Vztahovačnost, podezíravost, žárlivost - postihuje stále více žen

Jací jsme, takové přitahujeme lidi.

Jinak: Pokud chceme někoho změnit, můsíme změnit prve sebe. Nejdříve začít u sebe. Co vysíláme/jací jsme to se nám vrací zpět.

Jojo to jsem poslední dobou celá já...nikdy jsem taková nebyla nevím, co se to v poslední době děje...

Tak nějak koukám, že je to asi všude stejný. Jak má člověk věřit, když ví, že už jednou někdy něco proběhlo a najednou je to jinak? Zvlášť, když z okolí vím, že spolu jsou a jezdí autem. Jak má člověk věřit, že je to jen kamarádka, a že tou kamarádkou zůstane?!

Mám v práci dvě kolegyně ve věku velmi lehce přes dvacet a občas se nestačím divit. Překvapuje mě, jak jsou tak nějak zapšklé, mají potřebu dělat jiným naschvály, snad aby se zabavily, neustále koukají jak kakabus, mají radost z problémů ostatních... Občas mám pocit, že jsou snad opravdu zlé. Přitom něco takového bych možná čekala u postarších žen, které už mají tzv. to nejlepší za sebou, můžou třeba cítit nějakou zášť, závist... Ale proč u tak mladých holek?
Jinak k tomu článku: Mě tak nějak hned u nadpisu napadla jedna věc. Když pominu dnešní složitý svět, přemíru stresu apod., tak si občas říkám, jestli tychle změny v chování a myšlení (viditelné i jinde a jinak) nejsou způsobené přemírou chemie např. v jídle, umělým dodáváním hormonů v HA, různými léky na všechno možné?
Já jsem v tomhle směru asi trochu fanatik, ale faktem je, že dnes už je přechemizováno prakticky úplně všechno a lidi to užívají v nebývalé míře.

To je zajímavý názor, rozhodně je dobré se nad tím zamyslet.

Tak ono se dneska také všechno strašně podsouvá - v médiích, na internetu... všude samý sex, nevěry, vraždy, podvody, kalamity... člověku aby z toho vážně začalo hrabat. Moc informací škodí a dnes jsou média a to vše kolem na takové podivné úrovni, že pořád jen něčím straší. Problémy byly vždy, úplně stejné, jen se o nich tolik nemluvilo a tolik se nepodsouvaly lidem.

Nevěry byly také vždy, ale nebylo tolik důkazů (mobily, FB, maily), tak se lépe tutlaly. Jinak si ale myslím, že nic výrazně jiného se neděje, je jen více informací a víc se lidem podsouvají a vnucují. A lidé více mluví a nestydí se mluvit o problémech, které dříve byly tabu a trapné. Takže bych řekla, že je to všechno se vším, ale obecně je více katastrofických scénářů, strachů a přehánění, že se nedivím, že lidem z toho hrabe.

Mě to ještě nepostihlo a nikdy ani nepostihne. To jsou manýry nevyzrálých a nesebevědomých žen. Kdybych se měla donekonečna užírat tím co se mi stalo a strachovat se , že se to stane zas asi bych zcvokla. Nemám potřebu žárlit ani podezírat. . Kdo se bojí nesmí do lesa

no určitě se někdy trápil , ale neupíná se k tomu a v tom bude ten rozdíl.