Člen rodiny mi vyhrožuje smrtí

Reaguji na panda08: v tvém příspěvku vidím spoustu ironie,nebudu již na tvé příspěvky reagovat každopádně nevím proč si sem vůbec psala ale ani mě to nezajímá

ach jo, co na to říct... lituju vás obě
Trestní oznámení podat nemůžeš, tvoje mamka to také neřeší, vy dvě se nenávidíte, mlátíte se a vyhrožujete si.
Holky Ti tady nic víc neporadí, asi není bohužel co

Mám o 3 roky mladšího bratra, který když mu bylo možná tak jak tvé sestře byl taky dost agresivní, např. když prohrál nějakou hru, tak chtěl všechny zmlátit, někdy se o to taky pokusil, mě jednou bodnul nějakým kusem klacku do ramene, nebo mi prokuchnul ruku tužkou...ovšem ze strany rodičů, to rozhodně nezůstalo bez povšimnutí a snažili se to všemožnými způsoby řešit, dát mu najevo že to není normální, nesměl hrát násilné hry na pc ani čumět na nějaký vyvražďovačky v televizi...pak to prostě přešlo a teď je jedním z mých nejlepších kamarádů a nedám na něj dopustit takže si myslím, že by to chtělo zásah rodiče, nebo prostě nějaké autority...což bude v tvém případě asi těžké...

Reaguji na pettite94: hele ještě mě napadlo... asi to nebudeš chtít slyšet, ale tvá ségra mi přijde dost nešťastný stvoření. Když je někdo zahnaný do kouta (berte to prosím s rezervou), a nedokáže se adekvátně bránit, tak se chová agresivně. Nemůže mít tvá ségra problémy (ve škole, s mamčiným přítelem atd.)? Není nešťastná? Pak bych chápala, že si na tobě vybíjí zlost.
Jak jsem už psala, obrátila bych se na dospělého, kterému věříš (ve škole, na kroužcích apod.).
Hodně štěstí!

Já mám sestru o 9 let mladší. Je jí taky 13 (mě 21) máme také společný pokoj, ale téměř úplně rozdělený takže jsme každá zalezlá v tom svém a ani si sebe moc nevšímáme.
Je v dost těžké pubertě a taky se občas dohádáme, ale jen tak na sebe chvíli ječíme s tím že tam padají slova jako že jsme blbý, vymaštěný atd... Nikdy jsme na sebe neřvali sprostě. Jednou mě řekla ať jdu do pi..č. to dostala jeden pohlavek a pak si uvědomila že to přehnala. U nás doma se nikdy sprostě nemluvilo.

Neměla jsem s ní nikdy moc dobrý vztah když jí byly tak 2 roky (mě 11) tak se mnou a s mýma kamarádkama chtěla pořád chodit ven a vždycky spustila hrozný řev. Tak mamka aby ji nemusla poslouchat tak ji oblékla a musela jsem ji vzít sebou. V tom věku jsme začínali chodit ven se staršíma klukama. Zkoušeli jsme kouřit atd.. a já jsem měla na krku malé děcko.
Když jsme byly na dovolené u moře tak jsme se stejně starou sestřenicí si chtěli jít zaplavat a zase sestra chtěla jít s náma tak jsme ji museli vzít sebou a ráchat se s ní na kraji... Jsou to věci co mě vždycky dost vadili a rodiče to měli asi dělat jinak... A jednou až budu mít děti tak to určitě udědlám jinak.

Já jsem třeba dost citlivá a být s člověkem, který na mě řve, který mě vyhrožuje (možná ze srandy možná ne) i fyzicky mě ubližuje tak bych měla asi nervy v kýblu. Já chci mít doma pohodičku a ne se nervovat. A jestli ty se bojíš spát tak už nejsi asi uplně v pohodě.

Být tebou tak se s ní nebavím, nestarám se o to kdy dojde domů, nemluvím s ní, nehádám se prostě naprostá ignorace. Jestli jí to nepřejde když se s ní nebudeš hádat a budeš ji ignorovat tak by se to mělo nějak řešit.
Od tvých rodičů mě nepříjde moc normální odjet na týden pryč a nechat jí doma se 17 letou sestrou. Moji rodiče by tady sestru asi nenechali samotnou.

Já si myslím, že o tohle by se měli starat hlavně tvoje rodiče! My jsme si teda s bráchou (mladší o 2,5 roku) řekli něco ve smyslu 'Doufám, že brzo chcípneš' jednou jedinkrát a táta nám to tak důkladně vysvětlil, že se nám to přání málem rovnou vyplnilo..

Každopádně bys měla ukončit 'výchovné' fackování za drzost. Bránit se jedině, když ona tě fyzicky napadne. Ve 13 s ní mlátí puberta a nechávat se vychovávat od o pár let starší sestry cítí jako potupu. Nech jí bejt, když je drzá, tak je drzá, když chodí domu pozdě, tak chodí pozdě, neni tvoje úloha jí vychovávat. A vážně si promluv s mamkou, protože z těch hlášek, co tu popisuješ o bodání do obličeje, mě uplně mrazí

Reaguji na pettite94: Zasáhnout by měli rodiče, tedy mamka. Pokud říkáš, že sprostě nadává i jí, v pořádku to není, a to i když je holka v pubertě. Mamka by měla přistoupit k takovým opatřením, aby jasně stanovila, kdo je tady autorita a co už ne. Aby pak holčička nepřerostla rodičům přes hlavu..
Ty sama ji samozřejmě nikam (psychlog...) dotáhnout ani nemůžeš.

