Rakovina - dá se jí vůbec vyhnout?

Určitě dobrá volba,protože ty jsi klasický hypochondr
Lékaře obíhají důchodkyně,které se nudí ne 21 leté holky.To není tak úplně normální.
Rakovinu buď dostaneš nebo ne je to sice strašné,ale i absolutně ukázněný asketa může na rakovinu zemřít a stejně tak totální flamendr se dožije sta let a zemře na stáří jinak zdravý

Bez urážky, ale už název tohoto tématu mě zarazil. Slečna píše, že jí myšlenky na rakovinu obtěžují, tak proč se jimy vůbec zabývá, když tento problém zatím řešit nemusí. Doporučují návštěvu psychologa a najít si koníček. Indulonko, jsi mladá a zdravá, není potřeba se užírat něčím, co není.
Jinak k tématu, v mojí rodině se vyskytly různé formy a moje matka měla rakovinu prsu ve čtyřiceti letech, ze které se naštěstí vyléčila. Doposud ale musí onkologii navštěvovat a pravidelně se tam setkává s různými věkovými kategoriemi, různými životními příběhy a různými přístupy a životu. Nikdo nemá geneticky 100% dáno, že rakovinou onemocní a i někdo s vysokým rizikem potřebuje tedy nějaký spouštěč - i sami doktoři jsou často toho názoru, že je to obvykle spouštěč psychický (třeba nějaké pohroma v rodině, kterou se ten člověk trápí). No já se snažím žít tak, abych byla maximálně spokojená se svými rozhodnutími a se svým životem celkově.

Taky ze všech stran slýchám, že tenhle a tamten má/měl rakovinu. Taky sem to strašně moc řešila, jelikož ze strany otce se rakovina v rodině několikrát vyskytla. Uklidnila mě až profesorka na VŠ, kterou jsme měli na Genetiku a které jsme se ptali, jestli Ti kteří ji mají v rodině mají vyšší pravděpodobnost,že jí budou mít také...ta nám řekla, že genetika tam hraje velmi malou roli, že 90% onemocnění rakoviny způsobuje stres...takže to mě trochu uklidnilo i když to samozřejmě není pravidlo. Takže slečny nestresujte se zbytečně a užívejte si toho krásného života!

Taky mě v mládí podobné nálady občas chytly, jelikož jsem nechápal určité souvislosti. Když budeš sledovat své současné nemoci, zjistíš jak to funguje, naučíš se nemoc předvídat a léčit. Všechny nemoci se vyznačují stagnací v těle, tudíž metodou, jak být "zdravý až do smrti" je naučit se předcházet těmto stagnacím ("Jak jednoduché").
To je podle mě nejúčinnější metoda jak se toho zbavit. Ale u tebe je to spíš určitá forma paranoie.

Reaguji na indulona:
Jsem stejná jako ty. Pořád o rakovině slyším, kdo ji má, kdo chodí na ozářky, komu slezly vlasy, která žena nosí paruku, kdo jak zhubnul, kdo umřel ... Samožejmě mě to děsí. Ale taťka mi pořád říká, že na co budu pořád myslet, to si přivolám, že si ty věci, na které pořád myslím, k sobě přitáhnu, že to tak funguje, že na takové špatné věci nemám vůbec myslet. Jenže to nejde.
Taky mám strach z autohavárií, o bouračkách v televizi slyším denně a ne jen v televizi, ale i v rádiu, je to pořád jen kolem mě ...

Jako bych to psala já. Je mi 21 a šíleně se bojím rakoviny, mám dlouhé vlasy po zadek, už se vidím bez nich a s kapačkou na nemocničním lůžku... a mám strach, že na to umřu, jednoho krásného dne...

Přitom u mně žádné velké riziko není, ale jak mě někde píchne, tak už myslím na rakovinu. A tak nějak počítám s tím, že ji klidně můžu mít. Jen čekám, kdy to přijde...

Holky vzpamatujte se! Máte si užívat života, zábavy a vy přemýšlíte o takových pi.tomostech a jen si je přivoláváte. Jsem ráda, že jsem se od takovýho přemýšlení, který stejně nikam a k ničemmu nevede odpoutala-a to bych měla s.akra důvod o nich přemýšlet. U některých z vás je to opravdu na psychologa-a nemyslím to nijak zle. Jo a vlasy-můžu tě ujistit, že když je ti potom blbě, tak to poslední co řešíš jsou vlasy-navíc já se třeba bez vlasů cítila sexy-a dost chlapů po mně jelo Není to o vlasech ale o přístupu

Reaguji na carola86: Jo, bouračky, to je taky moje. Čím sem starší, tím víc se bojím jezdit autem. Sice sama neznám nikoho, kdo by zemřel nebo se vážně zranil při autonehodě, ale i tak když jedu v autě, tak vidím, jak se zpoza každé zatáčky vyřítí auto a vpálí to do nás. Proto si ani nedělám řidičák. Čekám, až ho budu nutně potřebovat a budu muset jezdit, zatím nemusím a nepotřebuji.

