovský nákup

jo holky a největší bomba byla pískací mikina. měly jste? já měla dvě, jedno bylo autíčko a druhá už nevím, byl v tom nějaký strojek a když se to zmáčklo tak to pískalo.

Pamatuju si taky první pirátství - čekala jsem u rádia s prstem na REC a čekala na začátky písniček, abych si je nahrála na kazetu - výsledkem byly šílenosti, co chrčely, bylo tam slyšet ségru, jak nadává, že chce jinou stanici, písničky byly bez začátku, ovšem konce i s moderátorem

Jé tohle si taky pamatuju. Ach jo holky, málem mi tohle téma rozbrečelo. Ta doba byla kouzelná, škoda jen, že naše děti už tohle neprožijou. Ty budou jen sedět doma na zadku a čučet na bednu, smskovat a hrát na PC.
Taky si pamatuju, jak jsme si dělali furt bungry, takže jsme museli najít nějaké perfektní místo a pak hned na skládku, kde jsme nabrali starý matrace, koberce a různé vyhozené věci a pak jsme se v tom bungru scházeli. Nebo starý opuštěný baráky, do nich jsme hrozně rádi lezli, v jednom baráku jsem propadla střechou a přivedl mě náš zdejší policajt domů - jsem bydlela na vesnici

Pak jsme lezli do dolů a sbírala jsem tam zajímavé kameny, do teď je mám doma a spoustu zkamenělin mám. Pak jsem se tam málem utopila, protože jsme se v těch lomech i koupali a já se začla propadat do toho jemného písečku a dva kluci mě pak tahali ven, no byli jsme podělaný z toho všichni, samozřejmě to bylo naše tajemství

Jo ještě náramkové bonbony

Žvýkačka BAJO , céčka , a neustálé prošení o psa

jedna z mých vzpomínek z dětství byla, kdy zemřel Brežněv..seděli jsme s rodiči v obýváku a dívali se na pohřeb..pamatuji se, že když ho vkládali do hrobu, uvolnily se popruhy a rakev jim tam žuchla a my jsme se smáli..hrozné že? nevím, proč si takovou blbost pamatuji..
pak samozřejmě pionýr a soutěže ve zpěvu sovětských písní, kladení věnců atd..
to jsou ale příhody, kterým dneska bavím své děti, skutečně krásné vzpomínky mám na svou úžasnou babičku, u které jsem trávila prázdniny, bydlela v takovém starém domku, měla pec, vařila skvělá jídla.. hlavně byla moc hodná a měla jsem se u ní dobře..
pak ještě vzpomínka, když čas od času přijel strýček, který emigroval do západního Německa a vždycky mi dovezl neskutečné věci.. žvýkačky s Donaldem, lízátka..a já se s nimi pak naparovala ve škole

Reaguji na Lauritta: Magion, Vega a Studio kamarád,
seriál Robin Hood s Michaelem Praedem,
Přesně, vyrůstala jsem v 80 letech a tenhle seriál jsem milovala...
Jinak krásné téma, můžeme už jen nostalgicky vzpomínat Dnes bych se asi bála svoje děti pouštět tak jako jsme lítali my, ale dřív to bylo normální. Jezdili jsme s partou na kole, kolikrát i dost daleko od domova, v létě věčně v lese, v zimě na rybníce nebo na sáních....Moře pro nás neexistovalo a ani nám nechybělo, stačila Orlická přehrada...vzpomínám jak jsem se ségrou čekaly kdy pojede parník a půjdou od něj vlny...s tátou jsme rybařili....dnes jsou děti dalko zhýčkanější a o spoustu zážitků jsou ochuzené...

A také tábory, školy v přírodě... A ruština ve škole - rozdávali nám dopisy ruských dětí, se kterými jsme si měli dopisovat, ale já jsem na to byla líná a nikdy jsem na dopis neodepsala.

Ty si kupuju dodnes

né to neznám.

Ale kamarádka měla boty se svítící podrážkou a ty jsem strašně chtěla.

Ty jsem měla já, babička pracovala v obuvi a tak mi je podpultově dala. Všechny děti mi je záviděly a taky mi je nakonec někdo ze šatny ukradnul. Takže si pamatuji, jak paní učitelka volala našim, ať si pro mě přijdou, že je zima a já mám jen papučky. Tenkrát jsem to hrozně obrečela. Bylo mi 7-8.

Jinak si pamatuju, že jsme s holkama blbnuly s bárbínama, nebo s panenkama, vozily je v kočárku a v paneláku si hrály. Každá měla jedno mezipatro, tam jsme si daly deky, všechno vyskládaly a hrály si. Pak jsme každá šla na 10 minut na oběd a hned jsme se vracely. Někdy jsme se zdržely dýl, ale nikdy by nás ani nenapadlo, že by se něco ztratilo. Nikdy nic.

Nebo jsme takto hrávaly Dostihy a sázky, roztahané po celém patře a někdy jsme si je tam nechávaly i přes noc Byla to nekonečná hra, protože jsme si pořád půjčovaly peníze z banku.

Jinak si vzpomínám na hraní a sbírání céček, kuliček. Jak jsme hráli na čáru nebo do ďůlku a kdo jak jsme obdivovali sbírky céček. Nebo jsme chodili kupovat Ledňáčka za korunu či Táboráčka.

Milovala jsem Čtyřlístek, Kačera Donalda, taťkovi jsem pokradla celou sbírku Rychlých šípů, sbírala jsem nálepky BH 90210, milovala jsem Hurvínka a s kamarádkou jsme na obyč. kazeťák nahrávaly jakoby "rozhovory" s tím, že jedna z nás je moderátorka a druhá je herečka Ještě bych je asi někde našla, ale bojím se je pustit.

Jako knihomol si pamatuji, jak jsem se v létě snažívala číst ještě při šeru u okna, jak jsem se pravidelně budila a chodila si v noci číst do koupelky nebo na záchod. Do knihovny jsem chodila 2x týdně a po cestě domů jsem si už čítávala Jsem měla štěstí, že mě něco nezajelo.

Taky jsem se rozepsala, ale měla jsem krásné dětství, mám úžasné rodiče a já bych byla šťastná, kdyby moje děti někdy v budoucnu měly alespoň srovnatelné dětství s tím mým. Bohužel v dnešní době to asi není moc reálné.

Díky za moc pěkné vlákno, hezky jsem si zavzpomínala.

A ještě jsem si vzpomněla na papírové panenky!! Jak jsem jim vystřihovala oblečení a pak je na ni nasazovala Měla jsem několik takových panenek.