V kolika letech mít první dítě?

inak myslím si, že ak sa na to človek necíti, nemal by to siliť. Aj keď na druhej strane zasa verím, že už ak sa podarí, tak sa ten vzťah k deťom zmení. Ja mám 24, som dva roky vydatá a na deti sa vôbec necítim. Lenže ja celkovo nemám vzťah k deťom, nikdy som do kočíkov nepozerala a keď som už náhodou nejakú známu- mamičku stretla, tak sa mi (očakávané) obdivné reči vymýšľajú ťažko (samozrejme bábo pochválim, ale myslím teraz také tie nadšené reči, aké väčšina mamičiek čaká). Ja u seba materstvo odhadujem tak okolo 28-30 a dovtedy budem dúfať, že sa vo mne nejaké materské pudy objavia...

Taky necítím žádné mateřské pudy, nic. Pořád jsem čekala, až se něco objeví a ono se nic zatím neobjevilo. Nejhorší je, že mám o 17 let mladšího bratra, kterého jsem vlastně téměř vychovala (maminka byla hodně nemocná) a tak nějak cítím, jako bych to už měla za sebou, nemám vůbec chuť být celou noc vzhůru a prožívat to všechno znovu

Ahooj, já si taky myslím že to nejde naplánovat . Já si vždycky říkala že nejdřív tak ve 30ti a pak jsem potkala manžela a teď je mi 28 a máme kluka který mám rok a půl . Prostě najednou jsem potkala toho pravýho a chtěla jsem s ním dítě . Takže veškerý plány byly ty tam

Já bych chtěla mít první ve 24 a druhé v 27. Ale člověk míní, život mění.

Možná to vidím jinak ale, nejsem pro to mít dítě ve více něž 35ti, protože:
-děti mám moc ráda
-mám skvělého přítele + zajištěné bydlení
-nebudu muset přerušovat kariéru
-babička i děda mi zemřeli když jim bylo 58, nechci umřít až bude mému dítěti 23 a méně
-nemyslím si že bych měla v 50ti energii (myslím psychicky ne fyzicky) na puberťáky
-myslím si, že jim budu blíž když budu mladá maminka
-příroda asi věděla co dělá když zařídila reproduktivní období nejvíce mezi 20-35lety i tělo se určitě líp vypořádá s těhotenstvím a porodem v nižším věku
-z věkem se zvyšuje možnost že nebudu moct mít dítě, nechci si to pak vyčítat
-užívat života si můžu i s dětmi, s dětmi život nekončí
-zhruba ve 45ti budu mít zas čas jen a jen na sebe a na to na co budu chtít
-atd. atd.

Ale nikomu tím nechci nic vnucovat, toto je každého individuální rozhodnutí a každý by to měl udělat až se na to bude cítit .

Tak přesně jsem to měla já

Z hlediska fyzické vyzrálosti je na dítě nejlepší vět 24 let. Z psychologického hlediska, asi až se na to cítíš sama. Mi bude 30 a mám děti dvě a ještě bych jedno ráda a na jedné straně nechci v nejbližších 5 letech a na druhé straně si říkám, jestli pak už nebude pozdě, jestli to ještě půjde a bojím se, abych to nepropásla(přece jenom otěhotnět po třicítce je mnohem složitější než ve dvaceti, teda ne že bych s tím měla nějaké problémy, ale člověk nikdy neví). No uvidíme.

framboise
jo to jsou všechno fajn názory

od manžela brácha měl s manželkou moc moc brzo dítě (jí bylo 16 mu 20) - samozřejmě to nebylo plánovaný . Teď je jim něco přes třicet mají doma puberťáka, který je rád že se jich zbaví a oni si v tom nejlepším věku můžou užívat .

takže každej ten věk má něco do sebe. I když mít dítě dřív jak ve 20ti je pro mě moc brzo.

a co se týká toho že s dítětem život nekončí, tak teda záleží jak to má člověk s babičkama a hlídáním. Ale my jsme třeba s manželem byly až teď takže po roce a půl na večeři Do roku jsem kojila takže to jsem se od malýho nehla na víc jak 3-4hodiny. Život sice nekončí ale člověk už si prostě nemůže dělat co chce.A musí se hodně hodně přizpůsobit. ALE STOJÍ TO ZA TO )

framboise
plně s tebou souhlasím... se všemi body, co jsi vypsala a ještě bych mohla přidat....v září mi bude 25... a tak se s manželem začínáme o miminko snažit...
když to přeženu.. nechci pak poslouchat - jééé vy máte krásné vnouče... a ono to nebude vnouče ale mé dítě....

čím dál se setkávám s tím, že otěhotnění kolem třicítky je problém.... vidím, že pro některé je v dnešní době důležitá kariéra, studia.... hold, každý jsme jiný, a každý má ve svém životě stanovené jiné priority...

