Jak přinutit kamarádku k rozchodu

A ten kluk ví, že je mu nevěrná? Nešlo by to přinejhorším, úplně přinejhorším, uhrát tak, aby se alespoň rozešel on s ní?

Ona tohle trpí a přitom mu je nevěrná?
Divíš se že jí ten její přítel nevěří?
Jak by bylo tobě kdybys někomu bezmezně věřila a on tě podváděl?
Divím se že se on nerozejde s ní, když jí tak moc nevěří. Vztah má být založen i na důvěře!

A divím se té holce že s tím něco neudělá, ale je to její věc. Ty se do toho nějak moc nemýchej. já to chápu že jí chceš pomoct, ale ona o ni zatím nestojí. Tvůj názor jistě zná a bude dobré aby věděla že ty jsi tu pro ni až bude něco potřebovat!
Pokud budeš jak nějaká intrikánka a budeš do toho pořád rýpat tak z toho vylezeš ty jako ta špatná věř mi.

Já nesnáším podvádění!! Uplně bych za to vraždila. Myslím si že to má být o důvěře a o lásce a když někoho miluji tak nepodvádím a pokud už toho člověka nemám rád tak se rozejdu a pak si dělám co chci, ale myslím si že když spolu dva lidé chodí tak mají mít k sobě nějakou úctu!

Mám přesně stejný problém s kamarádkou!! Jenže jsem pochopila, že pokud nebude chtít ona, neudělám s tim nic.. Na víc je mi to už jedno, snažila jsem se dost.

Nedonutíš ji. Asi s ním je, protože si neváží sama sebe a má zřejmě nízké sebevědomí. Asi ji to má něčemu naučit. Nech ji být, ať se v tom plácá... to je podle mě nejlepší rada, jednou na to snad přijde sama. Je to tak, bohužel na to musí přijít sama. Navíc mám takový pocit, že kdyby si někoho jiného našla, bude to asi podobné... když sebou nechá orat jak nevím co, ti chlapi to vycítí a bude přitahovat nicky... dokud se nezmění.

S tou nevěrou je to tak, že když si to vezmete tak ten kluk jí prudí už tak rok a pul to denně, oni nemají hezké chvíle, hezký sms, nic, a blbý je, že ona kvůli němu už ani neví co je normální mezilidksý chování, někdo ji pošle hezkou sms a ona je hned naměkko a přijde ji to krásný, protože od něj to nezná. Boji se že bude sama a nemá prostě koule na to to ukončit, stala se z ní úplná chudinka co nerozhoduje nic sama..v soucasnosti se schází s naším společným kamarádem, a je to tu zase, pořád to se mnou chce řešit jak ho má sbalit aby spolu byli, protože ona doufá jen v to že si najde jinej vztah a bude lehčí opustit ten současnej, bez jiného vztahu by to asi nedokázala..jenže podle mě nikdo není moc zvědavej na holku co potřebuje vyloženě zachraňovat a ani neví jak se ve vztahu chovat..nevim no o psychologovi jsem přemýšlela ale ona by tam nešla

Tak to s ní prostě přestaň řešit. Evidentně pomoc nepotřebuje a Ty se tím akorát budeš zbytečně trápit. Je to její cesta a je jen na ní, jak se svým životem naloží. Jiný vztah ji nezachrání. Protože dokud nebude milovat samu sebe, být ráda sama se sebou, tak nemůže mít plnohodnotný vztah založený na vzájemné lásce, důvěře a respektu.

Já si tu nevěru zase představit umím. Také jsem dlouho chodila se svým prvním klukem, nebyla jsem šťastná a podváděla ho, furt jsem totiž hledala někoho nového a lásku. Moc jsem se bála být sama . Teď ale chápu, že to nebyla nejvhodnější taktika...

