Do ciziny bez dětí

Podle mého je vztah dětí k matce jiný než k otci jen díky tomu, že matka s nima tráví nejvíce času.......vemte si, že otec je dost často v práci od nevidim do nevidim aby zajistil rodinu a tak je logické, že děti mají blíže k matce, která s nima byla první 3 roky téměř 24/7 a i nadále s nima bývá častěji než k otci.........V rodinách, kde matka z nějakého důvodu chybí mají dle mého děti k otci srovnatelný vztah, jako ty běžné k matce........
.

asi i záleží jak jsou na tebe zvyklí, jaky maji vztah k otci a jaky on ma vztah k nim ten 14 letej bude asi uz vic samostatnejši ta osmileta to ponese asi hur...promluvit si snimi, mit alespon moznost s nimi komunikovat prez Skype kazdy den tak nebudou mit pocit odlouceni, vse se da

přesně tak...

Navíc, dětem neuškodí, že se trochu osamostatní a matce zase, že "odstřihne pupeční šnůru"...

to můžu z vlastní zkušenosti potvrdit.

plus, jak holky zmiňovaly Skype - geniální věc. pocit odloučení hodně zmírní.
navíc týden uteče jako voda a děti si mamky užijou až až.

Hlavně prosím tě nedej na rady typu: V žádném případě nediskutuj s dětmi, jen jim to oznam, tečka.
TO je sobecké.
Jsou to tvé děti, zvlášť pro to mladší to bude velká změna, proto je třeba k tomu přistupovat citlivě, dát dětem šanci to vstřebat, pochopit.
Určitě se nedá zobecňovat, jen ty sama víš, jak na tom tvé děti jsou, jak jsou samostatné, jak moc tě budou potřebovat, jak je schopný zastoupit tě jejich otec, jaký k němu mají vztah... V optimálním případě se rodiče doplňují, což v neúplné rodině nefunguje, proto předpokládám, že většinu práce na výchově zastáváš ty a děti na tobě budou více "závislé".
Mám vlastní zkušenost viděnou očima dítěte. Mně bylo 14, bráchovi 11, když mamka odjela pracovat jako zdravotní sestra do Rakouska. Vídaly jsme se taky míň. Pochopitelně mi chyběla, na druhou stranu jsem se osamostatnila, takové ty pubertální střety téměř vymizely, protože jsem se na ni vždycky neskutečně těšila, s bráchou jsme se taky museli být schopni domluvit, takže vztahově nám to jedině prospělo. Celkově to zpětně hodnotím docela kladně. Ještě bych měla zmínit, že zázemí péče druhého rodiče jsme měli minimální, protože táta jako alkoholik fakt moc nefungoval. Skoro všichni to tehdy mé mamce vyčitali, ačkoli kdyby zůstala v ČR, s jedním platem a barákem na krku bychom se chodili pást.

Na druhou stranu mám holčičku ve věku 9 let, jsem s ní taky sama a neumím si představit v tomhle věku ji na 5 dní v týdnu nechat s tátou. Ale je to individuální. Nejsem rozhodně typ maminy, která by bez dítěte nevydržela měsíc o prázdninách a sama si nedopřála vlastní prostor, přesto mám pocit, že zrovna tohle je u ní věk, kdy je víc než jindy citlivá na delší odloučení atd. Ale to bych tady nechtěla rozebírat.

Určitě vís, jak to tvoje děti zvládnou, jaký k sobě mají vztah, jak spolehlivý je jejich otec atd. Pokud o tom uvažuješ, já radím promluvit si s nimi co nejdřív, vysvětlit jim situaci a pokud možno začít to řešit co nejdřív s otcem.

bylo to myšleno tak,že i kdyby děcka řekla ne,že matku nikam nepustí,tak mají smůlu neboť jejich matka zřejmě vydělávat musí a i děcka si musí zvyknout,že holt bez práce nejsou peníze.
Jak trefně poznamenala bakalářka žena je sobec a muž by byl frajer co by odjel za prací.

Našlapovat kolem dětí po špičkách a brát neustále ohledy na jejich citlivý věk,na jejich pubertu,na jejich nevím co všechno se ne vždy vyplácí a většinou z těchto dětí se rekrutují ty případy,kdy syn zmlátí starou matku když mu nedá důchod a tak.Ona ta děcka jsou totiž zvyklá,že matka skáče tak jak dítě píská a najednou ne,tak je konflikt.

Reaguji na Tiakia:
Myslím, že můj příspěvek je dostatečně obsáhlý na to, abych se pouštěla do dalších velkých diskuzí.

Jen bych podotkla, že tak jako na jedné straně přibývá dětí, které nemají absolutně žádné mantinely ve výchově, tak přibývá matek, které výchovu dětí strašně "žerou". Ruku v ruce se vždycky vyrojí houfy většinou bezdětných teoretiček (nechci se nikoho osobně dotknout, tak to prostě je), které vyrukují s negováním tohoto nebo jiného chování.

Prostě bych doporučila brát to s rozumem, ale přistupovat k tomu citlivě. Ona ani ta děcka nejsou loutky, které přesměruješ, odložíš a "tečka". Svou vlastní, více méně kladnou zkušenost, jsem popsala. Pochopitelně tomu ale předcházela nejedna diskuze, za což jsem mamince vděčná. A k rozmazlenému děcku, na které by okolí bralo přehnané ohledy, mám rozhodně daleko.

A stejně jsem se rozepsala

tvůj příspěvek chápu a věřím,že jsi vyrostla v kvalitního člověka i když tvá mamka pracovala v zahraničí.Tak jsi důkaz,že to funguje.

Reaguji na Tiakia:
Já jsem byla skoro hotový člověk ve 14
Ono ale to osmileté děcko fakt tu mámu ještě potřebuje. Resp.potřebuje jistoty, a pokud je jistotou táta, neměl by to být problém. Ale na diskuzi trvám

Souhlasím, proto jsem i psala, že je to hlavně na zakladatelce a žádná diskuze to prostě nerozetne, my neznáme ji, její děti ani jejího manžela. Každé dítě je jiné, takže já ybch se vykašlala na diskuzi a řešila to dle skutečné situace v rodině.....

P.S. Ten skype je dobrý nápad, zvlášť při videohovoru se to stýskání může hodně zmenšit.....

Když bylo kamarádce 7 let, její mamka taky takhle odjela do zahraničí vydělávat. Už ji přes deset let neviděla.. Neříkám, že to bude tvůj případ, ale hned jsem si na její situaci vzpomněla.

Na otce dětí se můžeš 100% spolehnout, že bude fungovat a vychovávat ?
Nevím jak moc je nová práce náročná, ale pokud budeš přes týden v zápřahu, nebudeš chtít o víkendu odpočívat ?
Vyděláš dost peněz na pomoc dětem do budoucna nebo je to práce jen na momentální uživení ?
Dala bych na papír pro a proti.

Tak když jsem byla na základce, tak mamka taky šla pracovat do Německa a domů jezdila na víkend jednou za čtrnáct dní. Takže jsme byli s bráchou v taťkově péči (i když naši nejsou rozvedení, ale to snad situaci nemění). Bylo mi sice smutno, ale dalo se to přežít