Zdravení - koho zdravit a koho ne?

Taky už jsem pár lidí přestala zdravit, jde hlavně o lidi z okolních ulic. Když mi někdo opakovaně neodpoví, tak už nemám sebemenší chuť mu znova říct Dobrý den...přijde mi, že někteří berou jako samozřejmost, že já - 18ti letej člověk pozdravím starší, že nepozdravit je nevychovanost, ale sami ani neotevřou pusu. Což mi hodně vadí, jsem snad člověk jako oni, ikdyž o pár desítek let mladší. Ale jsou to vyjímky, třeba v mnoha obchodech si s prodavačkama kromě pozdravu i popovídáme, asi to je tím, že jsem z maličkýho města
Co se týče smsek nebo chatu, tak tam se většinou zdravíme se všema a nevzpomínám si na nikoho, kdo by nezdravil. Většinou na úvod pozdravím i člověka, se kterým jsem ten den už mluvila naživo

Měli jsem jednu sousedku asi přes 3 baráky co nezdravila já tak už ji taky nezdravím. Jinak každého v ulici zdravím. Co se týče mailu tak pokud je to nějaký oficiální tak píšu dobrý den, pokud kamarádce a neptám se na konkrétní věc tak ahoj. Jinak bych si nad tím nelámala hlavu myslím že jsou horší věci dokonce se stane že i když vejdu do obchodu tak mě nepozdraví občas ale takový je svět. Jinak ta sousedka mě ze začátku štvala teď je mi vážně u ... vzhledem k její minulosti Ale myslím že všeobecně se vytrácí slušnost a taková ta noblesa z chování lidí ...

Možná si to fakt trošku moc bereš, ale na druhou stranu Tě úplně chápu. Mě hrozně vytáčí, že nás nezdraví učitelé na univerzitě. Ty na ně málem přes celou chodbu voláš 'Dobrý den', abys náhodou nebyla za nevychovance, a oni se na Tebe buď ani nepodívají, nebo se jenom podívají, nebo jenom něco zavrčí. Nebo když jim půl dne komponuješ e-mail, aby byl co nejuctivější, málem se udoktoruješ a udocentuješ, a oni Ti odpoví: "OK, PK" (PK jsou inicály )
Prostě....

naštvat to dokáže, to dokáže spousta věcí....ale vem si, že ta poštačka třeba za den odbavila tisíce lidí, unavená, těšící se domů na děti a na manžela na chvilku klidu, člověk prostě někdy nemůže.....já se snažím zdravit, ale když jse třeba v práci a někdo pozdravil nahlas a pěkně a já byla třeba nemocná, ustaraná atd tak si dotyčný mohl myslet že jsem i líná pozdravit.....

Ahoj Mám stejný názor jako ty...Já vždycky.když někam příjdu,potkám někoho známého,souseda atp. tak pozdravím ale už asi taky nebudu...Absolutně mě vytáčí když přijdu do obchodu,pozdravím a prodavačka ani nekvákne a jen čumí To samé v autobusu a kdekoliv jinde...To samé taky sms,facebook,icq...To je tak těžký napsat na začátek konverzace ahoj?...A ano,na takové lidi se dívám jako na nevychovance...Nevím co je tak těžkého na oplacení pozdravu...

Přesně! Lidi jsou zlí, protivní, třeba se jim i nedaří, tak jsou pak naštvaní na celý svět a ani neodpoví na pozdrav.

To mě taky vytáčí. Proto při odchodu neřeknu ani bůů a jdu.

Ono by ty lidi hodně ubylo, víš?

Kolikrát si říkám, jestli si myslí, že jsou něco víc než já? Nebo mi snad něco závidí? Nebo jsem odbarvená blondýna a ty se přece nezdraví?

Bóžinku, kam ten svět spěje ...

Ale budu se řídit pravidlem: Jak ty ke mně, tak já k tobě.

Tak to se nedivím

Jinak, je mi jedno kdo mě zdraví a kdo ne, jejich chyba..
Vykašli se na ně a je vidět že jsi slušně vychovaná

Taky si toho někdy všímám a naštve to. Ale přímo v mém okolí (sousedi a tak) naštěstí nikdo takový není. Jen moje babička, když přijedeme na návštěvu, tak ani neodpoví na pozdrav, to mě teda vždycky na chvíli dostane, ale už jsem na ní zvyklá...
S tou poštou - já zrovna dělám na poště za přepážkou jako brigádnice a vidím to z druhé strany - každého, kdo ke mě přijde, tak hezky pozdravím s úsměvem a odpoví mi tak jeden člověk z deseti! to nepochopím, když za mnou s něčím přijdou, já je pozdravím první a oni ani neodpoví, rovnou vybalí co chtějí a nebo nejlepší, když ani neřeknou slovo - něco mi podají, já si mám vydedukovat co potřebují (když se jich zeptám, tak je hrozně obtěžuji), pak nepoděkují, já jim řeknu nashledanou a oni zase beze slova odejdou, no fakt!
A štve mě třeba to, že mi jedna kolegyně v práci (se kterou jsem na stejné pozici), která je ale zhruba o deset let starší a je vdaná začala automaticky tykat na mé vykání. Mě to čílí - říkám jí dobrý den a ona vždycky jenom ahoj! Když si se mnou chce tykat, tak si máme potykat ne? U výrazněji starších kolegyň to samozřejmě neřeším, ať mi klidně tykají, ale tady mi to přijde divné. Mamina mi řekla, že ji mám taky normálně začít tykat, ale mě to prostě přes pusu nejde, je to vdaná ženská starší než já a nepotykaly jsme si.. Ještě se dvěma holkama u nás v baráku mám stejný problém, vždycky mě to rozhodí, když řeknu slušně dobrý den a ona na to ahoj jak na fracka

