Co děláte v depresi? Jak se jí zbavit?

Kety:

díky, to víš - osobní zkušenosti jsou nejlepšími rádci.

Ano, musím se také připojit ke Kety, to jsi vystihla přesně!!!

Trpěla jsem depresemi a trpím jimi částečně doteď. Ale už ne takovém stadiu. Mám doma problém s fotrem. Říkám to záměrně takhle, protože takhle se OTEC a manžel nechová!
Bylo mi asi 16,17 let doma problémy... nejprve to začínalo doma.. plačtivost, záchvaty vzteku, třesu, agonie, neutěšenosti, nemohla jsem se uklidnit. Poté byly takovéto stavy i ve škole.... z ničehonic třesy, neutišující brekot, řev, trhání vlasů, nevnímání okolí.... prostě jak se říká lidově v prd.... a to dost.
Navštívila jsem psychiatra. Několikrát. Cpala jsem se chemií horem vrchem, přibrala 60 kg a deprese se tak nějak neutišovala. Přestala jsem tam chodit, nemínila jsem dál a dál přibírat... Léky jsem přestala brát asi v 19 a stále jsem nabírala... až teď se to zastavilo a těžko dávám tu váhu dolů...a stále je mi prostě nanic.
A dokud nebudu mít svůj klid a svoje bydlení, tyto deprese a stavy budu mít stále.

kamculenka
Zlato, to jsi úžasná, že to alespoň nějak zvládáš!!!
Pokud ti psychiatr nesedl, zkus najít spíš terapeuta... Nebylo by pro tebe lepší jít třeba někam do provizorního bydlení, než být stále doma?

Mám kolegyni, co neuznává žádné psychické stavy odchylující se od normálu.
Na všechno je podle ní lék práce, pohyb.
To je jednoduché řešení, jenže při skutečné depresi nefunguje. Jen může na chvíli přehlušit příznaky.
Ta kolegyně není žádná hluboká myslitelka, nezabývá se ničím mimo fyzično a tak nedokáže pochopit, že existuje něco jako duševní stav.
Sama užívám léky na úzkosti a antidepresiva, ale vůbec se mi nechce jí cokoliv vysvětlovat. Bylo by to zbytečné. Je prostě přesvědčená, že je to jen moje lenost... To je smutné, tenhle názor má polovina lidstva, že je to jen nějaký novodobý výmysl, tyhle psychické poruchy.

hašlerka
Hm, bylo, ale za co? Někam do squattu nebo pod most ?!

Venuše
Jj taky znám takové idi, viz třeba moje babča .. prostě lenost a výmysly... no na zabití

kamculenka
Já vím, že je to složité, záleží na tom, v jaké jsi situaci. Znám příběhy, kdy to lidi řešili novým zaměstnáním s možností ubytovny, sdílením pronájmu sa partou dalších, odchodem na studia někam daleko, nebo třeba azylákem...

Venuše
S takovými nic nenaděláš, hoď to za hlavu.

..moje kamarádka trpí také depresemi..vyústilo to taktéž na základě problémů v rodině s tátou..páč si její mamka vzala jiného muže a ona si s ním nerozumí. Je jí 20let a taky se ještě nemůže odstěhovat..nemá peníze...zvládá to tím, že chodí k psychologovi, poradit se za mnou a snaží se každý den najít alespoň něco proco by v ten den stálo vstát..na něco se těšit..

To je šikulka, a je moc dobře, že má Tebe.

Ano. Ale je to hodně tím, jak už tu bylo psáno, že prostě ona sama musí chtít!!!!!!!!!!!!!!
...myslíš, že by deprese u lidí vždy vyústila z dětství? že člověk to dětství nemá lehké, problémy v rodině apod. že se to potom na něm všechno odrazí?

Ano, je to jeden z nejčastějších důvodů.
EDIT: samozřejmě ne všechny děti s těžkým dětstvím skončí jako depresivní, to jen aby to nevyznělo jako nějaká zákonitost.

hašlerka
Jj jde o to že s fotrem si nerozumím odmala, nechtěl mě a teď je to starej šedesátiletej plesnivej děděk a je to čím dál tím horší s ním...a tak když můžu utíkám k přítelovým rodičům, když je fotr doma.

To je moc dobře, že máš tuhle možnost... No, jsou to velká zranění duše, která člověk musí překonat, přeju Ti hodně síly!