Ahoj chtěla bych poprosit o radu, či potkat někomu komu se tyto stavy stávají. Když si to vezmu, v podstatě bych měla být spokojený člověk. Mám rodinu (ikdyž s otcem se nestýkám, ale mám otčíma), zázemí, máme se dobře, milujícího partnera, studuji VŠ a vše v naprostém pořádku. Ale nedokážu si život užít. Každý den se probouzím s problémy se žaludkem a křečemi v břiše, stres. Každé ráno při pohledu do zrcadla nenávidím akn a nedokonalosti pelti, nechce se mi ven. Ať dělám jakoukoliv činnost, klepu se a jakobych čekala co se stane. S parznerem vyvolávám hádky a nejhorší je, že to o sobě vím z toho mám šílenou hrůzu že vůbec nevím co dělám a proč, a každý den břečim co se to děje a proč to neumím zastavit. Chtěla bych se radovat z toho co mám, nenervovat se a mít se ráda. Jwe to jakoby mi pořád něco chybělo a já nevěděla co to přesně je, ale jakobyhc bez toho nedokázala být....někdy jsem v pohodě, ale pak jsou dny kdy je to horší a horší ...nevím zda se jedná o nějakou poruchu. Začal jsem být i hodně netolerantní, pořád jako na drátkách. Jsem nervózní když někd mluví nahlas, když patner chrápe...snažíms e to vydržet ale přesto po chvilce puknu ... kdyby ste se někdo cítil podobně či dokázal něcxo podobného vysvělit..byla bych vděčná ...