Co pro vás bylo impulsem k tomu začít cvičit?

Vždycky jsem byla spíš oplácaná. Né žádný extrém, ale při výšce 171 cm jsem měla 84 kg. Otěhotněla jsem a k porodu se dokutálela se 107kg Když jsem se viděla na prvních fotkách pořízených z porodnice, nevěřila jsem, že ten rozpláclý čuník jsem já. Fotky mám schované a říkám, že je budu ukazovat malé v pubertě místo antikoncepce Začala jsem se zdravě stravovat a i cvičit. V únoru bude mít malá 2 roky a já mám 59kg. Kůže mi nikde neplandá a jsem spokojená. Hodně mi pomohlo trajdání s kočárkem a to, že i dcerku jsem chtěla naučit jíst vyváženě. Váha se v září zastavila a nechtěla jít dál, tak jsem prubla svou první dietu v životě(dukana) a opět se váha rozhoupala a já se zase stravuju jako před tím. Co je fakt super, že mám daleko víc energie a připadám si sexy. Cvičení střídám - kalanetika, pillates, tanec... vždy jeden den pohov a jen procházka a druhý den cvičení.

Pro mě hlavně endorfiny! Cvičení jedna z mála činností, kde dokážu vypnout, odpoutat se od starostí běžných dnů a tu hodinku, dvě si užít opravdu naplno! A pak taky samozřejmě vidina hezké postavičky Sice cvičím opravdu hodně, ale moje skladba jídelníčku byla donedávna dost bídná.... Ale jak píšeš, prohlédla jsem si fotogalerii postav a nakoplo mě to se sebou něco udělat, tak uvidíme
Ať se Ti daří!

Bohužel se mi povedlo se taky dost zakulatit, teda žádný extrém, ale štíhlost už to nebyla. Nakopla mě ztráta sebedůvěry, nespokojenost sama se sebou, která se odrážela i na vztahu a celkově mi bylo mizerně. Jako správný lenoch jsem začala užívat spalovač a po necelém měsíci jsem to vysadila, protože se začaly projevovat zdravotní problémy, takže nezbylo nic jiného, než začít něco doopravdy dělat. Přestala jsem jíst brambůrky a nezdravé sladkosti a začala chodit na spalovací lekce heatu (jednou týdně) a cca po měsíci už byla 3 kg dole. Potěšilo mě, že si toho především pánové všímali a chválili. To mi dodalo energii a tak jsem začala chodit 2x týdně do fitka + pátek, sobota, neděla orbitrack u našich(cca 3/4h). Po třech měsících, kdy jím stejně, jen v menších porcích mám dole 10 kg. A vždy, když ve fitku umírám, vzpomenu si, jak jsem vypadala a dřu ještě víc, protože se mi líbí ten pocit, že se sebou něco dělám a výsledky jsou znát. To mě motivuje nejvíc+ vlezu se do starého oblečení Doufám, že se Ti bude dařit a motivaci jen tak neztratíš

Reaguji na pusenka11: Páni, klobouk dolů!

Tělocvik jsem ve škole taky nesnášela a přitom jsem dělala od svých 12ti let karate, později závodně nějakých 12 let. Sport jako takový odjakživa miluju. Pak přišlo první těhotenství a za 4 roky druhé dítko a tak se to nějak na postavě podepsalo ... Na nějaký vrcholový sport už nebyl čas a popravdě ani chuť a nálada, a tak se tělo pěkně povolilo, rozteklo a pořád tam bylo navrch 7kg, které nešly a nešly dolů Jednoznačný impuls byl to, že mě to strašně štvalo, jak vypadám a chtěla jsem být zase pevná, jako dřív. Pro sebe, pro manžela, pro okolí. Mít prostě ten dobrý pocit, když se v létě svlíknu do plavek, nemuset se někde schovávat. Abych nebyla s rodinou u moře a všichni koukali, jaký je tam pěkný chlap, krásní dva kluci a taková rozteklá machna u nich Takže se na tom neustále pracuje, úspěšně mám dole těch 7 kilo, ale ještě je spousta zpevňování přede mnou. Takže zrovna prcek usnul a hurá na eliptical Nádobí počká

A při běhu mně nikdo neotravuje a nic po mně nechce!

Já třeba cvičím a makám na sobě z důvodu toho, že prostě nesnesu ten pocit, že se budu muset před někým svléknout, nebo třeba v zimě (kdy není tělo ani opálené, takže vždycky nic moc ) jít třeba do bazénu. Mě osobně to prostě hrozně vadí, když bych se musela stydět a připadat si hloupě. Taky nemám ideální postavu...mám celulitidu, ale prostě se snažím dělat všechno proto abych vypadala trochu k světu. Taky si myslím, že od určitého věku, když chce člověk nějak slušně vypadat, tak prostě musí chtě nechtě něco začít dělat, protože ta kůže a to svalstvo prostě není co bývalo třeba v 18 či 20 .

Začala jsem cvičit, když jsem se dostala do problémů s přejídáním a s tím souvisejícím přibíráním na váze. Jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a njednou jsem si uvědomila, jak strašně vypadám. Začátků bylo trochu víc, ale jakmile jsem nalša cvičení, které mě bavilo, už jsem nepřestala a cvičím do teď. Je to prostě závislost. Vždy se cítím skvěle po cvičení a dokáže mi to dobít energii

Koukla jsem se do zrcadla

Reaguji na moniiik: Jaké cvičení?

Reaguji na Manqa:

Cvičím podle stránek http://bodyrock.tv Je to víceméně kombinace posilování, zaměřené na co nejvíc partií, a nějakých aerobních cviků. Většinou ve formě intervalového cvičení (např. 50s cvičíš, 10s pauza) nebo je prostě dán počet opakování Je to náročné, ale krátké a výsledky jsou skvělé

Pro mě byly (a jsou) impulsem bolesti zad a špatná fyzická kondice

Pro mě byl impulsem pohled do zrcadla, mám sedavé zaměstnání a navíc nemohu ovoce a zeleninu v rámci léčení, takže jsem za 4 měsíce pěkně nakynula. Řekla jsem si dost! musím se sebou něco udělat. Včera jsem byla poprvé v posilovně, myslela jsem, že tam umřu a ikdyž mě dnes bolí celé tělo, tak to nevzdám a budu makat, hlavně kvůli sobě, abych se cítila dobře a navíc i kvůli příteli

Zjistila jsem, že vážím stejně jako přítel. Ale já nejsem tlustá, on je hubenej a já mám těžký kosti! Tak jsem to spojila s novoročním předsevzetím a v létě se za sebe v plavkách konečně nebudu stydět! Teda aspoň doufám...