Abych řekla pravdu, omlazení je jediné místo kde já se trochu vypovídám, jakmile mám nějaký problém jdu s ním okamžitě sem. Nevím jestli je to tou dlouhou zimou, ale už měsíc mě drží úzkost, plačtivost-jsem přecitlivělá a někdy i paranoidní. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť oblíbená, ale zvykla jsem si na to a byla jsem spokojená tak jak jsem-s přítelem, který mě miluje takovou jaká jsem a s maminkou, která je vlastně úplně stejná jako já. Už jako malá jsem věděla, že jsem jiná než ostatní děti, ale nikdy jsem nevěděla čím to je-jsem (z pohledů jiných) staromódní, nad vším moc přemýšlím, vše moc prožívám (hudbu, gesta, módu, dobu.....). Vždycky jsem si rozuměla víc se staršími lidmi-mezi vrstevníky jsem nikdy nezapadla i když jsem třeba ve svém věku řešila úplně stejné problémy jako oni. V životě jsem měla jednu jedinou kamarádku (o kterou jsem přišla díky stěhování), která mi kdysi, když jsem jí brečela na rameni proč mě všichni tak nesnáší, řekla, že jsem prostě jiná, zvláštní a díky tomu mě má ráda-že pochopit mě může leda vnímavější a citlivější člověk pro ostatní jsem prostě podivín, tajemná a toho se bojí. Nevím jestli měla v něčem pravdu, ale tuhle větu si pamatuju a nesu si jí sebou pořád, často nad ní uvažuju-v pubertě jsem se dokonce snažila chovat jako ostatní-poslouchala jsem moderní hudbu i přes to, že se mi vůbec nelíbila-oblékala jsem se tak jak to zrovna "frčelo" i když mám ráda odjakživa eleganci. Tohle období mě přešlo a když jsem šla na střední-začala jsem se trošku vnímat jako originál a tím víc jsem originál chtěla být, byla jsem zdravě sebevědomá a ten pocit, že je na mě něco zvláštního jsem milovala-protože to nějak fungovalo, tenkrát jsem se totiž hodně líbila, holky mě sice nesnášely, ale zato jsem měla spoustu kamarádů-kteří postupně odpadávali protože jsem je odmítala-už tenkrát jsem měla Jirku (mého přítele). Stalo se potom moc věcí-musela jsem přerušit školu, jít do práce a teď si teprve dodělávám maturitu. No a konečně jsem se dostala k jádru věci-tady veškeré mé sebevědomí postupně uteklo....jsem zase tam kde jsem byla dřív, pořád poslouchám nějaké výsměchy a poznámky na mou osobu, vidím jak mnou všichni pohrdají už pro mé názory, koníčky. Někdo by si řekl ať si toho nevšímám, jenže já to prostě neumím, jsem hrozně přecitlivělá-rozbrečí mě každá pitomost, ale trpí tím jen moje maminka a přítel-protože mi ani ze srandy nemůžou říct něco na mě-hned si začnu říkat jak jsem zbytečná, nic neumím, nikdo mě nesnese. Nevím jak se vyjádřit-nechci abyste si mysleli, že jsem nějaké UFO
Já mám pocit, že jsem úplně obyčejná holka, stejná jako všechny ostatní, ale vidím, že asi bude něco jinak-mám jiné zájmy-že by v tom to bylo-to se mi nezdá znám spoustu lidí co dělají něco jinak a jsou třeba v kolektivu celkem oblíbení? Kdykoli něco jen řeknu, s někým mluvím, něco prohodím-byť je to věc úplně normální věc kterou by řekla třeba polovina třídy-už slyším poznámky a chychotání. Často si uvědomuju, že věc kterou řekne někdo jiný kdybych ji řekla já zase by se do mě všichni strefovali-ale já nevím proč, čím to je, čím všechny tak provokuju, nejsem taková ta šedá myš co sedí v koutě, nejsem puťka, která vždycky všem připadala směšná-dokážu říct svůj názor i se ozvat, dřív jsem i měla pocit, že jsem docela vtipná-nechci abych vám vyzněla třeba namyšleně, snažím se jen být upřímná, chci si o tom s někým promluvit.....vím, že mě tohle zase za chvíli přejde, obrním se a zase to budu nějakou dobu snášet, ale i přes to-chtěla bych vědět jestli máte někdo podobný problém-cítíte od ostatních že jste jiní než oni, ale nevíte v čem, proč a co je tak pobuřuje, pohoršuje. Mám ve třídě pár lidí se kterými můžu mluvit, kteří mě nezesměšňují, ale i oni mi říkají, že jim občas lezu na nervy-když se zeptám proč nebo čím-nikdy mi nedokážou odpovědět
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nemám přátele
Poslat SZ
Cituji RomanKaS: Dobrý pocit pramení z toho, že jsem dostala facku a umím ji vrátit. Někdy ti prostě lidi dělají něco, co už nemůžeš tolerovat.
