Jedna láska na celý život?

Pokud začnu pozdě,tak na ní i věřímNe,myslím si,že to není reálné.

NE.
Znám x holek,co se vdávaly mladé,byl to jejich první chlap a opravdu jim za x let cosi začalo chybět.Rozvedly se a řádily a některé řádí jak utržené ze řetězu a říkají,že jim opravdu chbělo právě to -vyřádit se,dohánějí to bohužel dost pozdě.

Podle mě,by člověl měl projít vícero vztahama.Ale to je můj názor
Já si užívala života a usadila jsem se celkem v pozdějším věku a jsem za to ráda a teď je to super.

Reaguji na Hanárek:
To já samozřejmě taky nechci radši ani vědět, ale on je zrovna ten typ člověka, kterýho by to časem hlodalo a buď mi to řekl, nebo bych to časem na něm poznala sama.

Možná mimo téma, možná ne, ale musím se opravdu vždycky zasmát, když spousta mladých párů (15-20) si píšou na sociální sítě, jak spolu budou navždycky, jak se nikdy nepřestanou milovat a do měsíce se rozejdou.. z důvodu, že on už ji nemiluje

Já osobně jsem v tomhle realistka a nedokážu si ani představit, že ve 20ti si najdu přítele, vezmu si ho, budu s nim mít dvě děti které vychovám a budu s ním až do smrti
Dřív to tak bylo normální, i u spousty našich rodičů to takhle ještě bude, ale já se narodila do zkažené doby, kdy nejsou snad ani podmínky na vztah na celý život

Asi jen svou babičku ta je s dědou od svých 16 a byl to její první chlap ale byla jiná doba teď díky internetu, který s prominutím hodně věcí pose*e už nevěřím, že budu znát někoho kdo bude mít spokojený vztah a bude s partnerem třeba 40 let .. v dnešní době nic není napořád

Reaguji na Hanárek:
Jo, to je možný, já tomu věřim, že né u každého to bylo prostě tak, že spolu zůstali, protože se tolik milovali. Věřím taky ale, že moje babička a děda spolu byli z lásky. Zažili spolu válku, babička dědu schovávala v lese před Němci,když jim utekl z tábora, zažili toho spolu hodně, jeden druhého si po tom všem určitě vážil. A ikdyž jsem k nim jezdila každých 14dní na víkend, tak se neustále hladili a pusinkovali, až mi bylo trapně ,bylo to na nich prostě vidět, jak se stále milují.

Reaguji na Issabell28:

Bože to je také krásne Kiež by som to tiež zažila aj ja Ja mám už od 15tich toho istého chlapa a nemenila by som za nič na svete. Dúfam že nám to vydrží do smrti ako tvojim dedkovcom

to jsi pesimistka a ne realistka, když píšeš tohle:

To, že ty to tak nemáš neznamená, že to je nereálné

Mám to stejně a jsem spokojená a věřím, že nám to vyjde

jsem s přítelem 6 let a nemám pocit, že jsem o něco přišla Je mi 21 let.

Znám pouze jeden případ, kdy partneři spolu byli celý život od svých 16cti let, než je rozdělila smrt jednoho z nich a bylo to z opravdové lásky až do konce..Ostatní páry, které jsou spolu celý život jsou dle mě jen ze zvyku, protože mnohdy, co v tom vztahu snáší třeba ženská, bych já nesnesla ani minutu...A myslím si, kdyby ji ten chlap opravdu miloval, tak by se tak nechoval.. Taky znám spoustu párů, které jsou spolu třeba dvacet let, vypadají spokojeně, ale když pak člověk zjistí, co se děje za zdmi jejich domu, tak jen žasne...Takže já věřím v lásku na celý život, ale v lásku mateřskou, jinou už ne, bohužel.

Nad tímhle jsem vždycky přemýšlela, jestli je to možné Třeba obě moje prababičky měly krásný vztah.. Obě dvě si vzali svého prvního partnera, a vždycky když jsem se jich zeptala, proč před pradědou neměla víc vztahů odpověděla, že čekala až objeví toho pravého.. Nevím jak to na něm na první pohled poznala, ale byli spolu 68 let Když děda před rokem zemřel, bylo na ní vidět, jak úplně "sešla".. Její elán, humor i nálada se vytratili..
Druhá prababička o svého muže přišla v 38 letech, a už nikdy jiného neměla, prý ani nechtěla.. Chtěla mu zůstat prý věrná Do dnes žije sama a všude má po bytě jeho fotky a pořád na něj vzpomíná
Tyto dva páry jsou pro mě opravdová láska na celý život
A myslím, že takhle to dopadne i s mými babičkami a dědama.. Taky jsou spolu štastný, krásně se doplnují, občas jim i závidím..
Jé krásný, že všechny tyhle vztahy jsou jejich první lásky a snad i poslední
Ale nevím jak je to s láskou na celý život dneska, prostě tomu u ž tak nevěřím.. Dřív k sobě lidi měli úplně jiný vztah, dnes tomu dávám za vinu i z nějaké části sociální sítě a tak, ale prostě takhle to je, a je na nás, jak se s tím popereme

Reaguji na Issabell28: Krásné.

Jsem s přítelem od 17, tedy přes 6 let, a nemám pocit, že by mi něco scházelo... Pod slovem "vyřádit" si asi každý představí něco trochu jiného a dle mého chápání jsem se vyřádila víc než dost, další stupeň bych nazvala už trochu jinak a ostřeji.

Možná je to ale tím, že jsme se s přítelem během prvních 3 let kvůli škole vídali pouze o víkendech a tedy jsme oba měli svou volnost, kterou jsme využívali podle svého svědomí. Tedy byl i prostor pro "řádění" (v určitých mezích samozřejmě).

Ze svého okolí takové případy znám. Myslím si, že není dobré svalovat vinu na sociální sítě a tak podobně. Je to v lidech, ty sociální sítě nemůžou za to, že se lidé začali chovat jako zvěř a vytratila vážnost partnerství a manželství .

Je to o lidech. Kdysi si lidé sami sebe vážili více, nějaké vybouření před vážnými vztahy jako je to dnes neexistovalo. Nechápu, proč se v dnešní společnosti rozšiřuje názor, že člověk by se před vážným vztahem měl vybouřit co nejvíce to jde..proč? Pokud někoho miluju a cítím, že je to partner se kterým chci být zbytek života, nebude mi chybět nějaká absence večírků a nevázaných sexů z dob mládí..

To je krásný, cítím, že bych toho také byla snad schopná