Zdravím vás, dneska možná nežádám až tak o radu, ale potřebuju si o tom s někým popovídat.
Je mi teprve 18 let, takže vím, že to, že nemám vztah a vlastně jsem nikdy žádný vážný neměla, není nic neobvyklého. Jenže problém je v tom, že už poněkolikáté mám před Vánoci strašný pocit smutku a osamocení. Chtěla bych někoho milovat a mít někoho, kdo miluje mě. Mít někoho, s kým bych se mohla procházet po vánočním náměstí, u koho bych věděla, že se na mě těší, že v něm mám oporu, dělat si hlavu s výběrem dárku pro něj...
Vím, že hodně z toho mi můžou vynahradit kamarádi, o které nouzi nemám a moje milovaná rodina, ale prostě to není ono. Teď před Vánoci jsem na to hodně citlivá, jsem schopná se rozbrečet u každé zamilované dvojice, kterou vidím v televizi. Strašně mě to trápí a mám z toho často zkaženou náladu.
Není to tak, že by mě nikdo nechtěl, jenže ti, co chcou mě, nechci já a naopak. A nejsem taková, že bych si s někým začala jen z důvodu, abych nebyla sama..
Když si to po sobě čtu, tak ani nevím, proč to sem píšu. Jsem hold na tyhle věci strašná citlivka a prostě mě to po zhlédnutí vánočního filmu zase nějak vzalo...už minulé Vánoce jsem si říkala, že jsou snad poslední, kdy tyto pocity mám. No a letos je to tu zase zpět..