Co děláte v depresi? Jak se jí zbavit?

ses
Čtu knihy od Roberta Cooka, Patrcie Cornwellové...takové kriminální thrillery... ale nebráním se i něčemu jinému jen proboha ne romanťárny... červená knihovna není nic pro mě...

charlik
On nesnáší mě a já ho.. a vadí mi s ním i sedět u jednoho stolu... prostě takhle to nepůjde. Jednou, kdysi, jsme dělaly takovou sesion s mamkou a s ním... nevedlo to vůbec nikam... on byl chudáček on nic...On chce svoje soukromí a ostatní ho nezajímají, jak mi něco vadí mám se odstěhovat... a tak pořád dokola... to ON je king a ostatní ať jdou do ...

kamculenka
klobouk dolu a drž se!!!!

jo a k té víře bych nebyl tak radikální. Teď nemyslím sekty, ale klasické církve (evropské), má se za to (nevím, zda byl nějaký průzkum na to téma udělaný), že věřící lidé jsou štastnější a depresemi trpí málo. Ale tím tě neposílám do kostela!

Mr_Spock
Děkuju, snažím se držet ale někdy to prostě nejde mnooo
A do kostela nevlezu, leda dobrovolně se kuknout ale ty mše.. nevim přijde mi to jako vymývání mozků... i sekty i normální třeba judaismus nebo křesťanství... buddhismus by mohl bejt fajn, ale nesednu si do turka

kamculenka

Aby jsi začala věřit musela by jsi chtít, s tím co tady o víře říkáš co nikam nepovede.
Já sama veřící jsem a byla jsem tak i vychovávaná, ale v pubertě jsem se od víry odklonila až ted hledám cestu zpátky. A je to všechno o lidech. Mám také dost radikální názor na temnou středověkou církevní minulost, jejich mamon, že jsou jak politická strana atd...
Doporucuju zajít za knezem, jsou i různá setkání, to me ted vrátilo zpět, v mém případě to byla příprava na manželství, ale úžasně mě ty setkání uklidnovaly a naplnovaly, posilovaly... jsem o hodně vyrovnanější. Ale je to všechno hodně o lidech, držím palce!

Nedivím se.
Každý si v sobě neseme tu svou víru. Mně kostely nevadí, mám je ráda, protože tam je mnoho krásných energií...ale to co se tam provozuje, to je už politika.
Lidi kradou a pomlouvají, pak se jdou vyzpovídat, a jsou "čistí".
Prd.
Je na to jedna moc hezká lidová moudrost, která praví, že:

"Když Ježíš chodil po zemi, ztratil malý kousek pravdy.
Našel ho ďábel, a založil z něj celé velké náboženství..."

Knězi byli odjakživa dobří psychologové, dovolil bych si říct, že víc než to!
Co se týče víry, tak to není o chození do kostela, to je už taková třešínka.
Církve byly politikum za komunizmu, stále si pamatuji tu jejich organizace .. něco za mír, či jak to bylo. V současné době je to už něco jiného i když církev v čechách se musí potýkat s něčím, co snad není na celém světě. Ale to je už o něčem jiném.
Vyzpovídání a pak následuje pocit "čistoty", to je myslím o něčem jiném, ale je to na debatu v jiném tématu!

Pastýři duše... ale jak kteří.

hašlerka
nene, to byl název té organizace a nemůžu si vzpomenout na to jméno...

Mr_Spock
Ale já vím, taky si nemůžu vzpomenout, znám jen opus dei, to to nebude, neb je to jinde...
Myslela jsem, že mají na starost péči o duši, proto že se jim říká duchovní pastýři, a proto by měli být i dobrými psychology.

To jako satanismus?
Sorry, sama věřící v náboženském slovy smyslu nejsem, ale tohle mi přijde dost mimo.

Satanismus není náboženství a bůh ví, zda je to jen sekta, spíš idea. Je to negativistický pohled na křesŤanství a asi i když se to nezdá, patří do křesťanství...

Mr_Spock
Ale to byl ftip! Samo že to není náboženství, možná ale jen zatím... i když bývá uváděno mezi novými náboženskými hnutími, satan aby se v tom vyznal!

mrkni sem

vím,co to jsou depresivní stavy i několika týdení...člověk si z nich občas sám nepomůže a musí najít odbornou pomo,mně to moc pomohlo)..tyhle stavy mi zabraňovaly kontaktu s lidma,neuměla jsem v jejich společnosti pobýt a vůbec existovovat,je to vždy o vnitřním smutku,který nejsi schopný ovlivnit,byť si reálně uvědomuješ své sevření....mně pomáhá vzít a vypadnout od lidí,procházet se,vyplakat duši,vzít sebou knihu,sednou do přírody a pořádně z hluboka se nadechnout...vždy si musím uvědomit svou"velikost"to že jsem člověk hodnotný jako každý jiný...v těch chvílích se učím přijímat taková jaká jsem,učím se mít ráda sama sebe,ale je to hrozně těžké,protože tenhle satv ti moc nedovoluje pohlížet na věci optimisticky..už tyhle stavy nemívám,nevím kdy se to prolomilo,jediné co vím,že si sama sebe začínám vážit...

To ne jako Satanismus, ale Křesťanství...

Zvláštní je, že tohle mě nikdy nenapadlo, a vlastně nikoho, komu jsem tenhle citát říkala.