Bydlení v malém bytě v páru

Já bych tak žít nemohla.Neumím si představit,že bych v tak malém bytě žila s partnerem.Rušila bych ho,pokud by měl zrovna noční,takže za mě ne.Navíc myslím,že každý potřebuje mít občas svoje soukromí.

Na druhou stranu bych s tím ex tak dlouho nebyla, kdyby nebyla nutnost dohodnout se a moc se nehádat kvůli chybějícímu prostoru pro trucování - všechny neshody jsme řešili okamžitě

Reaguji na Lillly1:
My jsme bydleli 3 roky 2 dospělí a dvě děti v garsonce o rozměru 36 m2 i s balkonem.
A bylo nám tam fajn.

Pokud si rozumíte a chcete spolu žít, tak je podle mě uplně jedno v jak velkém bytě budete

Asi je to i o tom, jak je kdo zvyklý. Já téměř celý život žiju v domě, takže je pro mě garsonka nepředstavitelná. Jednak nedostatek prostoru, vlastního klidu...a pak na mě prostě takto malé byty působí depresivně. Zavřít se pomalu v jedné místnosti. Ale někdo jinak nemůže, to chápu. Takže spíš jde o to, jestli máte na výběr, anebo jestli je to tak, že buď budem spolu v garsonce, nebo vůbec. Ale já bych to aspoň zkusila...každá zkušenost dobrá

Já i přítel máme každý 1+1. Když chceme být spolu, tak jsme většinou u něj a fakt je to pro dva lidi malý. Naštěstí se teďkon spolu stěhujeme do 3+1.

S přítelem jsme spolu bydleli nejprve v malinkém pokoji v RD a o prázdninách jsme se nastěhovali do 1+1 (40m2) a nemůžu si stěžovat ani na jedno. Prostě pokud s někým chcu být,tak s ním budu. A myslím,že v tak malém bytě se aspoň brzy zjistí,zda jste spolu vůbec schopni žít.

Můj názor je, že první dva roky to takhle jde. Léta bych tam ale rozhodně nevydržela, už z důvodu nároku na celkový prostor bytu.
Takže počáteční bydlení proč ne, člověk se naučí společně hospodařit, vycházet si vstříc, organizovat chod menšího bytu apod., ale po letech bych chtěla aspoň 3+1, v 1+1 nebo dokonce 1+kk se dlouhodobě žít nedá.

, my si naštěstí co se týče programu docela rozumíme, ale když už si v něčem nesedneme, tak to vyřeší počítač, který máme každý svůj.
Sice bydlíme ve větším, ale obýváme spolu skoro pořád jen jeden pokoj.

tak já bych zase byla nepříčetná z těch druhých pořadů

Ji, viděla jsem dva dospělé a dvě děti v garsonce (panelák, cca 33 m2), šílený, obdivuju ty, co se z toho nezblázní

to je ale taky o trochu větší, než běžná garsonka, která má s bídou 30 m2

Neumím si to ani představit. Pro mě - samotáře je to šílená představa. Nedopadlo by to dobře.

Taky jsem žila v 1+1 s přítelem necelé 2 roky a dalo se to. Největší hádky byly kvůli TV, na pořady jsme oba měli jinej vkus. Když jsem chtěla soukromí, šla jsem do vedlejší místnosti nebo do té koupelny, ale s přítelem jsem byla ráda a hodně jsme chodili ven, nebo jsem šla někam sama a vždy jsem se na něj těšila

Tak přítel má velkej barák, kdybych chtěla tak mě ani nenajde ale stejně jsme pořád spolu v ložnici. Na TV se taky neshodnem ale nijak se kvůli tomu nehádáme. Já se s ním kouknu na pořad o rybaření, u fotbalu si udělám manikůru, on si pak jde číst a já si zapnu svoji CSI. Vidíme se i celý den v práci, a ponorky řeším tak že se seberu a jdu nakupovat nebo prostě vypadnu sama z domu. Ale velikost bytu podle mě nevadí, pokud v něm nesedíte 24 hodin denně a nemáte si co říct.

s bývalým jsme se sestěhovali do 1+1 a po půl roce jsme se rozešli (byli jsme spolu 3 roky). Jsem živel a potřebuji prostor, musela jsem odtud utéct.

Holka, to je prohlášení z rodu hraběcích rad.

taky si myslím
My bydlíme v 1+1, a normálně se to dá, sice někdy když pracuje, tak musím dát hudbu do sluchátek nebo naopak. Výhoda je v tom, že občas jezdí přítel třeba na týden pryč, takže v tu dobu dělám velké úklidy. Protože uklízet, když by byl v bytě... Nevím nevím