Jak nemyslet na muže, se kterým pracuji a něco mě k němu pojí?

Je to jak z telenovely Ale já bych si s ním o tom promluvila co k tobě cítí a pak je na tobě jak se rozhodneš.. srdci neporučíš

Měla jsem něco podobného, sice ne v práci, ale potkávali jsme se, já na něho neustále myslela, občas vypadal, že by měl zájem, ale dycky utekl... no a já časem zjistila, že na něho myslím ne proto, že bych ho milovala, ale proto, že moje ego se nechtělo srovnat s tím, že mě nemá natolik rád, aby o mě bojoval... jak jsem si to uvědomila, že to bylo jen moje ego a moje chybná interpretace situace, tak jsem mu úplně odpustila, pustilo mě to a od té doby na něho nemyslím a přestalo se mi o něm zdát. Možná ti to pomůže. Jestli ne, tak si s ním promluv nebo změň práci či jiné oddělení v práci, jestli to jde. A taky si raději nic nepředstavuj, je klidně možné, že kdybyste to dali do kupy, že by to už pak neklapalo. Představy a idealizování jsou nebezpečné. Sice jste spolu už chodili, ale to neznamená, že by to bylo stejné jako předtím.

Chudák tvůj přítel... Ale co neví, to ho nebolí...

Každopádně alespoň kvůli svému příteli by sis mohla promluvit s kolegou, zjistit jak to spolu tedy máte a srovnat si to v halvě a na základě toho všeho se rozhodnout, co budeš dělat dál (s kým budeš).

Já bych se nemohla každý den vracet k příteli, který mě moc miluje a myslet na jiného.

Myslí,.že tě baví pro to,že sis ho trošku zidealizovala a máš o něm různé pěkné představy. Asi to chce si vysvětlit rozumem,že pokud by něco bylo,tak by to sice bylo fajn,ale jen chvilkové a ty přece máš stálý,pevný vztah, který kvůli tomu bys nechtěla zničit....

No ono se to někdy tak semele bez ohledu na to chceme, nebo nechceme.To je život.
Hlavně , aby to nebyl ženáč s dětma.

Já myslím, že kdyby zájem měl o něco víc, tak by se už projevil.

Ano nalháváš, vykašli se na to. Je dost možné, že by si mohla přijít o přítele , kdyby si to nechala dojít dál , kolega zájem nemá, skončila by si sama.

Taky jsem si začala něco s kolegou z práce, uháněl mě a vypadalo to, že má zájem.. Takže jsme se začli vídat, ale tak nějak to nevyšlo, prostě jsme se k sobě nehodili. Ale já to nedokázala nechat být, prostě mě užíralo, že už o mě nestojí (i když já o něj vlastně taky nestála, oba jsme věděli, že to nemá cenu, ale moje ego to prostě nedokázalo přijmout..)

Myslím, že jsem na tom byla úplně stejně a pomohlo mi, když mi to došlo.. Že jde prostě jenom o to, že už nemá takový zájem.. Někdy je to těžký se s tím smířit, ale nám se taky nelíbí každý, tak holt ani my nemůžeme být ty pravé a úžasné pro každého...
.

Děkuji moc za reakce. Asi by bylo lepší se na něj vyprdnout, udělala bych to velmi ráda, ale jak se mám přemluvit k tomu, abych na něj neustále nemyslela?

tlapka 6: No ono se to někdy tak semele bez ohledu na to chceme, nebo nechceme.To je život.
Hlavně , aby to nebyl ženáč s dětma. Já myslím, že kdyby zájem měl o něco víc, tak by se už projevil.
Ženáč s dětmi to naštěstí není, jsme oba dva ještě poměrně mladí...a v tom je také možná háček, kolega je ještě takový nevyzrálý, podle toho co říká a tak...mockrát jsem přemýšlela nad tím, že bych za ním zašla, ale mám strach že se ponížím, přitom jsem z tohohle nikdy strach neměla, vždy jsem byla ohledně mužů rázná a před ním se cítím tak malinká...

morgen: Myslím, že jsem na tom byla úplně stejně a pomohlo mi, když mi to došlo.. Že jde prostě jenom o to, že už nemá takový zájem.. Někdy je to těžký se s tím smířit, ale nám se taky nelíbí každý, tak holt ani my nemůžeme být ty pravé a úžasné pro každého..

Když já už jsem se s tím jednou smiřovala - právě po tom rozchodu a říkám si, že za měsíc to určitě bude zase lepší, ale vůbec se to nelepší, jsem jak nemocná, přitom se tomu snažím bránit

T3r3zka: změň práci či jiné oddělení v práci,

Příští rok se mi snad naskytne jiná pracovní příležitost, takže hned jak budu moci, tak z mojí nynější práce prchám

Já být Tebou,tak si s kolegou promluvím,ať víš,na čem jsi ...takhle se budeš akorád trápit a užírat se hodně štěstí ...

