V kolika letech mít první dítě?

Taky jsem s tím přišla, když si mamka v 35 k nám dvěma pořídila ještě třetího, bylo mi 14 let, užila jsem si ho až až a taky jsem nebyla tou dychtivou, která honem honem touží po miminku

pehot
no, to asi je. Já nikdy nehlídala, kromě bratra. Nebyla jsem ten typ holčičky, co si půjčuje kočárky. Asi i proto jsem nevěděla do čeho jdu

Pokud její dítko se rozhodne mít to svoje taky v 35 letech, ona se ho už asi ani nedočká. A pokud by chtěla druhé dítě, tak kdy??
Já měla děti brzy, dnes jsou již samostatné (myslím tím, že je nevedu za ručičku - kluk 15 a holka 10) a nikdy jsem nelitovala, že jsem byla mladou maminkou (první dítě ve 20 letech).

TinaAn
Já to zase zvládám lépe v tomto věku, než při tom prvním ve dvaceti letech,jak těhotenství tak i péči o dítě. A přitom jsem si ponechala sice malou, ale vlastní klientelu. Nevím, jsem klidnější, trpělivější, nezmatkuji a nemusím řešit finanční situaci. Dá se říci, že to nyní více emočně prožívám.Je pravdou, že moc neponocuji, jelikož mám dítko více než akční,chůvu nemám,ale je to zvláštní a hrozně krásný. A že bych byla nyní "bábou" nehrozí, jelikož mé první dítko je studentem Matfyzu a absolutně pro život nepoužitelný.

sarra
Tak jasně, každý to má jinak... Já teda fin.situaci taky nemusím řešit, nervozní určitě nejsem, jsem od přírody kliďas
Mám 5ti letýho bráchu, naši říkají, že si ho daleko víc užívají..Ale vím,že když byl mimčo, byla mamka z něho fakt KO a brečela vysílením...

sarra
TinaAn
Já bych se spíš úbytku energie atd. bála až bude dítěti 15 let, bude v pubertě...

když mi bylo 13, tak jsem hrdě tvrdila, že v 26. Byla jsem tehdy učitelem pochválena, že jsem rozumná, protože to už budu vyspělá jak psychicky, tak fyzicky, "kariérně" atd....
hehe....
takže příští rok......
HE HE HE HE HE!
utopie

TinaAn
Teď to už bude mít klidnější charakter a mamce bude dělat jen samou radost.

Mamka mě měla ve 40letech, v té době byla rarita Byla to super mamka a teď je super babička( je mi 26 a mám dvouměsíční Veroničku) Necítíla jsem žádné strádání a ani názory neměla s ohledem na starší věk, jiné než mladší mamky. Ba naopak, pouštěla mě na diskotéky a mohla jsem s ní o všem mluvit bez ostychu. Myslím si, že pokud to ženě dovoluje zdraví tak není věk překážkou, je to individuální.

framboise
Víš, že se toho moc nebojím. To víš, že přemýšlím, neustále na starší dítko apeluji, že se musí o brášku vždy postarat. Dostávám stále tu samou odpověď:ale mamino, ty tady budeš s tou Tvou energii ještě ve sto letech, umím se Tě zcela představit jak v tomto věku jezdíš na kolečkových bruslích." Vtipálek. Každým rokem, kdy už své narozeniny neslavím jen konstatuji v kalendáři, si přeji, aby se mě zdraví drželo stejně jako se mě drží do teď. A také celé rodině, samozřejmě.

sarra
Já rozhodně nechci strašit nebo něco, ale vidím to jinak protože mi prarodiče umřeli velice brzy, tak to vidím takto, mám teď prostě strach že i naši mi umřou brzo a já taky. Babičce i dědovi bylo 58 když zemřeli. Babička měla vždy tolik energie že jsme si říkali jak nás bude ještě v 90ti popohánět, že děláme moc pomalu, v 56 z ničeho nic onemocněla a za 2 roky byl konec. Možná jsem paranoidní, ale prostě mám v sobě strach a nemůžu se ho zbavit. Všem jediné co přeji je zdraví, protože to není jen klišé, nějaké přání co se říká, ale skutečně to nejdůležitější.

framboise
Ale s tímto strachem se žít nedá. Měla jsem kolegu, sportovce, prima mužský, ty jeho kukadla dobrosrdečná mám neustále v paměti a dokázala bych je namalovat do detailu.
Zemřel ve 33 letech (vážná nemoc). Jeho rodiče žijí, rodiče jeho rodičů též....a pak, že je nějaká spravedlnost. Zdraví nikdy pro mě nebylo jen kliše, frází při gratulaci....
A také bych nemohla žít bez dětí a nikdy bych neměnila za život mužský...jsem ráda, že jsem ženou. Jo..a také musím končit, Matýsek mi tady pomáhá ťukat do klávesnice.

Já myslím, že nikdy není pozdě. Teda pokud to tělo dovolí. Vždycky záleží na člověku. Znám mladé staříky a staré mladíky. Dnes to už není o věku, ale radosti ze života, o umění milovat, o touze žít, no zkrátka - o všech těch krásných věcech, které nás činí šťastnějšími. A já je buď přijímám, nebo odmítám.

tak mě je 25 a čekám druhé - pro někoho hrozná představa pro mě to nejdůležitější na světě - rodina

Jsi moje krevní skupina. Já měla druhé také ve 25 letech.