Vztahovačnost, podezíravost, žárlivost - postihuje stále více žen

Být šťastná za to, že mě nebo někoho jiného někdo podrazí? To je trochu zvrácený

Na mě to padlo po porodu.

Souhlasím s článkem, ale jak bylo řečeno, tomuhle všemu nahrává doba A tedy ta vztahovačnost to už je přesně tady na foru, kdokoli něco napíše obecně a okamžitě si to na sebe někdo vztáhne a obviňuje pak autora příspěvku
Jinak hysterická žárlivka určitě nejsem , nemám ráda když lidé dělají scény a tak, ale učitě třeba někdy závidím, to snad každý. A holkám taktéž nevěřím, špatná zkušenost z budoucí rodiny mně utvrdila vtom že ženské jsou hráčky a každá hraje sama za sebe

Stejně jako se kvůli tomu trápit.

Ne, nejsem. A ani moje kamarádky nejsou. Celkem pravidelně jezdíme na "dámské" víkendy (případně dovolenou, kdy jezdíme i s dětmi) a rozhodně je netrávíme zoufalým spřádáním scénářů o případných nevěrách našich nepřítomných partnerů. Naopak si to jedeme užít a ani jedna z nás nemá s žárlivostí takové problémy, aby byla ochotná se toho vzdát. A že zkušenosti jsou pestré....

A já teda neznám moc lidí, kteří by měli takové problémy s žárlivostí, aby nepřežili pár dní bez partnera nebo kvůli tomu nějak neadekvátně peklili. Vlastně snad nikoho.

Holky, nesmíte to brát tak tragicky.
V tom množsví lidí, které v životě potkáme se vždycky najde nějaká podrazácká s.vině, ať už v podobě notoricky nevěrného partnera nebo falešného přítele. Ale právě tyhle zkušenosti nás naučí, jak být příště chytřejší.

Já teda žárlila jako náctiletá, brala jsem nevěru jako něco příšerného a pak jsem se zamyslela a došlo mi kolik je v republice žen a že ten dotyčný si vybral na chození mě tak nemůžu si otevřít pusu když se podívá po nějaké dokonalé jelikož já dokonalá nejsem a už vůbec ne jediná na světě a hlavně stíhačky a žárlivky nikdo nechce to už taky vím, takže jsem vklidu, ono je i někdy lepší nevědět.Fakt čím je člověk starší a má víc zkušeností tím je klidnější a normálnější

Reaguji na karkulkaR:
Ano, ale je žárlivost a "žárlivost"...Hysterka a takové to normální žárlení...

A nebo nás taky tyhle zkušenosti donutí být podezíravé a žárlivé

jsem žárlivá, manžel taky a co? hroutit se z toho nebudu, já nedělám co by vadilo jemu, on nedělá to co by vadilo mne a jsme spokojení
to že jsou někteří lidi podrazáci - jsou, já s nima nic neudělám a svět se kvůli tomu taky točit nepřestane.Pokud se v někom zklamu, je dobrý brát to jako ponaučení do další života a jedeme dál. Užírat se tím, co mi kdo kdy provedl a udělal, tak celý život žiju minulostí a to je trochu škoda, ne?

Tak když to bereš takhle....svět patří optimistům

No dyť!

Já bych neřekla, že jsem vztahovačná a podezřívavá. Jsou události, které mě nutí se zamýšlet nad vztahy a upřímností lidí k sobě, ale vždycky si pak říkám, že oni přeci nejsou já.

Celé je to o tom, jakýma lidma se obklopujeme a koho si připustíme k tělu. Raději jeden pořádný přítel než 3 rádoby kamarádi..Dost se taky spoléhám na svůj pocit, jaký z lidí mám...jestli z nich cítím upřímnost a opravdovost.. a zatím mě můj pocit nezklamal. Když mi u někoho něco nesedí.., vycítím to..ale jak se tak říká, přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž..což má občas taky něco do sebe..

To jsem dnes četla na jedné diskuzi tady Netrápím se lidmi, co o mě mluví za mými zády. Jednoduše to znamená, že jsem krok před nimi a oni jsou v dokonalé pozici mi políbit pr**l. trefné líbí se mi to...

Věřím, dokud mě člověk nepodrazí, nezalže, pak mám velký problém.........