Partnerská krize - jak ji zvládnout?

Kaci01
Já jsem nečetla příspěvky ostatních, ani si rozhodně nepřisuzuju patent na rozum ale............

Já jsem se svým teď už témeř 10 let manželem před svatbou chodila pár let a můžu ti říct, že jsem se rozcházeli co měsíc....
Dokonce jsem zrušila ve vzteku naši svatbu
Teď jsme spolu dohormady i s chozením cca 13 let a nelituju .....
Asi to bylo vše potřeba...dokonce i násílí kdysi proběhlo....první roky manželství válka Roseových

Teď je z něj úžasný a milující táta, co vaří, pere, nosí květiny.....toleruje mé úlety v podobě bezhlavých nákupů a taky večírků s kámoškama

Je strašně těžké odhadnout, jestli je to ten pravý a já ti můžu říct, že u mě se to projevilo, že je to fakt ON snad až po minimálně 5ti letech společného soužití.........

Takže - držím pěsti !!! Poradit nedokážu nic, protože i naši společní kamarádi se divili zpočátku, že s ním vůbec dokážu žít.....
a teď - svému muži smekám poklonu. Ale ta cesta byla fakt strnitá, dlouhá a ne vždy bezbolestná ............

Úplně takhle to nefunguje. Lze korigovat drobnosti kolem, ale v životě nikoho nemáš šanci předělat. (nezáleží na pohlaví)
Pokud všechno ve vztahu, rodině klape, tak partner/ka je ochotný tolerovat některé výstřelky.
Pokud ale začneš dělat z partnera vola, dlouho to procházet nebude a nakonec to většinou vyústí v otevřený konflikt s fatálními následky.
Všeho s mírou, ano na chlapy platí dobré jídlo, klidná domácnost a pak vám snesou možná i modré z nebe

Kaci01
Já si nemyslím, že bys ho měla okamžitě opustit. Krize můžou být i po roce. Já mam přítele rok a čtvrt (z toho rok spolu bydlíme) a taky se umíme pěkně hádat, nějakou velkou krizí jsme neprošli, protože si o všem vždycky hned promluvíme. A to je asi to důležitý. Promluvit si. Vím sama za sebe, že když mě něco trápí a tutlam si to v sobě, tak jsme protivná a hádky vyvolávam sama.
Jinak rok vztahu není žádná krátká doba na to nedat tomu vztahu šanci. Ale pokud to bude skřípat dál a nikam to nepovede, tak věnovat tomu zase třeba další rok, je ztráta času. My s bývalým přítelem jsme měli velikou krizi po 7 letech, půl roku jsme tomu zkoušeli dávat šanci. Nešlo to, tak jsme se pak rozešli.

jO holky taky jsem měla doma itálii)sme oba s NIKDYMANŽELEM ve znamení lva,čili temperamentu na rozdávání,jak píše Magdinka,válka Roseových hadr )) a sme solu ořád,skoro 9 let,nelituju taky,protože je jinak skvělej chlap,kterej mi udělá co mi na očích vid,jen když mu to šikovně rozkážu )

Kaci,
taky bych neházela flintu do žita...když jsem se seznámila se svým novým přítelem, opustila jsem kvůli němu toho starýho.. i když byl ten původní strašně hodný a snaživý..ale něco mu prostě chybělo...
a to ve mně neustále vyvolávalo pocit, jestli jsem se rozhodla správně..a navíc můj současný přítel má plno kamarádek, které kvůli mě úplně zanedbávat nechtěl..takže jsme se kvůli tomu děsně hádali a málem se po necelém půl roce rozešli..pak jsem se rozhodla že to přestanu řešit..neřešila jsem kam jde, co dělá a udělala si vlastní plány..a on se začal víc zdržovat doma a když je pryč posílá sms jak se na mě těší..a sám mi potom řekl, že když věděl, že ho nezasypu výčitkama a raději mu řeknu, jak mi chybí, strasně rád mi z různých akcí volal jak se domů těší a tak.. koukám, že jsem se rozepsala ..
takže shrnutí...vím že to bude těžký, ale místo slz do telefonu mu zkus říct co jsi přes den děla a jak Ti u toho chyběl a jak se na něj těšíš..pokud začněš výčitkou - jakto že tady není, zvrtne se to v hádku..vím, že to bude těžký, ale příjde doba, kdy se vrátí zpátky a pak teprve uvidíš, jaký to bude...takže krásnou dovolenou bez hádek..

Petino,
podle mně je toto zkrátka dané. Každý má ve vztahu svou "atomovou váhu" a od toho se to odvíjí.
Nevím, jestli se to dá nějak dlouhodobě nafilmovat.
M.

