Zamilovaná do zadaného a co teď?

Ale to bylo mé přání před rozvodem, chtěla jsem , aby můj muž nebyl sám a našel si podporu (či ženskou) v tom období.... Chtěla jsem, aby s někým byl a tolik netrpěl. A tohle si myslím i o ženě svého "milence?" (myslím, že není sama, a i kdyby byla, bude lepší, když nebude...)

omlouvám se za krutost, ale život ke mě také nebyl mírný (to bych nebyla rozvedená)

vinokavaahoj,
Musím reagovat.
Proč? Když víš jaké je to z té druhé strany děláš to samé. Já bych teda nechtěla, aby nějaká (ženuška a děti - Ty trpí dvojnásob) trpěla jen pro to, že já se s ním mám dobře, že jsem šťastná....
Vím, že ON je ta největší "svině", že ON tomu dal zelenou, ale podle mě by ženský měly držet při sobě a né spolu "bojovat".
A souhlasím s názorem, že se vše jednou dvojnásobně vrátí..

Koci, nikdo te za zadnou blbku nema. Tady holky co pisou, jsou uz vetsinou ''starsi kousky'', vcetne me(to prirovnani jsem, damy, rozhodne neminila jako nejakou urazku) a clovek se diva na to jinak, nez v osmnacti, dvaceti.

Jen si priznejme, ktera z nas se ve 20 na toho sveho nedivala jako na ideal. Ja tedy ano.

Pandora
Promiň já nesoudím ani osočuji já to zažila a mluvím z vlastní zkušennosti
Majda
No jo s věkem máš pravdu, ale musím říct, že moje názory ve 20 byly víc puritánské něž nyní
Holky nic ve zlém

Dobré ráno holky, tak to jsem tady něco rozpoutala hihi

fiffii
Dobré ráno, myslím, že to není špatné téma a vůbec jsi nic nerozpoutala co člověk to jiná zkušennost a jiný názor.

Zlato chodím, jen není čas moc psát... Vy se mi nomrzíte . ofinu mám pořád jen ji nosím častěji nahoru

To je pravda, moje kamarádka je se zadaným už přes půl roku, ale on má přítelkyni, se kterou žije několik let a ona je flegmouš a nic neřeší, každý si vesměs žije svůj život... On mou kamarádku miluje a ona jeho, jenže kamarádka je vybušná povaha a on má rád klid, což doma má, protože ona je velký materialista a je si vědoma co by ztratila... Je z toho moc smutná, protože když jsou spolu je jim úžasně, ale vrací se domu...

Ahoj holk,

i já vám přispěji do tohoto tématu neboť se mě týká....i já se zamilovala do ženáče (byť jsem na začátku netušila že je ženatý). Nikdy jsem nemyslela, že takovou situaci zažiji a budu ji řešit, protože ženáčům jsem se vyhýbala na sto honů...jenže láska si asi nevybírá...nebylo to jednoduché...výstupy jeho (dnes už bývalé) manželky, návštěvy jeho rodiny, výhružky a doprošování se ať ho opustím...nakonec vše dobře dopadlo (pro mě). Jeho rodina mě nikdy nepřijala, nestýkáme se. Je mi sice líto, že nevídá svoje děti, ze začátku jsme měli snahu si je brát a jezdit za nimi, ale jeho bývalá žena vždy stropila scénu, děti byli poštvané proti mně....na jednu stranu ji chápu, ale na druhou ne, protože nejvíce ublížila právě těm dětem..... Dnes už 5 let žijeme spolu a vše klape normálně. Možná si jeden druhého víc vážíme už pro to, co vše jsme museli vytrpět. Přála bych každé, která se dostane do této situace, aby to dopadlo dobře , protože vím, že většinou to tak není...

A jak dlouho mu trvalo než si uvědomil, že chce být s tebou? Moje kamarádka na něho párkrát zatlačila, udělala sem tam scénu a on se stáhnul... Miluje jí ale má rád klid...

Jo, není to omluva, ale souhlasím. Také mě to potkalo, ikdyž jsem si říkala, že mě nikdy....
fiffii
Je to jako bys to vyprávěla o mně. Přesně tohle prožívám. Jen nemyslím, že má doma klid. Myslím, že ikdyž si každý žije vesměs svůj život, tak to není ani pro jednoho lehké. Ale vrací se tam....

fiffii
Trvalo mu to asi rok.....chápala jsem, že má rodinu, barák, rodiče....a že není jednoduché se toho vzdát...ale já na něho netlačila, řekla jsem mu rovnou, buď já nebo ona, ale netrap nás obě...jedna to hold odskáče (a vnitřně jsem byla pevně přesvědčená, že to budu já, protože z mého pohledu já mu neměla co nabídnout). Odjela jsem na dovolenou (sama s kámoškama) vyčistit si hlavu a když jsem se vrátila doma ležela na stole podaná žádost o rozvod....takže to bylo překvapení....

vinokava
Nechtěla jsem aby to znělo jako výmluva, já na začátku fakt netušila, že je ženatý (není Čech a tady pracuje, takže pro mě bylo logické, že na víkendy jezdí domů atd). Pro mě to ze začátku nebylo jednoduché. Když už to prasklo a na víkendy jezdil domů (kvůlu dětem - typická fráze ženáčů).
Ale já nepřemýšlela co se tam děje, jestli si hrají na šťastnou rodinku nebo co....hlavně jsem se musela na víkendy zabavit, dost mě v té době podržela kámoška, která si taky prožila něco podobného....Pokaždé jsem si říkala, že jak v pondelí dojede tak to ukončím...ale nějak to prostě nešlo, ale pak opravdu trpělivost došla a po několika návštěvách a výstupech jeho ženy jsem řekla "a dost" už se rozhodni co vlastně chceš a s jednou to ukonči...a on to udělal. Nepřemýšlím co bude za 10,15 let...a třeba to budu já kdo si najde mladšího (nemusí to být přece vždycky chlap, kdo nás opouští).....

Hannah5
Prožila jsem něco podobného. Taky jsem nevěděla, že je ženatý. Neptala jsem se. A pak už bylo pozdě a já byla strašně moc zamilovaná. Trvalo to téměř 3 roky než manželku opustil. Stálo to moc slz a trápení, ale na druhou stranu jsem věděla, že za to stojí. Jsme spolu a jsme šťastní. Myslím si, že jsem neuděla nic zlého, protože vím, že jeho žena se k němu nechovala zrovna nejlíp. Dodnes nechápu, jak si mohla nechat utéct tak úžasného chlapa. Jeho rodina mi řekla, že se vedle mě úplně rozzářil. A to byl pro mě důkaz, že jsem se nezachovala zle. Prostě si myslím, že když je chlap spokojený, nehledá jinde. Samozřejmě kromě chronických sukničkárů, které nezmění ani svěcená voda!

On je hodně pracovně vytížený a říká jí, že teď nechce řešit nic okolo jen práci... Ona nemaká a nechává se jen vydržovat, prostě drží hubu a krok, on se domu chodí jen vyspat... Ale proč tam pořád chodí? nemají děti nic, možná že tím, že kamarádka chtěla aby od ní odešel tak on se kousl z mužské ješitnosti... myslím si, že kdyby bylo doma vše Ok jak říká, tak by neměl vůbec chuť si někoho hledat, nepatří mezi ty co zahýbají...