Přesně moje myšlenky.

Jinak já ty doktory neobíhám, jen, když obtíže jsou akutní nebo třeba půlroční, ale sedím doma, zkoumám choroby na netu a užírám se.

já mám taky šílený strach z rakoviny..radši ať mě přejede auto než abych umírala několik měsíců s plínou a sondou žaludku...
bohužel každý z nás už má rakovinu od narození v sobě, ale imunitní systém jí drží v mezích...zaleží na spoustě faktorů jestli se projeví nebo ne...jedním z nich je i stres..takže jestli tě to uklidní..všichni jsme na tom úplně stejně...hlavně se nestresovat, žít střídmě a užívat si život, který nám byl vymezen...nic jiného se dělat nedá

Každý v sobě má rakovinu, ale u někoho prostě propukne a u někoho ne! někdo nekouří, nepije a rakovinu dostane, někdo kouří jak fabrika a pije jak duha a je zdravej... Prostě to je osud - takže až tak do jisté míry to nejde ovlivnit ..

A víte, co mě na tom ještě štve? Že každou chvíli slyšíme o tom, jak vědci po celém světě přicházejí na účinné léky, jak třeba za 10 let to už může být běžná léčba a rakovina bude něco jako teď těžší angína. Jenže pak ty výzkumy koupí farmaceutické společnosti, zamknou do šuplíku a šlus. Pak i mé naděje, že jednou to nebude tak strašné onemocnění jdou do háje.

Holky, tohle téma teď řeší celá naše rodina V květnu babičce objevili ca žlučníku v pokročilém stadiu. Řekli nám, že už ani nemá cenu operovat, že do dvou měsíců.... My jsme to ale nechtěli vzdát, našli jsme si jednoho doktora (spíše anděla, než doktora!), který babičku odperoval. Až do srpna měla všechna vyšetření čistá, v září už měla opět ca velikosti golfového míčku. Od té doby to s ní jde z kopce. Dokud to šlo, tak jsme se o ní starali doma, několikrát byla v takovém stavu, že už byla na hranici smrti. Jenže ona pořád bojovala a trošku se z toho vylízala, postavila se na nohy. Jenže doktor nám řekl, že tu s námi bude nejdéle do konce roku. Teď už se o ní nemůžeme starat doma, takže je v hospici, kam za ní chodíme každý den. Ca má velikosti pomeranče, rozlízá se jí po celé trávicí soustavě, pořád zvrací, zhubla asi 50kg, nosí pleny. Byla vždy velmi vitální, čiperná, starala se o hospodářství. Je strašně vidět, jak rakovina ničí někoho blízkého...je strašné vidět jak se vám mění před očima. Nejhorší je, že už jí nemůžeme pomoci, ta bezmoc nás všechny užírá. Snažím se s ní být co nejvíc a užívám si ty poslední dny co nám zbývají.
Jinak, abych nebyla úplně OT. Jestli se dá rakovině předejít? Těžko. Můžeš snížit riziko tím, že budeš žít zdravě (jak už tady bylo několikrát řečeno) a hlavně se NESTRESUJ! Ničím...nemá smysl se užírat myšlenkou "kdy na mě ta rakovina přijjde". Můj názor je, že rakovina je hlavně otázkou stresových spouštěčů. Naše babi měla příšerný život - v dětství ji rofiče týrali, manželství měla na nic (děda hodně pil, psychicky ji týral, byl hrubý), potžé zemřel děda (i když se k ní choval hnusně, tak jí jeho smrt dost zasáhla), pak zemřela i její tchýně, který s ní bydlela v domě...takže zůstala úplně sama (další stres). Navíc jí děda zanechal neuvěřitelné dluhy... Prostě jeden stres za druhým.

Reaguji na indulona:
doporučuju přečíst Louise Hay, Miluj svůj život, pochopíš, že si zdraví ovlivňujeme a nemoci si vytváříme sami, nejenom rakovinu.

Reaguji na deniko: přesně tak, čtu celou diskuzi a říkám si, holky, to nikdo nečetl Louise Hay a mám radost,že jako poslední příspěvek je zmíněna. Změnit postoj uvažování je ze všeho nejdůležitější, ta paní ji totiž také poznala na vlastní kůži a má nám hodně co říct.

Holky, neblázněte

Proč myslíte na takové věci? Raději se zabavte něčím jiným, než přemýšlením o rakovině a autonehodách. Pokud budete na rakovinu furt myslet, tak si ji můžete i "vymodlit" a opravdu ji dostanete. Dokud ji nemáte, tak není co řešit. Fakt je hloupé o tom tolik přemýšlet, když nemusíte. Užívejte si života a netrapte se něčím, co není