Já se již o to kdy počít starat nemusím. Mám již 3 dospělé děti. Po přečtení vašich příspěvků jsem nějaká rozpačitá. Co žena, to jiný pohled. Nic proti tomu, ale ruku na srdce, jste všechny na tom tak, abyste měly přítele či muže, který by chtěl s vám splodit dítě? Má otázka se vám může zdát "drzá", ale i dle toho se mění pohled na početí. Když není s kým, mohu si klidně plánovat a říkat, že mám dost času. Víte děvčata, on je v současnosti proklamovaný názor, že je dost času, napřed kariera..... Ale není to tak trochu i tím, že nejsou jesle, školky /ne kažký má peníze na koukrovou/? Necítíte, že je vám názor na pozdější prvé mateřství vsugerováván a podsouván? Proč příroda připravila ženu na to aby mohla rodit právě v době mládí? Ze své zkušenosti vím, že čím starší maminka, tím větší starosti na stáří. Takže je k výběru jak nejistota v mládí, tak ve stáří. Hádejte co vám vyjde, když se na to podíváte z jiného úhlu pohledu než dosud. Přeji vám všem jen dobré rozhodnutí a spokojenost s ním i po 50.roku vašeho života.

Tak já vždycky chtěla být MLADÁ maminka. Mojí mámě bylo 28 když jsem se narodila a já měla celou školní docházku "trauma" z toho, že mám staré rodiče (oproti ostatním spolužákům).
Bylo mi 20.....25....a na mimčo nějak "nebyl čas". Pořád byly aktuání jiné věci - nová práce,dovolená,stěhování atd. Pravda, nikdy jsem neuslintávala nad kočárky,děti jsem vesměs vnímala jako rozeřvané spratky (za což nyní se všem maminkám i tatínkům hluboce omlouvám). Nakonec jsme děti vůbec neřešili ( žiji s přítelem 11let) ,až jsem se jednou probudila a PŘiŠLO TO NA MĚ - jako blesk z čistého nebe - prostě najednou jsem věděla, že je ten pravý čas. Takže snažení,ovulační testy....zadařilo se hned druhý měsíc a dnes máme 17-ti měsíční treperendu, mě je 30. Kdybych dopředu věděla, že mateřství není zas taková sranda (alespoň ten první rok u nás),tak bych možná ještě 2-3 roky počkala......i když

No tak mě v poslední době přepadávají myšlenky na mimi a nejenže z toho začínám mít strach, ale nevím co s tím dělat jsem s přítelem přes 3 roky, nežijeme spolu a svatba se taky neplánuje. Tento týden porodila sestřenice holčičku a moje sestra má 3letého kluka a na podzim plánuje zkusit druhé dítě. Vždycky jsem chtěla abychom měli děti přibližně stejně staré a tak se bojim toho, že mě myšlenky na mé vlastní děti přepadávají z tlaku vnějšího okolí. Připadám si ještě mladá na děti (brzy budu mít 20), ale...
Prosím o vaše názory, potřebuju si to v hlavě nějak srovnat

přesně to si myslím, že se stalo. Že všichni okolo tebe rodí a ty panikaříš,protože sis kdysi vysnila (vsugerovala), jak to bude príma, až budete mít děti stejně staré,jak si spolu vyhrají atd.
Myslím, že na děti máš ještě času dost a dost - obzvlášť když s přítelem nemáte společné bydlení. Tvoje pocity chápu - taky jsem zažila slušnou "paniku",když všechny spolužačky rodily jak na běžícím pásu a já si připadala jak "stará panna". Doporučuju se zaměřit na nějakou jinou (nejlépe úplně novou) činnost - např.pořešit společné bydlení s přítelem,nabídnout se ségře/sestřenici jako hlídačka k dětetm a pořádně si to s nimi užít,než budeš mít vlastní.

No holky, já měla první holku když mi bylo tři měsíce devatenáct, druhou po třech letech, obě přišly ani nevím jak.... a teď, když bychom s přítelem mimčo opravdu hodně chtěli, to nejde, tělo stávkuje, nemám ovulaci. Bude mi 28, nemyslím si že jsem stará, ale moje tělo si asi myslí něco jiného. Neumím si představit jak bych se s touhle situací vyrovnávala kdybych neměla holčičky. Takže i když chápu, že si hodně holek chce nejdřív udělat kariéru a vybudovat zázemí, za sebe bych byla pro mít mimi radši dřív, než vůbec.

Já jsem plánovaně otěhotněla v 22, dcera se narodila 4dny před mýma 23.narozeninama, manželovi bylo 28.
Nikdy jsem nelitovala, že jsem mladá mamina,naopak.. Malá byla hodně náročný dítě, první 4měsíce opravdu jen prořvala, spala třeba za celou noc 1,5h,jinak brečela. Byla jsem na všechno sama, nikdo mi nepomáhal, manžel chodil domů večer. Myslím, že jsem byla fakt hodně vyčerpaná a nejsem si jistá, že by tohle zvládl třeba organismus 40ti leté ženy tak dobře, jako můj..
O druhé dítě se chceme začít snažit za rok,až budou malé 2roky.

a věř tomu, že si ujasníš představu, že je dobré ještě počkat

no,já jsem tam původně něco v tom smyslu napsala,ale pak jsem to radši smázla - nechtěla jsem Yanikuzbytečně děsit
Jinak, jak se říká "hlídání cizích dětí je ta nejlepší antikoncepce",tak na tom asi něco bude: vždycky, když nám někdo hlídá malou,tak se pak vrátí úplně vyšťavení s tvrzením,že oni si teda na mimčo ještě počkají