Fóbie

Katys
Moc děkuji za podporu, rozhodně to řešit budu

Nemáš zač Katys, hlavně, aby ti to pomohlo. moc ti držím palce, sama jsem si zažila taky psychickou neprijemnost, takovou vyvojovou krizi a je to hrozny, kdyz clovek nemuze ovladat svoje emoce. takze ti rozumim.

Petrůů
podle mne není je to Alpa na zlomenou nohu

Jde o to, že psycholog samozřejmě rozpozná pokud by bylo potřeba farmaka, péči psychiatrů anebo umístění v ústavní péči. Ale skutečně si myslím, že fobie jsou předmětem pro psychoterapii vedenou zkušeným psychologem. Jak jsem zmiňovala autogenní trénink, tak ten je opravdu velmi vhodnou metodou. cituji docenta Matouska z knihy POtrebujete psychoterapii?
"Autogenní trénink je vhodný především pro lidi trpící nízkým sebevědomím, trémou, úzkostí nebo panickými stavy - např. lidem, kterým se dělá nevolno v uzavrených místnostech....." a tak dále.

a to je jen technika, která mě napadla, psycholog má praxi a ví, jak si poradit s jakým problémem.

Petrůů
Teda nedá mi to, abych eště nenapsala, psycholog studuje poměrně náročnou vysokou školu a dělá si terapeutické výcviky, aby mohl pomáhat lidem. Musí mít praxi, stáže. Zná a ovládá různé psychoterapeutické techniky a ví, kdy kterou uplatnit proboha. To není jako pokecat si kámoškou u kafe!!! tohle je profesionální pomoc, jak tohle někdo může říct nechápu!!

P.S. reagovala jsem na tuto větu od uživatelky Petruu

psychyatr aby ti napsal léky,tak musí vědět proč!Také tě rozebírá.Nejenom psycholog.To,co s tebou probere psycholog zvládnu také.

Petrůů
ptám se již po několikáte...Byla jsi někdy u odborníka ?? U psychologa nebo psychiatra??

josipa
plně s tebou souhlasím.
Z vlastní zkušenosti vím, že pokecat s kámoškou je super, ale návštěva psychologa ( který mimochodem léky nepíše, jak tady někdo uváděl) a nebo psychiatra je úplně o něčem jiném.

josipa
že se namáháš to nemá cenu

No myslím že děláš fakt chybu, mluvíš a odsuzuješ něco o čem nic nevíš, to mě příjde fakt mimo...

Petrůů
určitě je to věcí názoru, ale otázka je spíš v tom, jak vážný je ten stav. pokud by katys nebyla schopná vyjít z domu a kvůli záchvatům panické úzkosti, která by se projevovala i somaticky (stažené hrdlo, bušení srdce - až pocity "infarktu"), by nemohla normálně fungovat, tak je potřeba zpočátku ji zaléčit farmaky (ne antidepresivy, šlo by o léky na potlačení panických úzkostí, název neznám), ale posléze ti stejně doktor doporučí psychoterapii a většinou vede právě onen psycholog s odborným psychoterapeutickým výcvikem. ale pokud ty stavy jsou zvládnutelné, tak není třeba brát léky, ale řeší se to relaxačníma technikama, augenním tréninkem, atd. a rozhodně je to lepší metoda než brát léky. takhle se s tím vyrovnáš sama. ale fakt záleží na závažnosti a na síle.

Já už nevím, jak jinak Ti napsat, že nejsem odborníkem na léky. Nenosím po kapse jejich seznam! Napsala jsem, že existují dvě skupiny léků - použila jsem název antidepresiv, což asi není správná terminologie, ale lidově se to tak říká. To, co nazývám "první skupina" (což je to, o čem jsi podle mne mluvila Ty - o těch závislostech) jsou anxiolytika a mají okamžitý účinek. Jsou určeny k zvládnutí okamžité krize, není je vhodné používat dlouhodobě, protože vedou k závislosti. Napadá mě třeba Diazepam.
Ta "druhá skupina" jsou skutečně antidepresiva, neúčinkují hned, ale až po týdnech. Závislost na nich nevzniká. Neznám jejich přesné dělení. Jak jsem říkala, nejsem žádný odborník na léky. Vím jen, že je několik "generací" antidepresiv. Spojení "moderní antidepresiva", které jsem užila, je často používané, vždy jsem to chápala jako novější typy, které mají nejméně vedlejších účinků. Osobní zkušenost mám se Zoloftem

Promiň, ale mezi pokecem s kamarádkou a rozhovorem s psychologem je velký rozdíl. Takové tvrzení je příliš sebevědomé...
Takže jsi se nikdy nesetkala s praxí jako pacient? Nikdy jsi nezkusila se svou fobií navštívit odborníka? Z čeho tedy bereš přesvědčení, že si pomůžeš lépe sama? Máš nějaké srovnání?

Ale psycholog Ti pomůže nalézt, kde se ten strach objevil, z čeho pramení... To je základem boje proti fobii.
A proč nemůžeš jmenovat???

nechápu, tak hezky si v té větě začala, by člověk řekl, že tomu i rozumíš a pak zase nic nevadí, vypadá to, že tě asi nikdo nepřesvědčí, zkus se zeptat nějakého odborníka, on ti to vysvětlí

Někdo potřebuje mít v blízkém dosahu lékaře, já to mám zas naopak, bílé pláště mě děsí. Úplně nejhorší představa pro mě je (nesmějte se) KAPAČKA. Nebo zapíchnutá kanyla v ruce či jinde. Nikdy jsem nebyla na žádném zákroku, při kterém bych to měla aplikováno, naštěstí. Z jehel je mi na zvracení a začnu se třást. Asi bych se i fyzicky bránila, což už jsem jednou udělala u zubaře (hrozná ostuda...), jsem na to fakt obrovskej srab. Možná, že to pramení z celkem brutálního propichování mých uší lékařkou v dětství, nevím. Dodnes když mě čeká nějaké očkování nebo obděr krve před tím nemůžu spát a mám nervy na pochodu. Ze zubaře mám tyto stavy tak 14 předem, dost mi to vadí. Nedávno jsme byli navštívit kamaráda v nemocnici a on měl zavedenou kanylu v předloktí, mě z toho pak bylo úplně zle, otřepávala jsem se "zhnusením" a celou noc pak nemohla spát, pořád jsem to viděla, fuj. Ach jo, navíc mám pocit, že čím jsem starší, tím je to horší.

hellusha

ty jo, to je hrozný, já mám kamarádku, které jsem jen vyprávěla o nějakém ošklivém porodu mé kamarádky a ona se normálně sesypala na chodník, bledá jako stěna a musela jsem jí dotáhnout do nejbližší restaurace a nalejt do ní becherovku a pak se vzpamatovala
jo a brutální propichování uší jsem taky zažila, píchali mi je až ve 3 letech, fakt skvělej nápad a to tak, že mě pani doktorka privazala rucicky, abych sebou necukala no a pak mi tam chytra nechala jen ty nite a nedala mi tam hned nausnice, tak mi to teta doma rvala, mamka na to nemela silu, tak sla vedle do mistnosti a zacpala si usi, jak sem rvala. no vopravdu zazitek...

mimochodem i s tímhle se dá různýma terapiema bojovat - strach z jehel, pohledu na krev...je to všechno zakodovaný v psychice a dá se s tím pracovat a postupně to odbourávat

Tak jsem to měla já, citalec, který zabere až za měsíc a maximálně zábírá tak až po 3 měsících a Neurol, abych se do té doby nescvokla...