Já být Tebou,tak si s kolegou promluvím,ať víš,na čem jsi ...takhle se budeš akorád trápit a užírat se hodně štěstí ...

kata655
Vím, že to není jednoduchý, když máš kolegy plnou hlavu, ale na Tvém místě bych se snažila si ho vygumovat z hlavy (nebo to, co k němu cítíš). Sama jsem něco podobného zažila, naštěstí to teda nebyl člověk, kt. bych musela každodenně potkávat - to bych asi musela změnit zaměstnání nebo nevím. Každopádně bych se fakt snažila na něj nemyslet a hlavně nedoufat, že z toho něco bude. Protože kdyby on stál o něco víc, tak věř, že bys nebyla na pochybách, jestli to chce posunout někam dál nebo ne, protože by Ti to dával hodně najevo. Takže se spíš pokus zapracovat na vztahu s přítelem a znova zažehnout jiskru než myslet na kolegu z práce. Držím pěsti

Ahoj, být na tvém místě, tak bych se asi ohlížela po jiné práci. Protože si myslím, že když ho budeš vídat každý den, pořád na něj budeš myslet.
Myslím si, že tvůj kolega o tebe zájem jako o přítelkyni nemá, takže bych si s ním ani nepromlouvala, o tom, co k tobě cítí...podle mě to je spíš tak, že tě vnímá jako "zpestření" nebo jak to nazvat. Kdyby o tebe měl opravdu zájem, tak by se s tebou snažil o kontakt nebo něco.
Držím pěsti

Reaguji na kata655:
Jako bys popisovala toho "mýho", taky jsem u něj nevěděla, na čem jsem, a nedokázala s ním pořádně promluvit, protože před ním jsem se prostě cítila jako malý nic, i když jinak jsem taky dost od rány a neberu si moc servítky. Ale před ním to nešlo..
Jinak já si tím taky prošla opakovaně, rozešli jsme se, ale protože jsme spolu byli v jedné kanceláři, občas to taky vypadalo na návrat. Ale z jeho strany to bylo prostě takový divný.. Snažili jsme se spolu docela vycházet, byli něco jako kamarádi. A on mě občas někam pozval, a já nikdy nevěděla, jestli to má být rande nebo jenom přátelská akce.. A tak se to táhlo skoro rok, vždycky to vypadalo, že k něčemu zase dojde, ale pak se nakonec stáhl a chvíli se odmlčel. A pak zase nanovo. Nevěděl, co chce, a já se pořád dokola buď smiřovala s tím, že se k sobě nehodíme (to když se se mnou nějakou chvíli moc nebavil) a pak zase s tím, že by to mohlo vyjít (to když mě zval k sobě, vařil večeře, kupoval dárky..). Pořád jsem se ptala, kde je chyba, jestli v mém chování (jsem někdy dost příšerná a nesnesitelná) nebo je problém u něj. No a víš, co mi pomohlo? Došlo mi, že i když svý chování někdy nesnáším, jsem to prostě já, nezměním se, ale i tak jsem skvělá holka, a on by měl být šťastný, že jsem chtěla být s ním. Měl by se snažit, bojovat o mě, snažit si mě získat.. Ale on to nedělá, ne dostatečně, dala jsem mu dost času a příležitostí, a smůla, nic, konec. Nezaslouží si mě, i když mě má myslim dost rád, ale on se nesnaží natolik, aby si mě získal, abych opravdu věděla, že má zájem.. Bohužel. Už mě tohle užírání a přemýšlení, jaký by to mohlo být, unavilo a vyčerpalo natolik, že jsem to po jedný menší hádce (když jsem byla naštvaná, že se po dalším pěkným "rande" zase k ničemu dalšímu nemá) odpískala. A strašně se mi ulevilo...

Když tak o tom přemýšlím, tak jsem zažila kdysi to samé.Přítel vs kolega.
Nevěděla jsem pro koho se rozhodnout, milovala jsem tak nějak oba.
A kolega se málo, na rozdíl od mého přítele projevoval a podle toho jsem usoudila, že až tak velký zájem nemá.
Houby, byl to moula, co neuměl říct co a jak a čekal, že to udělám já. Já to taky neudělala, stačila k tomu obyčejná komunikace a mohlo být vše jinak, jak jsme po čase zjistili.
Vyšumělo to, i když to nebylo jednoduché a jsou z nás do teď velmi dobří kamarádi.
Jo a ten moula nemá stále nikoho a je to už 18 let.
Ono aby se v těch chlapech vyznalo.

Já osobně bych asi raději změnila práci pokud by to šlo Preferovala bych takovou změnu než případný rozpad vztahu se současný přítelem, pokud ho miluješ.