Vzít si umírajícího?

Reaguji na Bride: dělej co sama cítíš, že je dobře

Reaguji na Bride:
To mě strašně mrzí, úplně mi z toho zamrazilo. Pokud by chtěl i přítel, tak bych byla asi nejštastnější, že mu můžu splnit jeho přání. Hlavně když už jste zasnoubení a stejně jste to plánovali, tak bych řekla, že skoro není co řešit.

Mohu se zeptat, kolik je příteli let?
Pro mě je to něco naprosto nepředstavitelného, přeji vám hodně štěstí, ať se lékaři mýlí a vy spolu prožijete ještě spoustu šťastných let!

Reaguji na Markvitka: příteli je 22 let...měli jsme před sebou celý život, a ted nemáme nic...

Reaguji na Bride:
Nesmíš to vzdávat, třeba se opravdu stane zázrak!
Jak nenadále nemoc přišla, tak třeba i odejde.. vím, že je to naivní, ale proč tomu zkusit nevěřit

Reaguji na Monus: Souhlasím, nikdy bych si neodpustila, kdyby díky mojí sobeckosti mělo tu samou nemoc... odsoudit ho vědomky k té hrůze, kterou procházím, a prostě... nikdy bych si to neodpustila

dědí se dispozice k nemoci a ano, já i manžel jsme nějaké dispozice určitě prckovi předali, tak jako všichni lidé co mají děti

pořád máte naději

no vždyť jo, je to tvůj názor, já ti jen opakuju že rakovina není dědičná nemoc

Miluješ ho? Díky odpovědi na tuto otázku znáš i odpověď....

Já bych to udělala, dala bych mu tím najevo že je natolik pravý že i na tak krátkou dobu budeš "poctěna" být jeho ženou.

Ale jen jeslti ho opravdu miluješ, tak jakoby mezi váma nebyla tato nemoc..ne z lítosti.

Ano, vzala bych si ho a nepřemýšlela bych co bude pak (myslím to, jak některé zmiňujete "vdova"). Hlavně nezapomeň, že naděje tu pořád je .

Reaguji na MiaMax:

Přesně tak , žádná z nás neví kdy se tou vdovou stane (nemyslím to zle) a žijeme ve sladké nevědomosti, jen ty máš bohužel tu jistotu, ale vzít jsi si ho nejspíš chtěla tak proč ne teď..to že umírá nic nemění na vaší lásce.

Děkuju holky, moc, jste zlatý