Tak tohle mě taky vytáčí neskutečně! Docela ksem ráda, že se tu takové téma objevilo, já jsem jedna z těch "starších" uživatelek (51), tak jsem si často myslela, že jsem prostě jen nervozní nebo nerudná "stará pixla" , takže jsem vlastně ráda, že tomu tak není a že to vadí i vám, mládatům Rodiče mi vštépovali od dětství poučku - pozdravit je slušnost, odpovědět POVINNOST! Ale nějak se s tou slušností setkávám čím dál, tím mín

já dělám v lékárně a taky bych mohla vyprávět - jsme v obchodním centru, frontu máme od rána do večera, každého slušně pozdravím a odpoví mi tak každý desátý, o poděkování ani nemluvě, spíš to "schytám" za doplatky a poplatky
Zrovna včera se mi stalo - dobře vypadající pán, určitě mladší než já, povídám :"Dobrý den, prosím?" - "Dva Paraleny" - 40 korun platil kartou - chvilku trvalo, než to prošlo terminálem, tak se usmívám jako id.ot a už už čekám, že poděkuje a on otevře pusu a vyštěkne: no účtenku, ne?? (vyjede až po proběhnutí platby)
Takže tak

tohle taky nechápu - nám loni nastoupila holčina po maturitě, 19 let a ve snu by mě nenapadlo jí tykat - ted už jsme si potykaly samozřejmě, ale obě, resp. všechny

Hrubost a nevychovanost vítězí. Jsem zvyklá přijít na zastávku u našeho domu (kde se všichni od vidění známe) a pozdravit. Mnohdy odpověď nula. Jsem z obchodu a musím říct, že pozdraví 1 z 50. Nezdraví rodiče, nezdraví děti. Podle mne to začíná výchovou v rodině. Bývalo zvykem, že první, co děti uměly, bylo pozdravit a poděkovat. Některé děti se vrhnou na bonbony, které jsou na pultě, některým sama nabídnu. Nepoděkuje žádné ! Když řeknu "jak se říká ? ", dítě neví o čem mluvím. Bohužel, ani maminka ne. Hodně lidí přichází se žádostí o drobnou pomoc, poradit s mobilem a tak. Udělám co je třeba a oni odcházejí. Říkám "Nemáte zač !" Ještě nikdy nikomu nedošlo, že se chová jak buran. A tomu tykání : řídím se zásadou "hůř se říká Vy **** než Ty ****", takže na tykání mě moc neužije.

Koukam na ně jako nevychovance, normální mi to rozhodně nepříjde, ale stává se to, bohužel..
Štve mi to, hlavně když jdu po vesnici, pozdravím a všichni na mě čumí jako na debila.. Takže to už taky nezdravim, ale to pak zase koukají "jakto, že jsem nepozdravila", ale neřešim to - Nevychovaná nejsem, jen ze sebe nebudu dělat debila..
Autobusák mě normálně zdraví, i když vystupuju, ale je vidět, že na to není moc zvyklej, takže je tu vidět, kam ty dnešní lidé spějí..
Jinak ještě děkuju v obchodě, když mi paní dávají tašku, peníze, děkuju i autobusákovi když mi vrací a dává lístek, to říkám už tak celkem automaticky a nesnáším, když se někde dřu nebo pro někoho něco udělam a on ani neotevře hu*u, aby poděkoval..

Zajímavý téma... já s tím teda nemám problém. Na poště mě zdraví, pošťačky mi vždycky ještě poděkují, řidiči mě zdraví, přednášející z VŠ mě zdraví, v obchodech to samý. A to jsem mladá, takže by mě mohli klidně ignorovat. Jedinej, kdo moc neumí zdravit, je jedna naše sousedka, chodí asi tak do druhý třídy... Ale zase mi vždycky podrží dveře .

Taky mi to dost vadí, na druhou stranu když mě někdo na ulici nepozdraví, já jeho příště už taky ne. Na úřadech, poště či v obchodě zdravím vždycky, většinou i v sms, emailech atd.

Reaguji na Rabbit Heart: Tak za tohle bych vraždila!! Člověk se s tím smolí půl dne, snaží se být co nejzdvořilejší a dotyčný mu odpoví bez pozdravu, jedním slovem a ještě se kolikrát nepodepíše.

Reaguji na CandyD: Vykašli se na ně a je vidět že jsi slušně vychovaná