Já bych jí nechala, ať na to přijde sama. Rady nemají cenu, když nechce. Musí si to sama uvědomit.

nečitala som diskusiu ale prve čo ma napadlo je, že ona musi chcieť ho opusitť sama bez toho, aby vhupla hned do ineho vzťahu, musí sa prestať báť, že ostane sama a potom ho opustí ale ta cesta k tomu je pre ňu asi nerealna, nechápem toto

Nechci ji v tom nechat a přihlížet, jak se ničí. Připadá mi, že je jako závislák - prostě se nedokáže odpoutat. Ostatní kámoši, už jí začínají ukazovat záda - myslí, že to pomůže. Rodina tiše trpí a doufá, že časem přijde k rozumu - což pochybuju - lidská blbost je nekonečná. Jenže, co s takovým člověkem: Návštěvu psychologa už jsem jí nabízela. Přišlo jí to ponižující a můj návrh ji urazil natolik, že se mi nějaký čas výhýbala. Pak svolila, že si nějakého najde sama - jo, jasně - skutek utek. Teď, když se nenápadně zmíním, tak poslouchám jen různé výmluvy - fakt, je jí škoda: pěkná, hodná, pracovitá, jen byla v nesprávný čas na nesprávném místě a narazila na blbýho, manipulativního šmejda, který její altruitivní povahy zneužívá.

Podle mě se dokáže odpoutat, když dokáže být nevěrná...

suhlasím s tebou,

a mysiacik tak jej skus najst chlapa na vzťah, čo je sice ťažké ale inak asi nepomôže nič,
aj keď si myslim, že nájsť niekomu chlapa je blbosť ale čo iné ostava ?

Kamarádku nepřesvědčíš. Musí chtít ona sama. Zatím je takhle asi spokojená, je to její věc. Celkem mě překvapil názor, že nevěra je odvaha. Já si spíš myslím, že to je zbabělost. Člověk nemusí měnit svoje zvyky a jen si občas dokáže, že je žádoucí ještě pro někoho jiného. Na tom nic odvážného nevidím. Spíš tak jen utíká před problémy, ale vlastně si vytváří další.

To byl můj názor a myslela jsem to obrazně, ne tak, že by nevěra byl odvážný čin, to zcela určitě ne. Spíš mě zaráží fakt, že mu dokáže být nevěrná, ale nedokáže se s ním rozejít... Víš, jak to myslím? A hlavně - co by se stalo, kdyby jí na tu nevěru přišel...?

Reaguji na Lady Flame: Jasně chápu... No kdyby jí na tu nevěru přišel, umím si dost dobře představit, že by na ni klidně i vztáhnul ruku, vzhledem k tomu jaký je stíhač a musí mu neustále hlásit, co dělá.

Mám kamarádku, zároveň je to moje spolužačka a spolubydlící. Se svým přítelem není ani rok a od té doby, co je s ním, je to úplně jiný člověk. Než spolu začali chodit, znala jsem oba dva, on - pro mě pohodář, ona to samé. Ale od té doby, co jsou spolu se z něho stal žárlivec, který jí kontroluje mobil, ona si kvůli němu zrušila profil na facebooku, aby si náhodou nemohla psát s kamarádama, když jdeme do školy (na VŠ!) a on má volno, jde s námi a sedí tam celou dobu v kavárně a čeká na ní (třeba i 4 hodiny), aby se tam náhodou nebavila s nějakým klukem. 4 měsíce byl bez práce, prostě se rozhodl, že ho už práce nebaví a dal výpověď a zatímco ona přes léto makala na brigádách, on si válel šunky! Samozřejmě, že když to šlo, do práce chodil za ní a celou dobu (třeba i 12 hodin) tam seděl na zadku. Všechny peníze z brigád samozřejmě narvala do něj, protože on nevydělával a jelikož je hodně zadluženej, tak za něj platila všechno. Za půl roku do něj narvala min. 100 tisíc (mamka jí v dobré víře zrušila stavebko plus ty peníze z brigád). Dělá mu psa, on pískne a ona hned běží, neustále ho obletuje, podřizuje se mu! Tímhle chováním se mi prostě zhnusil on i ona, už si s ní nemám co říct, protože na to, kolik jí je, se chová jak malé děcko! On jí v ničem nepomáhá, jen si poroučí, ona ho dotuje a ještě obskakuje, jak se dá. A to, že bydlím s nima, to všechno ještě zhoršuje, protože to, jak se k sobě chovají, vidím každý den. Taky mě už napadlo, že bych je rozeštvala nebo bych si s ní o tom aspoň promluvila, ale vždycky jsem si řekla, že ona už je velká dost (21 let), aby si uvědomovala, co je normální a co ne, a když jí to takhle vyhovuje, tak prosím. Takže já se jím do to míchat nebudu, jsou dospělí, musí si to vyřešit sami.