Jak se vyrovnáváte se stárnutím člena rodiny?

bože, to je myšlenka..žena chce dítě kvůli sobě, chce být matkou, nestará se o to kolik bude mít dítě babiček a prababiček..Navíc ne každý má tak úžasný vztah s prarodiči, aby si na tom stavěl svou existenci

Naprosto souhlasím, mému tatínkovi je téměř 60 a nepovažuju ho za starého, je jasné, že mu není 20, ale rozhodně si nemyslím, že bych se měla připravovat na nejhorší a přemýšlet, jak dlouho tady ještě bude.

Reaguji na Januel:
ale tak zas nemůžou být ty lidi takoví sobci!zas když chce být ženská matka nemůže být tak hloupá a musí jí docvaknout co ho čeká za budoucnost že sotva dítě bude dospělé nebude mít nikoho nedovedu si představit, jaký bych měla na svoje dětství vzpomínky když by nebyly babičky ale jen staří rodiče, u kterých bych teď čekala až to s nimi sekne... do svých 20 jsem si užila i prababiček ale u těch spíš jsem si užila jen to jejich " blbnutí" ale taky byla sranda a prostě komu bych říkala úplně všechno než babičkám a dovolený s nimi byly taky super a ještě nějaké budou... jako fakt nerada měním názory ale hloupějšího nic jsem mít nemohla než že ženská když rodí po 30 a po 40. je to paráda to jsem teda fakt si seděla na vedení

Mému dědečkovi už bude skoro 80 a ještě na takové věci nemyslím. Jde mi spíše o to soužití s nimi, o to, jak jsou třeba někdy protivní a mě to je potom líto i když vím, že už si to neuvědomuje.

No, to docela přeháníš, jako je to tvůj názor. Ale já jsem měla jen jednu babičku, ta umřela v mých 5 letech a nemyslím si, že bych tím byla nějak výrazně znevýhodněná. A za staré rodiče považuješ jako kolik let? 35, 40? To nejsou staří rodiče.

Blábol, táta si mne pořídil ve 40, na tu dobu neslýchané a že bych byla o něco ochuzená jen a jen kvůli jeho věku? Jeden děda umřel dřív, než jsem se narodila, zbytek prarodičů až když jsem byla na gymplu, případně na vysoké škole, takže to s těmi (ne)zážitky není tak špatné, je to spíše o povaze jednotlivých osob, jak jsou aktivní dotyční

Kolik ti je, tak 16 nejvíc, co? Hloupé, naivní a nezralé názory máš.

bývaly doby, kdy byla považována za starou pětadvacetiletá rodička, ale dejme tomu, že nad nějakých 38 u prvorodičky je to už trošku více, než je v kraji zvykem

Jo, já jsem pochopila, o co Ti v tomto tématu šlo a diskuze se tady stočila trošku jiným směrem. Je to těžké. Takové změny prostě u některých lidí ve vysokém stáří nastanou a dělat se s tím nic moc nedá. Člověk asi musí mít pozitivní náhled a brát to tak, že takový je život a být vděčný, že ten blízký člověk tady s námi pořád ještě je... To, že jsou staří lidé někdy protivní, je asi ještě maličkost, pokud nejsou úplně "zblblí" a málem už své blízké nepoznávají, což se také někdy stává.

Mně je teda těžko nejen když vidím, jak jsou na tom babičky, ale vždycky je mi úzko i z vlastní mámy, která není dle mého názoru stará, ale prostě stárne. Nejen že se jí úplně změnila postava po přechodu apod., ale občas prostě reaguje pomaleji, je to neznatelný, ale změna tam je. Tohle je mi líto. Je zpomalenější, přijde mi, že i nějak naivnější...

Reaguji na AlmaSinger:
tak když ve 35,40 si teprve to dítě pořídí tak spíš myslím že jim je pak přes 60 a co jsi dělávala celý léto o víkendech atd.. byla doma nebo na táboře ne? zabila bych za to naše kdybych to takhle měla!
Reaguji na Kikulina:
tak když je jeden rodič starší tak to je ještě dobrý to je furt aspon jedna babička, ale já spíš mluvím o tom když si pořídí čtyřicátníci dítě.. kamoška má 22 let mamka její už je 4 roky mrtvá taky ono si pořídit na starý kolena mimino tak to člověku život neprodlouží že a jejímu tatkovi je skoro 60 a už ted si říká že jejích dětí on se asi nedožije..

už bohužel jak říká babička je ze mě stará bréca a už jsem i za zelitem nebo v její době bych byla 22 let a názory mám už několik let stejný a jsem zásadová( neměním je) jen v tomhle jsem prostě nezapla mozek a nepromyslela to než jsem něco vyhrkla no..

Celý léto o víkendech jsme bývali s rodiči na chalupě, když tě to tak strašně zajímá, a nemyslím si, že by to bylo nejhorší dětství na světě. Mám širokou a velkou rodinu, takže můj život nezávisel na prarodičích.

Reaguji na karkulkaR:
maminka si mě pořídila ve 30, až do teď jsou pro mě rodinou můj taťka a moje mamka, toť vše.Na názor máš sice právo, ale je to dost ujeté. Mému taťkovi je 53 let a rozhodně jej nepovažuju za dědka nebo podobně..
a musím se smát názoru, že bych měla být o něco ochuzena

Reaguji na AlmaSinger:
jako nemám nikoho raději než babičky.. a jelikož rodiče jsou ti co vychovávají tak jsem byla ráda, když jsem z domu mohla vypadnout k babičkám na týdny, který mě furt jen neponaučovaly a potají mi dovolovaly to, co jsem měla zakázáno třeba nebýt babičky tak film kur*ahošigutntag vidím až v 15 letech a takhle jsem to měla zkouklý už snad ve 13 a u té druhé jsem se zas zkoušela malovat což u rodičů jsem taky mohla až od 16,17 a hlavně je beru jak své kamarádky a řeknu jim úplně všechno i s detailama což si nedovedu představit že bych došla za tátou a povyprávěla mu např. můj sexuální zážitek .. jelikož vy to neznáte tak bohužel nevíte o co Vás rodiče připravili poděkujte jim za to..

Reaguji na karkulkaR: Mně se třeba moc nelíbí, když si pořizují malá mimina chlapi vyloženě důchodového věku, ale mluvit takhle o 35 letých rodičích mi přijde trochu přehnané.

Jistě, člověk může mít třeba tety a strýce... Ale i bez ohledu na to, přece když má někdo dítě ve 35 letech, vůbec to nemusí znamenat, že si to dítě prarodičů už neužije... Takhle se to opravdu brát nedá. Například můj tatínek už nežil, když se mi narodilo dítě (starý nebyl), tak to mám jako čekat, že mi můj syn jednou vynadá, že jsem si ho pořizovala, když jsem věděla, že nikdy nebude mít dědečka?

Reaguji na karkulkaR:
vzpamatuj se, a nemluv o tom, co nám naši rodiče udělali nebo neudělali..Já babičku mám, nechodím za ní, nepovídám si s ní, nejezdím s ní na dovolené, protože jsme ji jako vnoučata absolutně nezajímala, tak jako máš ty za babku nejlepší kamarádku, tak já mám svoji maminku, které řeknu vše
To spíš ty poděkuj svým rodičům, že si s Tebou nedokázali vytvořit vztah
Vůbec to nemůžeš takhle zobecňovat, že práve jen ti prarodiče jsou tu pro ty děti, každá rodina to má snad jinak