Špatně si vykládám chování mužů

Asi bys neměla tak tlačit na pilu.. Určitě si někoho najdeš. Tímto svým chováním i ty kluky odrazuješ podle mě. Já bych si užívala volna a toho, že si můžeš dělat co chceš a on se určitě nějakej ten "tvuj princ" objeví.. ) Neboj.

Naprosto přesně vím o čem píšeš. Také s tím bojuji. Stačí aby se na mě chlap usmál či se zeptal jak se mám a já už si to vykládám tak, že o mě stojí

Tak si to klidně mysli, alespoň ti to dodá na sebevědomí, což není na škodu.
Ale hlavně nic z vlastní iniciativy nepodnikej!
Říká se, že z žen, které se snaží někoho ulovit, čpí vůně zoufalosti, která chlapi naprosto odpuzuje.
Muži musí být lovci.
Buď milá, přátelská, okouzlující, klidně si mysli, že o tebe mají všichni zájem - ale nech ty chlapi kteří o tebe stojí, aby udělali první krok. Jinak vždy hrozí, že to skončí trapasem.

Já to taky někdy mám. Ani né tak z chování, ale prostě potkám někoho sympatickýho a neumim se zbavit představ o tom, jaké by to bylo s ním být.
A to jsem zoufalá nikdy nebyla, nikdy jsem usilovně nikoho nehledala.
Až poslední dobou. Teda né, že bych někoho hledala - jen si člověk začne uvědomovat, že mu to nějak prokluzuje mezi prsty, že mu najednou tam samota začíná vadit.
A pak na to myslím... Ono je podle mě jedno, jestli dělám tohle, nebo na to (jako dřív) kašlu. Stejně se chtějí všichni jen kámarádit. :/ Jestli je na mě něco odpuzuje, musí to být něco jiného

holky jsem na tom úplně stejně. nyní jsem navíc natrefila na kluka, sešli sme se jednou a super. a nyní sme se měli včera sejít psali sme si a pak najednou nic, utnul to a už nenapsal x hodin. mi bylo divný. pak sem ho našla online na pc a prý mu do toho něco vlezlo. ale mobilem mi to nemohl napsat dřív nebo co
a včera sme se večer domlouvali na dnešku že dá vědět zda jde do práce či ne a že by přijel. a nepsal nic. tak sem v půl 11 psala zda je v práci či co. no prý jo a bude ještě 2 hodiny. tak sem se ptala co pak - no prý bude doma.
chápete to? jeden den píše jak se mu stýská a jak mu chybíte a tak a další ani zpráva že nedojede. taky je to asi špatný chápání signálů co...jsem z toho smutná.

tohle je prostě špatně,nepiš mu.kdyby měl zájem,tak ti tu schůzku nabídne.

Já jsem také,snažím se proto veškerý svůj volný čas zaplnit sportem,kamarádama a tak,abych na to nemyslela.
Musíš se naučit být šťastná i sama, být spokojená sama se sebou a ono to nějak přijde. věřme tomu

O to se taky snažím, ale kamarádky jsou všechny zadané, takže na mě moc času nemají a co mám kamarády kluky, tak s těmi se zase moc vídat nechci právě kvůli špatnýmu výkladu, takže tohle je taky celkem začarovanej kruh

Reaguji na yxyxyxyxyxy:
jj chápu tě, já jsem z mého okolí jedna z mála,co nemá kluka,ale kamarádky si čas udělají,tak jsem jim za to vděčná.Ale co se týče sportu,to chodím sama no

a jaký máš vztah s rodičema? já totiž třeba podnikám i výlety s mamkou

jo to jsem udělala že jsem se zeptala co je. nnyní sem se naštvala a vymazala to číslo a tak aby mě to nenutilo. pokud bude chtít ozve se sám.

já se ozvala jen proto že to slíbil a bylo to najisto domluvené, jinak by mi to bylo jedno. ale bydlí skoro 100km daleko, tak sem myslela abych si neudělala program a on nebyl pak tady.

Jako bych "slyšela" sebe....když jsem se před 3mi lety rozešla s přítelem, tak jsem dělala to samé. V každém klukovi jsem viděla potenciálního přítele, na každou akci jsem šla s tím, že si tam někoho najdu a když ne, tak jsem byla zklamaná a sebevědomí měla na nule. Tak se to opakovalo asi rok dokola a jednoho dne u mě zazvonil spolužák z VŠ, že jde na kafe (v něm jsem žádného přítele neviděla) a to kafe dneska pijeme po dvou letech každé ráno spolu v našem bytě takže nespěchej, do ničeho se netlač, dej klukům prostor a počítej s tím, že ten "pravý" se jednou objeví, když to budeš nejméně čekat.......

tak tenhle přístup ti fakt závidím taky bych si tohle potřebovala nějako vsugerovat

taky bych se tak potřebovala nastavit

Mě taky ze samoty asi hrabe... mám teda kamarády kluky, u kterých vím, že si nikdy nic nezačnu, s nima se bavím normálně, ale když hodím řeč s někým cizím, hned si říkám: ooo, ten si se mnou tak hezky povídá, líbím se mu? jenže když mi to neřekne, tak já to prostě nepochopim a bojím se udělat nějakej krok k tomu, aby se vymáčknul, jenže ten krok třeba zrovna udělat nechce a já budu trapka.......... třeba včera jsem potkala známého, šli jsme na pivko, užili si srandu, pořád jsme si měli co říct a já jsem si uvědomila, že se mi vždycky líbil a i to vypadalo, že třeba já jemu, jenže co když tomu tak není, ale zase na druhou stranu, co když je a nechce mi to říct?... navíc pak začnu dumat nad tím, že vlastně nejsem ani hezká, abych se mu mohla líbit....

Já to taky většinou nepoznám a nebo mi to dýl trvá (třeba když si hodinu se mnou povídá, tak si říkám "Že by možná?" a tak ).. ale teda když jakoby je to očividný, tak to poznám a pak mě třeba hrozně štve když to nevyjde.
A tvůj problém má přesně moje kamarádka. Ona si taky hned myslí že se každýmu líbí a jelikož spolu trávíme čas tak to často i mě dost kazí. Třeba si takhle dlouho povídám s klukem a ona najednou přijde a když se jí ten kluk zeptá třeba jen jak se má, tak už prostě neodejde a je tam s náma celou dobu. A nebo tuhle jeden kluk taky jsme si povídali a on mě i tak jako objímal a měl se ke mně a pak prostě přišla tahle kámoška, on se na ní jednou usmál, a ona pak mě vzala stranou že chce jí pryč, protože jí balí. Nebo můj kamarád říká všem třeba kočko a hned je to tady zase. Další kamarád jí šel doprovodit domů, další týden šel doprovodit mě abych nešla pozdě v noci sama a ona mi řekne že už s ním nechce nikam chodit, že tuhle jí byl i doprovodit domů. Tak jsem jí už řekla, že mě šel tuhle taky doprovodit a že to nic neznamená a ona na to, že u ní je to ale něco jinýho tak já fakt nevim co s tím dost mě to štve abych řekla pravdu