dovolím si do toho vstoupit umění je podle mě to, tu facku nevrátit a mít z toho dobrý pocit, ne oplatit druhému to samé čím se tě dotkl on. 
RomanKaS
Ale já to napsal. Stačí se podívat na mé předchozí příspěvky. Je to tam jenom trochu jinými slovy. 
mykkýsek: v normálních vztazích je to tak, jak píšeš. Ale v případě toho, jak spolužáci Pajulu šikanují, jí takový dobrý pocit byl a bude na dvě věci. Klíčem je podle mě jedině oplatit útok, tím pádem zastrašit dotyčného, aby se to už neopakovalo. Jak vidíš, dobrý pocit mají někteří lidé z toho, že druhé buzerují a zeměšňují, takže by se hodilo je o tento dobrý pocit připravit
PardGalen: kdybys od začátku nepsal v hádankách, možná bych to pochopila. Je těžký s někým diskutovat a snažit se ani trochu neodkrýt , já vím
]RomanKaS[/b]
já v tom vidím jediné, má jí to něco naučit je to o poznání až to pochopí, změní se a přijme, takové lidi a situace již nebude nikdy potkávat.
V jednom příspěvku se pajula ptala jestli si za to může sama - ano může ,nikdo není oběť.
Nic se opravdu neděje náhodně, vše má svůj smysl.
Z jistého laického hlediska máš správný názor na to jak to řešit ty , ale z jiného vyššího hlediska má pravdu a správný názor PardGalen .
mikkýsek
Cituji mikkýsek: V jednom příspěvku se pajula ptala jestli si za to může sama - ano může ,nikdo není oběť.
Nic se opravdu neděje náhodně, vše má svůj smysl.
Nechci teď zrovna mluvit o sobě u mě je to trochu jiný případ a častokrát už jsem přemýšlela, jestli se třeba netvářím určitým způsobem, který by ostatní mohl provokovat. Teď ale dám jiný příklad. U nás na škole bývala holka z Rakovnicka, která se bohužel narodila "pomalejší"-člověk na ní na první pohled vidí, že je postižená, ale (a to nevím jestli mám říct bohužel nebo bohudík) ne do takové míry aby nemohla chodit do "normální" školy. Ale teď přejdu k tomu proč nevím jestli bohudík nebo bohužel-můžeme říct, že děkujeme té vaší "vyšší" moci, že se na ní nevyřádila ještě víc, že jí to takhle stačí a nebo můžeme říct, že je ten pán bůh nebo kdo tak sprostý, že člověka na první pohled odliší od ostatních, ale dá mu rozumné vnímání, průměrnou inteligenci a obrovskou zranitelnost i když ví jací lidé dokážou být jen proto, že je někdo jiný. Tahle holka zažívala ve třídě hrozný věci, nejdřív to bylo obyčejné vtipkování, ale došlo i k tomu kdy jí vymáchali hlavu v záchodu, sypali jí nastrouhaný polystirén do vlasů......ale "ona si za to přece může sama, nic se neděje náhodně a vše má svůj smysl". Co má tohle prosím za smysl? Ta holka už byla psychicky tak zdeptaná a tak nesnášenlivá k lidem, že od sebe odháněla i ty co to s ní myslí vážně a chtějí se s ní bavit aby se necítila sama. Tenkrát jsem se hodně snažila jí být nablízku, protože sama moc dobře vím jaký to je...sice to někdy bylo hodně těžký, lezla mi na nervy-přiznám se, přece jen byla "pomalejší", ale nikdy jsem jí to nedala najevo.....potom odkopla i mě-a já tomu rozumím, už nevěřila nikomu. Nejhorší na tom všem je, že si z ní dělaly srandu i učitelky-má pak člověk v někom oporu? Je to prostě hnus jak se někdo může chovat k ostatním! A že to má nějaký smysl? Leda ten, že se tu pak ti největší kriplové dostávaj k moci-je to jako u zvířat, silnější zabíjí slabšího. Jen už nikdo nekouká na to, že by ten slabší toho mohl mít třeba víc v hlavě než v síle.
