Ahoj,
nehledě na moje minulé téma, že jsme měli s přítelem špatný začátek. Toto se opakuje v každém vztahu, měla jsem dlouhodobé 4 ( nejdelší 4 roky). Vždycky to to první půl rok buduju, všechno se rozvíjí atd...asi jako u každého. Ale potom.....ať to byl kluk o kterém jsem věděla, že je bezva, nebo ne, tak to začně jít z kopce....začnou hádky, to hezké je pryč, třeba ze dne na den....a v těch dělších vztazích to bylo jen o tom, že jsme to dlouho vydrželi, v takovém stavu. Jsou chvíle kdy to vím, že je hodnej a všechno, že ho chci a je mi s ním fajn....ale jak bych to popsala, nedokážu se podle toho chovat, nedokážu to utáhnout. S tímhle to přišlo až teď, trochu déle než u předchozích,ale stejně.
Přestanu mít pocit, že jsme pár, přestanu si připadat s ním jako princezna ( zveličeno, víte co myslím).Vadí mi každá blbost, neovládám se a štěkám na něj, fakt všechno mě naštve....Když uvedu příklad, včera mě naštvalo, když jsem před ním řekla, že nevím jestli si koupim tenhle parfém nebo tenhle.....a on na to: ale mě to vůbec nezajímá. A to jsem si pomyslela, že s ním už dál nemůžu být .
Přijde mi škoda, že mi skončil každý vztah s někým, kdo za něco stál. Tak by mě zajímalo, jestli to někdo má taky tak. Jestli to je prostě dané, že to s dlouhým vztahem neumím.