Jak se od někoho dokázat odpoutat?

já jsem takto byla s přítelem 9 let, něco podobného jako popisuješ a když se na to podívám zpětně, nechápu sama sebe. Neztrácej čas ve vztahu, který nefunguje, to že jste spolu byli tři roky neznamená, že se spolu musíte trápit až do důchodu

ahoj, tak asi základ je odpustit hlavně jemu a sobě za to, že jste si vzájemně ubližovali, zkusili jste to, ale nevyšlo to, asi pokračovat v tom dál nemá cenu, bylo by to pořád stejné, spíš horší až by to dospělo do nějaké totální vydeptanosti vás obou....když uvnitř sebe mu i sobě odpustíš, tak pak ho můžeš nechat jít....

ukázka z knihy -
Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ je možné teprve tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a jsme nezávislí. Snaha zrealizovat pocit skrývající se za tímto výrokem však přináší obrovské obohacení.

Reaguji na Ellenuschka: vím to, že při pohledu nazpět se i já sama sobě budu divit... vidím to i ve svém okolí, spousta párů, které se po dlouhé době rozešli, jsou šťastnější.. i přes to v sobě nenacházím kapku odvahy

Reaguji na pulspuls: právě odpuštění, to je to, co nám chybí.. dokážeme si navzájem říct, že se milujeme, ale nedokážeme smazat to, co se stalo.. při každé příležitosti nějaké neshody se ty věci vytáhnou a řeší od znova.. je to nekonečný kolotoč, který nedokážeme ani jeden zastavit

hm, to je to ono, že jsi závislá na partnerovi a čekáš, že on tě udělá šťastnou, ale štěstí musíš hledat v sobě, ne ve vnějších okolnostech.....jinak stejně nikdy šťastná nebudeš, protože okolnosti se pořád mění
já v tom nic dobrýho nevidím, to je spíš závislost než láska

Reaguji na pulspuls: i toho, že to je závislost, jsem si vědoma.. asi čekám na zázrak nebo nevím hledat štěstí v sobě? jak to udělat? můj život za poslední 3 roky se točil pouze kolem něj..

není nutné mazat co se stalo....ale prostě přehrát si tu situaci a uvnitř sebe mu za to, co udělal odpustit, třeba si říct, že k tomu měl takové a takové důvody, pochopit ho a odpustit mu a taky sama sobě....takže odpustit a dívat se na něj s láskou a přát mu jen to nejlepší...když v sobě hromadíš ty negace a ukřivděnost, tak to časem vybouchne, to je jasný....zkus ho pochopit, podívat se na to z jeho úhlu, porozumět, proč se to stalo a odpustit...to je hlavní....jinak se v tom pořád budete babrat a vyčítat si všechno možné....místo výčitek zkus říct - máš pravdu, nezachovala jsem se dobře a chápu tě....hned to půjde jinak

no to je to ono, tak si zkus najít něco, co vyplní tu mezeru....třeba koníčky, kamarádky, nové rande, pokud jsi na to už připravená.....
on by totiž taky musel v sobě odpustit tobě a to nevím, jestli vůbec vzájemně dokážete....ono je těžký si přehrát tu situaci, kdy se vynoří veškeré nepříjemné pocity a fakt porozumět sobě i druhému a odpustit upřímně....to pak vymaže ty nepříjemný pocity

Ztrácíš plno času. Udělej dobrou večeři a v klidu mu to řekni... Přebolí to a nakonec budeš ráda

Já se neuměla rozhoupat ani jen po 3 měsících. Je mi asi jasný jaký to je. Nakonec jsem v nějvětším vzteku zabalila věci a šla... teď jen vydržet.. ale je to táák těžký :-/ držím palce

Reaguji na pulspuls: nové rande určitě ne, na to nemám absolutně myšlenky.. kamarády máme společné.. je to těžké, od začátku spolu "bydlíme", sice u jeho rodičů, ale máme své patro.. s jeho rodiči si rozumím, naši rodiče si vzájemně tykají, máme společného psa... je těžké se toho všeho vzdát...
Jinak děkuji moc za rady...

chápu to, mám to stejně, s tím rozdílem, že spolu máme dítě.

Já teď zažívám něco podobného. Jsem s přítelem přes 3 roky, teď jsme spolu začali bydlet. Před rokem, jsme měli krizi (psal jiným, tajně se sešel s bývalkou atd...) bylo to pro mě těžké období, cítila jsem se ponížená. Zhnusil se mi. Řešila jsem to tak, že jsem ho podvedla, abych mu to oplatila, a byla naštvaná raději na sebe, než na něj, protože každý den sem se budila s pocitem, že psal jiným neslušné návrhy a bylo mi špatně. Ano snažím se tímto omluvit svoji nevěru. Přítel o tom samozřejmě neví. Vztah se nám velmi zlepšil, chová se teď ke mně krásně. Dokážu si představit, že je to ten chlap pro život, se kterým chci mít děti. Ale po té nevěře, se mi zastesklo po tom užívání. Ten můj "milenec" je do mě zamilovaný a já k němu také cítím neuvěřitelnou touhu, ale není to zamilovanost, jako k mému příteli, jen poblouznění a fyzická přitažlivost. Nevím jestli se mám rozejít, nebo zůstat. Bojím se že budu litovat, jednou se chci usadit a přítel je člověk se kterým bych chtěla žít. Ale teď jsem ještě mladá. Je mi 20, a nevím zda se vázat.

a co se domluvit, že se nebudete nějaký čas vídat (nemluvit o rozchodu) a plánovat si akce bez sebe, třeba postupem času zjistíš, že Ti nechybí (nebo chybí?)