Mykkýsek: no, tak já tyto situace beru jako zkoušku, buď obstojím, nebo ne. Jak už jsem psala, buď přijmu roli mučedníka, nebo se začnu bránit. Laikem ve věcech "karmy", nebo "vyššího smyslu" opravdu jsem, protože zůstávám v realitě a i když tomu určitým způsobem věřím, nemám čas se tím zabývat a už vůbec nemám čas čekat, až se nějaký vyšší smysl postará o můj kvalitní život.
Cituji RomanKaS: nemám čas se tím zabývat a už vůbec nemám čas čekat, až se nějaký vyšší smysl postará o můj kvalitní život.
přesně tak-stejně tak bych v životě mohla-nic nedělat, nemít práci, rodinu, koníčky....jakékoli ambice-proč taky....proč dělat něco co nepřijde samo, vždyť to má vyšší smysl ne? Myslím to samozřejmě ironicky...
RomanKaS
Nepřijde mi, že bych psal v hádankách, problem je spíše v tom, že ty vidíš jenom že ti to vadí nebo se ti to líbí, ale nic mezi tím. Já se bohužel v tom "mezitím" zřejmě nacházím a tak došlo k jistému nepochopení.
Cituji RomanKaS: už vůbec nemám čas čekat, až se nějaký vyšší smysl postará o můj kvalitní život.
O kvalitní život se musíme postarat samy, žádná vyšší moc nám ho nedá. To je prostě ten základní probém v uvažování.
Cituji RomanKaS: nemám čas se tím zabývat a už vůbec nemám čas čekat, až se nějaký vyšší smysl postará o můj kvalitní život.
žádná vyšší moc nikomu kvalitní život nezajistí to rozhodně ne zajistíme si ho pouze my sami tím jak přemýšlíme a konáme.
já jsem teď taky ve velmi svízelný životní situaci , beru to jako zkoušku . Nemůžu si hrát a přemýšlet tak že jsem oběť ani že oběť je ten druhý, kterého se to týká.Mám možnost poznání a taky k tomu tak přistupuji a můžu ti říct , že mě to stojí hodně sil a přehodnocování mých postojů, ale to přesně mi bylo třeba Neviním sebe ani druhou stranu tím to nevyřeším. Čím dřív to pochopím tím dřív se mi uleví a situace , která nastala zmizí.
Cituji PardGalen: ty vidíš jenom že ti to vadí
no však, Pajule takové chování vadí, takže se toho držím a nějaké vyšší smysly sem netahám. Jestli znám lepší alternativy, nebo mám jiný náhled, v tomhle tématu není důležité. Já prostě nebudu psát např. do tématu "jak se nejlépe dopravit do Thajska", že jsem včera astrálně vycestovala do Keni a šmírovala křováky.
Cituji mikkýsek: mě to stojí hodně sil a přehodnocování mých postojů, ale to přesně mi bylo třeba
To zní jako dopis z výkonu trestu . Pokud se ovšem svobodně pohybuješ po této zemi, přemýšlením a dokola přemýšlením... se toho zas tak moc změnit nedá, zejména (a teď už se opakuji), když se jedná o toto téma, které se stočilo poměrně jasným směrem.
Pokud nikoho neotravuju svým chováním, tak mám právo na to, aby neotravoval nikdo mě. Jinak se budu bránit.
Jestli ses dostala do nějaké problémové životní situace více méně svojí vinou, nebo vinou "osudu", pak je pochopitelné, že se z toho musíš poučit a jít dál.
RomanKaS
Proč nejsou jiné alternativy důležité? To má konat pořád stejně? Když jí někdo urazí má ho zbít nebo urazit také? Jsou i jiné cesty jak se s tím vyrovnovat než takhle, tak proč je nezmínit?
Ano vyšší smysly nejsou důležité, proto ti lidé v pajulině okolí jednají tak jak jednají. Nezáleží jim na vyšším smyslu nebo lásce k bližnímu svému abych tak řekl.
Jak už jsem tu psal. Ty jsi tvrdila, že se ti to může buď líbit, nebo ti to vadit. Já jsem tu napsal, že jenom takhle to být nemusí, že se s tím dá vyrvovnat i jinak. Je to pro tebe špatné?
Téma Nemám přátele je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
