I když navenek vše klape, přesto mám pocit, že mi vlastně nikdo nerozumí a že na vše jsem vlastně sama. Že je jaksi zbytečné prosazovat své názory a snad lepší se uzavřít do své vlastní kajuty.
Ten pocit jsem měla už na gymplu, pak se to na vejšce upravilo, ale teď v normálním životě to osamění cítím čím dál tím častěji a intenzivněji. Přitom mám práci, hodného partnera, kamarádky... ale ňák mi chybí souznění duše.
Jak to máte Vy?
Já jsem někdy naštvaná na sebe za to, jaká jsem, ale jsem obklopená lidma, o kterých vím, že mi odpustí i moji hubatost, i moje excesy a že když se jim emocionálně "bliju" z nějaké deprese, tak mě pochopí. Ale taky to nebylo vždycky, na gymplu jsem byla s lidma - ani s jedním z nich jsem toto neměla, to přišlo až na výšce, ve vztahu a v práci.
Napadá mě, že třeba jsi prostě teď nepotkala lidi, se kterýma jsi naladěná na stejnou vlnu - ale věřím tomu, že vždycky existují lidi, co si mají co říct a je mezi nimi souznění, jenom se musí potkat, někdy prostě jsi na nějakém místě nebo v nějakém čase, kdy takoví lidé kolem tebe nejsou, ale věřím, že se někdy vyskytnou a budeš šťastná 
Juditha
Ten pocit mě taky občas přepadne. Problém je v tom, že nerozumím občas sama sobě, tak jak mi můžou rozumět ostatní?
Vždycky jsem kolem sebe měla strašně moc lidí, kamarádů, přátel, známých, rodinu...S přibývajícím věkem se počet těchto lidí zmenšuje a já hledám čím to je...Začala jsem u sebe, jak jinak 
Já naopak byla vždy sebevědomá, hubatá, společenská, zábavná, tahoun dané společnosti, usměvavá. Ale přišel nějaký zvrat a já už taková déle nejsem. Někdy nechci mluvit s nikým, někdy bych potřebovala milión uší kolem sebe Ale asi je opravdu základ pochopit a porozumět sama sobě...Lehce se to říká, hůř dělá, já vím, taky hledám cestu, ale když se člověk najde, tak myslím, že najde i ty lidi, kteří mu rozumí!!!
Juditha
Myslím, že máš zaděláno na docela velký problém někdy v budoucnosti, tedy myslím ve vztahu!
Formica
Tak to máme podobné, taky jsem byla ten tahoun. Mezi kamarády, ve společnosti i v manželství. A ten zvrat přišel prostě když mi věkem začla ubývat energie a potřebovala jsem trochu toho tahu i sama a taky jsem zjistila, že vlastně jenom dávám a nedostávám.
Další energii mi ubrala nemoc a dopadlo to přesně tak , jak naznačuje Spock. Vážný problém ve vztahu.
... učím se v něm existovat a otevírat se...být opravdu tím,kým jsem...věř že lidé,kteří Tě opravdu milují s tebou souzní...možná né ve všem,ale dokonalost neexistuje...držím Ti palce...
Koukám že nejsem sama která má občas pořádný ****** sama v sobě??
V našem vztahu jsem ten tahoun a "mozek" já. Když se jde pařit, jsem to taky já. Co se týká úklidu a všeho okolo, i dovolené, taky vše zařizuju a zajišťuju já. Protože jak vidím toho svýho jak pomalu nedokáže naplánovat cestu do obchodního centra, dala bych mu nejradši pár facek a radši si to udělám všechno sama ... ale už mě to unavuje. Jo, on udělá první poslední, ale musím mu Já říct..
Téma Také máte pocit, že Vám nikdo nerozumí a jste na vše, i když třeba v páru, samy? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
Poslat SZ
Galerie obrázků