Co se týče té trestní odpovědnosti, trestně odpovědná sice není, ale to neznamená, že se s případnými oznámeními na policii nic neděje. Obecně - policie věc prošetří, a pokud se jedná o přestupek, věc postoupí na odbor sociálních věcí, kurátorovi pro mládež, který si na základě tohoto zve rodiče a dítě k pohovoru - a ono někdy (neříkám, že vždy) stačí, když je takovej spratek poučenej ještě od někoho dalšího cizího, co by následovalo, kdyby výchovné problémy pokračovaly.
A pokud dítě mladší 15 let spáchá čin, který by jinak byl trestným činem, policie věc sice odloží, ale dále také zašle na Okresní státní zastupitelství, kde státní zástupce vypracuje návrh na výchovné opatření (dohled probačního úředníka, ochranná výchova...) a následně probíhá soudní jednání. Nejede se sice podle trestního řádu, ale podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. A děcku, pokud je uznáno vinným není uložen trest, ale výchovné opatření. A někdy zabere už jen to, že dítě stojí v té ohrádce před soudem.

A obecně, pokud s děckem jsou nějaké výchovné problémy, můžou rodiče navštívit kurátora pro mládež, který s ním jednak promluví a jednak rodičům poradí a předá kontakty na různé odborníky.

Jako sorry, ale Ty tvé řeči o citlivkách jsou úplně mimo.
To co popisuješ, opravdu není normální.

Tak na otázku už bylo odpovězeno, že to nelze. Sama uznávám, že to normální není ALE .. souhlasím s Noranora a i s Pandou. Tvoje ségra je nevychovaná a hlavně dobrý vztah jste neměli asi nikdy, tudíž když ty jí budeš znepříjemňovat život, bude i ona tobě.. což se stalo. Nejsi její máma, nejsi za ní zodpovědná, nemůžeš jí přikazovat kdy se má vrátit atd. prostě to tak je, tobě by se to taky nelíbilo na jejím místě a začala bys protestovat. A už vůbec to, že ji zfackuješ.. no hrůza. a jak v tom budeš pokračovat, tím se to bude víc a víc stupnovat, a nic se tím nezlepší!.. Nevím, co ti poradit, zkusit si jí tolik nevšímat a zamyslet se i sama nad svým chováním. Nikdy nic nevzniká jen tak...

Už se stalo. Ale tak to je, oni neexistují jen rodiče, kteří umí vychovávat. bohužel. Doted mamka nic moc neudělala tak těžko teď začne vychovávat (ještě k tomu holku v pubertě)..

Mě příjdete nevychované obě dvě.
Od koho jste takové chování a nenávist obě odkoukaly?
Vaše výchova je bez stanovených hranic.

wow, tak to je síla.... ačkoliv jsme se s bráchou pošťuchovali, dělali si naschvály a samozřejmě padali i slova: "já tě zabiju", ale abysme se na to těšili........ doufej, že je v pubertě a že z toho vyroste .

Já myslím, že je to naopak, právě proto, že jí mlátíte, v ní tu "chuť zabíjet" probouzíte.
Ona ty facky od tebe nebo výprask od matky nepřijímá jako zasloužený trest, ona to vnímá jako nespravedlnost a snaží se pomstít se svým "tyranům", tím si vykoleduje další trest a kruh násilí se roztáčí.... když jí budete mlátit intenzivně a pravidelně, tak se skutečně o vraždu může pokusit.

Reaguji na mickeymouse: Naprostý souhlas.
Rady ve smyslu "pořádně vyfackovat" jsou v tomto případě absolutní nesmysl! Nenapadlo tě, že pokud sestřina agrese zachází až do takových mezí, bude ten skutečný problém jinde? Řešit agresi agresí je primitivní způsob a jak už jsi sama ve svých příspěvcích naznačila, jako řešení to opravdu nefunguje.
Jestliže u vás sestra vidí facku jako reakci na něco, co se vám nelíbí, proč se divíte, že se chová stejně, ne-li hůř?
Projevujete si doma lásku, podporu, soucit?
Rozhodně bych radila vážnou diskusi s maminkou a návštěvu psychologa. Skutečný problém bude hlouběji než v samotných výhružkách.

Já to se svojí ségrou taky neměla jednoduchý. Říkala mi podobné věci jako tobě, akorát teda nemlátila ostrými předměty, nýbrž pouze tupými Rodina se to snažila řešit, ale bohužel na ni by bylo krátkých 90% rodičů .
A kdo chce tvrdit, že jsem si to vyvolala sama, tak bych mu přála s ní zažít v době puberty pouhý týden . Stačilo, aby člověk řekl, aby "prosím" večer ztišila televizi, že nemůžu spát. Aby si "prosím" ráno přichystala oblečení, když vstává v 5 hodin ráno (aby mě nebudila rosvíceným hlavním světlem a vybíráním oblečení). Ono vlastně stačilo pouze s něčím nesouhlasit, i když to byla kravina.. a už byly hádky a pranice na světě. Takže věřím, že někomu stačí málo a dokáže druhému udělat z dospívání peklo .
Mně jediné, co pomohlo bylo, že jsem se s ní snažila být co nejméně v kontaktu a ignorovala ji, když to na ni přišlo. Dost chodila ven, takže to ještě šlo a v 17ti jsem vystřelila z domu a šla bydlet k babi .., což pro mě byla vyloženě záchrana

Dnes spolu vycházíme dobře, mám ji ráda a dost se vzpamatovala, ale nesmím ji vidět moc dlouho.