Jsem pořád dítě?

Jsem asi na druhé straně barikády: na plyšáky jsem nikdy nebyla, ani jako dítě... Každý to má ale jinak a je nutné toho druhého respekovat. Podívej, já třeba nejsem na plyšáky, ale zase si ráda koupím třeba sešit s kočičkou, roztomilou magnetku na ledničku apod. Je fajn nebrat život zas tak vážně a dělat si radost a rozmazlovat se. Máš ráda plyšáky? Tak jich měj klidně 1000. Osobně bych si ale nekupovala stejného plyšáka jako byl tvůj pejsek, akorát se budeš zbytečně moc trápit...

Já prvního plyšáka dostal někdy ve dvaceti dvou letech a nepřišlo mi to, že by si dotyčná osoba myslela, že jsem dítko. Prostě to byl dárek. No a další dva jsem dostal po třicítce a nestěžuji si. I jsem si je pojmenoval a mám je vedle místa kde spím. Beru je prostě jako dekoraci, doplněk v bytu, ne jako hračku. A mám je dokonce i rád

Nespojoval bych to s nějakou dětinskostí navíc když někdo sbírá známky, nebo obaly od čokolád a podobně proč by někdo jiný nemohl sbírat plyšáky. Já jsem ulítlý na lišky a poslední dva plyšáci, které jsem dostal jsou právě liščata

Mně to přijde divný, ale proti gustu...Já jsem někde na gymplu uložila plyšáky do krabice do sklepa a mám je tam uložený. Bylo mi líto je vyhodit, ty nejhezčí jsem ted vyndala, vyprala a dala dceři, ale abych spala v posteli s přítelem a plyšákem mi přijde jako silný kafe
Jako dítě i puberťák jsme je milovala, ale fakt ještě někdy před maturitou jsem si zařídila už dospěláčtější pokojík a plyšáci mi tam přišli mimo...Dokonce když jsme třeba na vysoký dostala od tehdejšího přítele velikýho plyšáka, tak mně to dost překvapilo, protože jako byl roztomilý, ale já to nikdy nikde vystavený neměla a radši bych dostala třeba knížku, přijde mi to praktičtější...Navíc mám ráda jednoduchost, žádný serepetičky a tak jsme si ho doma bohužel na moc dlouho nevystavila...

No sbírat plyšáky a spát s plyšáky (muset mít alespoň jednoho na usnutí) mi přijde jako docela rozdíl. A tady tolik o sběratelskou vášeň asi ani nejde.

Koukám, že se tu objevilo dost zajímavých názorů. No, já nikdy plyšáky nemilovala, teď jich pár mám a jsem ráda. Nevím, občas si ráda lehnu, dám si pod hlavu ovci a přemýšlím. Mojí babičce je 70 a přímo miluje velké plyšáky. Myslím, že každý má něco a že je to dětinské? Nezdá se mi. Mám vlastní domácnost, dovedu se o všechno postarat sama. Myslím, že tohle je ta věc, která značí to, zda je člověk vyspělý, ne to, jestli náhodou nechce plyšáka.

Ostatně já se spíš než ženě, která si na přednášce vytáhne sešit s Hello Kitty, budu divit ženě, která neřeší nic jiného, než svoje vlasy/tělo/peníze.

Ale ty mluvíš o sbírání plyšáků a to je trošku něco jiného. Jak píše Patty, něco jiného je plyšáky sbírat a něco jiného je s nima spát.

Jednou jsemo od bývalého přítele dostala mega medvěda. Čučela jsem jak blázen. Do postele jsem si ho teda fakt nevzala, protože bych s ním neusnula. Dala jsem ho do poličky, ale tam se na něj akorát přášilo. Nakonec skončil ve skříni. Nevím, já na to prostě asi nejsem.

Já mám taky ráda plyšáky, ale všeho moc škodí. Mám je vystavené na stěně nad skříní, aby to tam nebylo tak prázdné. Líbí se mi to, ale že bych bez nich nemohla spát - to ne Jen je ta ložnice taková veselejší. Ale kdyby tam nebyli, tak to pro mě teda žádná tragédie nebude

Ale každý máme něco

Jo a do sbírání má tenhle případ hodně daleko

Tak koukej..Miluju mega velké plyšáky a roztomilé věci..dám ti tady nejaké fotky..ješte mám ale i jiné např. velkeho německého ovčáka(které ho mám dokonce i živého,takže te s tim pejskem chápu) Jinak je mi 20..a prostě mám ráda takové dětské,rozkošné věci..

a opička visi v pokoji na strope..a s k ravičkou do mikrovlnky jsou krásné zimní večery u filmů..

Reaguji na Patty: Reaguji na petraparis:
Nevidím problém v tom s nimi spát, nevidím v tom nic dětinského. Lidé spí i s mnoha podivnějšími věcmi, pokud k nim mají nějaký vztah.

Reaguji na Tuax: Tak jasně, jeden plyšák v posteli "na spaní" je ještě ok, ale mít po dvacítce celou postel obloženou plyšáky?

Stejně tak chápu, když má někdo na poličce vystavených pár plyšáků, ale aby celý pokoj vypadal jako v hračkářství, tak to fakt ne-e.

Reaguji na petraparis: Tak extrémy jsou všude.

Ale zde mi přijde, že se jedná spíše o citovou vazbu, než o to mít potřebu kompletního obložení postele plyšáky. Zde to je spíše jako i předmět dodávající klid ke spaní díky své přítomnosti.

Navíc on v mladším věku člověk spí v posteli obvykle sám, takže si může udělat různé psychické vazby. Většina z nich (těch vazeb) podle mě odezní až nastane chvíle, kdy se postel pravidelně sdílí už i s někým jiným.

Samozřejmě pokud to přeroste v extrém, tak už je to zase trochu něco jiného. Jenže takový člověk má víc problémů, než jen kupení věcí v posteli. Jako tohle mi tento případ nepřijde.

Jasně, jako je normální, že si dospělý chlap bude přát k vánocům indiánskou čelenku, aby si mohl hrát s kámoši na indiány Prostě normálka

Mně je jedno, kdo s čím spí, ale dětinské a divné to je - ptala se na názor, takže snad se říct může

Tak teď si mě dokonale rozsekala