Otázka je, kde se tento "fakt" urodí.
Zkus se vcítit do druhé strany. Vůbec se nemusí jednat o to, že si Tě méně váží, nebo tě má méně rád.
Teď to beru obecně, mimo toto téma.
Vztah se prostě časem uhladí, vyčichne zamilovanost, zapadne do stereotypu a myslet si kvůli tomu, že by Tě nechal v hořícím domě napospas je naivita.

Teda já měla v každým vztahu tak zhruba po roce krizi Takže mě by to asi nezneklidnovalo. A navíc to máte ted těžké, protože je tvůj přítel daleko a vídáte se málo. Neviděla bych to tak černě. Navíc nemyslím si, že vztahy na dálku nefungují. Ano dlouhodobě a pokud by to tak mělo být pořád, tak to opravdu nejde. Ale takovéhle dálky, jako když je na nějakou dobu pryč, prověřují vztahy. Bud je vztah dost silný a přežije to, nebo není a nepřežije to. Přeju ti at to zvládnete spolu

Petina
Já bych řekla, že po sedmi letech je krásné, že jste stále spolu. Vlastně ani nepíšeš, co Ti vadí. Zda stereotyp a nebo něco jiného (nezájem, neúcta a podobně). Teprve pak by se dalo říct, co s tím (tedy přibližně). Jinak obecný návod na vzbuzení/obnovení mužského zájmu asi neexistuje, řekla bych, buď svá, přece si Tě kvůli něčemu vybral, tak to trochu oživ!

Hele zlato, neházej to jen na chlapy
Zaprvé jsme zde v menšině, zadruhé i na světě je nás míň a za to jaký je vztah můžou vždycky dva. V některých případech tři a více

Petina
No víš, řekla bych, že je to normální vývoj dlouhodobého vztahu. Pro muže je práce důležitá, jejich způsob realizace, osobního růstu. Samozřejmě ho to láká. My ženy jsme zase na tu blízkost, jak vidíme, že nám drahouš uniká, už se nám hroutí svět, ale přitom se zas tak moc neděje, vždyť "jde jen do práce". Asi jste trochu v nerovnováze, tak to zkus trochu srovnat, máš přece také nějaké možnosti, on není celý Tvůj svět!

Petina
Petynko, já Ti rozumím, miluješ ho. Ale jestli ho nenecháš dýchat, tím spíš uteče... A nebo Ti to bude mít za zlé, že se nemohl realizovat, a otráví to celý váš vztah. A pak - člověk nemá nic jistého, ani když má partnera doma... Přeju Ti štěstí!

To je nepříjemné. Ať se to zdá jakkoli nefér, platí všude "něco za něco"
Nemyslím teď třeba finance, práce v domácnosti atp. to je podružné. V citové a komunikační rovině musí být jakási rovnováha. Pokud začne jedna strana povolovat, nebo ignorovat, tak to ten druhý dlouho nevydrží lepit. Stojí to příšerně energie.

Ahoj všem ,

tak mám po dovolené a moc moc mě překvapila . S přítelem jsme se pohádali jen jednou a to jen na začátku. Pak to byly úžasné dny, které jsme si oba užili. Až se mi sám ptal co se mnou je, že jsem úplně jiná. Nevím co se mnou bylo, ale byla jsem šťastná . Než zase odjel jak mi řekl, že ta dovolená byla fajn a že se mu moc líbila. Jsem neskutečně nabitá na další týdny a možná i měsíce . Už jen 4 měsíce a budu ho tady mít zpátky...
díky moc všem za podporu

Ahojte,

taky máme problémy. Jsme spolu přesně rok a půl a jeden den. Roman je super, vydělává penízky, stará se o naši zvěř, (společně) navaříme si, pouklízíme...Ale jsou chvíle kdy se ho snad nemůžu ani dotknout..ani vidět... Vídáme se vždy každý druhý týden.
Někdy je to skvělé a někdy prostě jen stačí aby něco řekl, byť nevědomky a já vyletím jak čertík z krabičky a ... je zle,... nevím je to těžko napsat, kdybyste měli někdo nějakou fintu, jak z toho "nechtění ho" ven, tak poraďte.
Vyrůstala jsem mezi dospělými, bratr i segra jsou dvakrát rozvedení a já tak nechci dopadnout jako oni. V únoru chceme brát s přítelem hypotéku na byt, ale jak říkám, jsou časy kdy bych ho zavraždila a představuju si jak ho napichuju na vidle...