Jak se má člověk vyrovnat s tím, že v životě nic nedokázal?

Reaguji na PíBí: tak hlavně nechci, aby mamka věděla pravdu - že jsem nešťastná, nenávidím se... vím, že by jí to ranilo, nemohla by mi pomoci a jen by byla smutná... nechci jí ublížit... mám/měla jsem pár kamarádek, ale ty už jsou někde úplně jinde a mají jiné starosti (děti, manžel, cestování po světě)... Rozhovor se vždycky stočí tak nějak na ně - asi i mou vinou..

taky tu jedna z vás psala, že má jednu kamarádku, která nechodí na třídní srazy - nepsala jsi o mně? tam by mě nikdo nedostal, nemám fotky, které bych chtěla ukazovat, nemam rodinu a děti se kterými bych se mohla chlubit, tak co bych tam dělala.. ? Tvé kamarádce rozumím

Reaguji na emoke.s: To znám také. Pak jsem tam jednou šla a byla jsem překvapená. Bylo to moc prima a rozhodně jsem nebyla sama nezadaná a bezdětná. Je to už pár let, ale byla jsem ráda, že jsem tam šla. Člověk si někdy říká jak ostatní žijí jinak a jestli není divný. Ale ono to tak nemusí být. A také - jen to, že člověk žije stejně jako ostatní přeci není zárukou, že bude šťastný a spokojený. A promiň, myslím si, že základ toho, aby byl člověk spokojený s ostatnými lidmi (v nějakém soužití) je v tom, aby byl nejdřív spokojený sám se sebou.
Z toho, co píšeš, je vidět, že máš k mamince hezký vztah. Jestli ji máš chránit, to je diskutabilní a hlavně tady neznáme přesně vaší situaci. Ale zmiňuji to kvůli tomu, že - jak už tu bylo psáno několikrát - mít dneska dobré vztahy třeba s rodiči není tak docela běžné, takže máš první věc, kterou jsi evidentně zvládla! A věřím, že jich je o hodně víc.
Třeba to, že jsi schopná naslouchat druhým. To je skvělé (já se to ještě pořádně nenaučila). I když jestli tě to jen vysává, tak by chtělo dát do toho trochu rovnováhy...

Reaguji na emoke.s: Napadlo mě to, protože jsem měla na základce něco podobného. Přišla jsem nová do kolektivu už, takže to nebylo snadné, taky se mi posmívali, kvůli váze, kvůli vlasům, kvůli tomu, že maminka byla o generaci starší, než maminky ostatních... A dlouho jsem nebyla schopná s tím něco dělat.. Pak už se to vlastně veze, tréma vystoupit, promluvit, říct svůj názor.. Když jsem nastupovala na střední, tak jsem si řekla, že začínám od znova, dá se říct, že ze dne na den jsem obrátila, přestala jsem si dělat hlavu s tím, jestli něco řeknu špatně, vždyť to se může stát každému a když se mi povedlo se přeřeknout, tak jsem se naučila sama sobě zasmát. Samozřejmě je to běh na dlouhou trať, i dnes jsem nervozni z trapasu. Ale když jsi mezi cizíma lidma, tak ti to může být jedno, vždyť je jen velmi malá pravděpodobnost, že bys je potkala znova a že by se ti znova smáli kvůli trapasu... Víš, co je dost dobrý na naučení se mluvit s lidma a seznamování? Pejsek já díky němu poznala tolik lidí, starých, mladých a ano, i pár fešných chlapů )
Že žiješ s maminkou, to je podle mě v pořádku, proč by ne, vždyť tak i ušetříte. A až budeš mít partnera, tak to můžete řešit společným bydlením (i s maminkou - velký byt, malý domeček), bydlí tak spousta lidí.. To se vyvrbí

Ano.. Třeba je to jen o zbytečně nízkém sebevědomí.. Píšeš, že nejsi hezká, ale podle mě jsi jen příliš sebekritická, na každé ženě je něco pěkného a není to jen klišé.. v životě jsem viděla jen pár opravdu ošklivých žen

Reaguji na emoke.s: Já chápu, že když člověk žije tolik let v ústraní a vůbec v ničem si nevěří je hodně těžké to zmněnit ale pokud opravdu chceš zmněnu nezbude ti nic jiného než praštit pěstí do stolu a říct si "tak takhle holka ne" a začít s tím okamžitě něco dělat. Ale hned v ten moment, kdy praštíš tou pěstí do stolu, ne že to odložíš na zítra. Vem si papír a tužku a napiš si na něj nějaké své cíle(ze začátku nějaké drobnosti nic zásadního jako třeba založit rodinu nebo se osamostatnit), kterých by si ještě chtěla dosáhnout. A jednu po druhé začni realizovat(když splníš jedno, dej se do druhého).Jen si nedávej předsevzetí do kdy to máš splnit. Prostě to budeš zkoušet tak dlouho dokud se ti to nepodaří. Npř: říkáš, že máš problém s váhou tak si dej za cíl zhubnout. Najdi si na netu nějaké videa se cvičením a ještě ten den s cvičením začni a i když tě to třeba po pár dnech začne přestávat bavit, říkej si dokola děláš to pro sebe. Ty prostě musíš překonat ty negativní myšlenky, které ti pořád straší v hlavě. Nic víc to nechce. A pokud se ti podaří splnit nějaký ten tvůj cíl co si napíšeš do seznamu, ostatní už krok po krůčku půjdou zvládnout skoro samy.

Také jsem mívala takové pocity. Chce to se zaměřit na přítomnost a budoucnost. Lámat si hlavu nad tím, co jsem neudělala a kde jsem udělala chybu mi příjde v podstatě k ničemu. Minulost se už beztak opakovat nebude. Zaměř se tedy na sebe a ma to co by jsi mohla udělat, aby jsi byla sama se sebou spokojená. Každý člověk má jiné priority. Člověk se má tendenci srovnávat s okolím, ale né vždy je to to pravé.

A hlavně si věř! Máš na to, nevzdávej to! Dokážeš to! s chutí do toho a půl je hotovo

Teda, holky, já jak to čtu... jsem sice spokojená, ale skoro mám chuť se do něčeho nového zase pustit, jak jste mne namotivovaly.
S těmi cíli je to dobrý nápad.
Zkus (emoke.s), pokud ti vyhovuje tady to místo třeba kvůli anonymitě, napsat nějaký ten cíl i sem. Když se člověk "zaváže" k nějakému cíli ještě s někým (třeba společné hubnutí), nebo prostě vůbec někdo ví, že se teď momentálně snažíš o to nebo o to... tak tě může víc pozvbudit, když přestaneš mít chuť na tom pracovat, nebo tě popopíchnout, aby ses nevzdávala... Můžeme tě tady virtuálně "kontrolovat".

návštěva psychologa, který pomůže napravit sebevědomí

Pokud je to intenzivní pocit, který člověka provází již delší dobu, zkus vyhledat odborníka, třeba kouče, který umí člověka nasměrovat zpět na správnou cestu a dodat sebevědomí, mám s tím osobní zkušenost a pomohlo mi to...

Zatím ne, trvá to dlouho, než pocítíš nějakou změnu. Řiď se tím, říkej si, že jsi pěkná atd., i když tomu nevěříš, ale udělej si z toho návyk. To časem přijde, když si to budeš neustále opakovat.
Zkus znovu psychologa nebo kouče a nezlehčuj svoji situaci, není co a proč zlehčovat.

Emoke.s - můžeš ze své zdánlivé nevýhody udělat výhodu - jsi samostatná, máš více času, než by jsi ho měla s rodinou.... Chceš studovat- najdi obor, co by Tě bavil a hurá do toho! Taky jazyky nebo jiné kurzy, co já vím. Např. já bych strašně ráda ještě studovala, je tolik oborů, které by mě fakt bavily, ale právě kvůli rodině mi na to moc času nezbývá

Chci tím říct, že každá situace má svá pro a proti a je jen na nás, k čemu se přikloníme. Využij toho , že jsi svou vlastní paní....

Já ti rozhodně rozumím jsem o malinko mladší ale přesto mám pocit že jsem do svých x let už toho mohla mít daleko více zasebou. Hold jsem malinko zaostalejší, v mládí jsem věřila své "velké" lásce a tolik se nevěnovala sama sobě. Nejsem soutěživá ale přesto si za tím svým umím jít, snažím se, nijak to ale nikdy nedopadne... nejsem náročná, ale přesto jsem již smířená s tím, že nebudu nikdy za "hvězdu". Ikdyž o to se ani nesnažím. Chyby dělám denodenně, ale aspoň je lepší jich udělat více menších než jednu velkou. život žiju tak jak přichází, nic neumím na 100% ale to taky nikdo, jen jsou lidé víc ukecanější a snobští já se raději rozdám pro druhé, než abych hamounila jen pro sebe. To mě dělá v životě štastnou. Ikdyž neříkám že bych někdy něco pořádného dokázat nechtěla zatím to jde ale od desíti k pěti, ale to je tou dnešní dobou, jak říkám, s poctivostí dojdeš akorád tak ... víš kam třeba by mi stačilo mít kolem sebe lidi co by mě podporovali, naznačovali víc že mě mají rádi... to dělá taky hodně jenže jsme už takový že to druhému neumíme říct do očí. Hlavu vzhůru, vždycky může být hůř !