Mám chlapa největšího hypochondra na světě

no jo, chlapi a ty jejich rýmičky

LauraT
Ono tak nejde o to, jestli je to chlap nebo ženská-někdo prostě potřebuje politovat. Akorát že u těch chlapů je to divnější Zkus mu udělat radost a trochu se té mega nemoci věnovat. Hned mu přines čaj a teploměr, starej se a uvidíš že ho to za chvíli přestane bavit a příště se o nějaké rýmě ani nezmíní. To samé se zápěstím-když začneš otravovat se stahovákem, ono ho to rychle přejde.

No a existuje nějaká naděje, že se změní, nebo to bude stejné? Případně horší?!
Už se vidím, jak si ho nechám a on mi bude v důchodu dennoděně po dvacet let "umírat", když já budu chtít cestovat, vystudovat univerzitu třetího věku a chodit na výšlapy do přírody!

Má smysl se zatnout a dělat co chce on - litovat ho, jaký je ubožáček, i když mi to je proti srsti -, nebo si toho nevšímat? Taktiku "malichernosti přeslechnu" jsem uplatňovala doposud, jenže když si postěžuje po miliónté, tak už se zkrátka neudržím a vybouchnu

Co až budeme mít děti, a ty budou potřebovat spoustu pozornosti a péče, to se budeme dennodenně hádat, že se věnuju dětem a nevšímám si jeho rýmiček?

Nutno teda říct, že když já jsem opravdu nemocná a na antibiotikách (tak 2x do roka), tak se o mě vždycky výborně postará, nakoupí, uvaří čaj, sežene léky,... To zase jo, v tomhle je zlato...

to byla jedna věc, proč jsem se rozvedla - žárlil i na to, že v noci vstávám k miminu ho nakojit

A způsobila to jeho hypochondrie, nebo žárlivost?

hypochondrie, a něco ho někde píchlo, a už se musela foukat bolístka . . . .

a moje - tedy i jeho dítě /dcera/ se tím potatila, takže všechno moc bolí, se vším se jezdí na pohotovost, maličká rýmička je na umření,

tedy nejen chlap je hypochondr, ona i žena to dokáže

Tady to znám skvěle od mého ex : bolí mne hlava, jistě mám nádor. Nebyl jsem dva dny na záchodě, určitě mám rakovinu. Kašlu, jistě mám "chycené" ( mimořádně oblíbený výraz ) plíce .... ( šepot ) : já už tady dlouho nebudu ... !
Pokaždé jsem si myslela, ano, nebudeš, protože tě nejspíš zabiju.

A taky to zůstalo v rodině, jeho syn s každým zaraženým větříčkem letí v noci na pohotovost. Je mu 20.

LauraT

To si ani nedokážu představit.
Já bych s takovým kašparem nebyla, to se nedá ani nazvat chlapem.A myslím, že to lepší nebude, spíš horší.
A jak jste spolu dlouho.?

dadabus
Aha, tak to u nás bylo nedávno takhle "chycené" srdce

tlapka6
No jsme spolu už pár let. A že bys s takovým kašparem nebyla - no jo, ale kdyby Ti jinak vyhovoval téměř ve všem? Staral se o Tebe, do hospody nechodil, chytrý i pohledný by byl... Opustit ho jen proto, že je hypochondr? Udělala bys to? To bych musela za pár týdnů opouštět toho dalšího a za další měsíc zase toho po něm... Já ho nechci opouštět! Já chci radu, co s tím!

Ach jo, kdyby sme se kvůli tomu aspoň nehádali.. Jak ho mám ráda, tak v tu vteřinu, kdy začne "mně píchá v hlavě, měl jsem před tím na čele tyhle dva hrbolky?", bych ho nejradši něčím po hrbolkách bacila! Jak ho mám brát vážně, když se pořád tak šíleněkontroluje?

Jo, to bez pochyby. Ale u chlapa jako hora to přece jen působí trochu směšněji...

a co zkusit třeba opačnou taktiku a jakoby mateřsky ale až opravdu přehnaně ho litovat, hrbolky foukat, honem mu donést nějakou mastičku at se nám to ještě nezvětší a padesátkrát za den se snažit mu to mazat a starostlivě se ptát jestli už umírá. aby věděl že ho lituješ ale jako tak z legrace teda můj přítel není hypochondr, ale občas taky přijde že se řízl do prstíčku a že to bolí, tak já hned foukám a lituju a pusinkuju a říkám, že doufám, že to přežije a pro jistotu se ptám, kde že to chce být pochovaný v případě že to nevyjde a on vykrvácí.

LauraT
No asi bych si ho ani nevzala, ale to je jedno..

Nemáš to jednoduchý, to teda ne.
Mně kdyby tohle řekl, tak bych se asi neudržela a začala se chechtat a řekla bych mu , že je směšněj..Anebo bych ho kopla. Jenže tím se nic nevyřeší, že.
A už si mu to řekla, že všechno je s ním ok,ale tohle , že tě ubíjí? Ať s tím dá pokoj..?

Jo. Jsem prý necitlivá k jeho potřebám, až mně bude špatně, tak už mi taky nebude podstrojovat a příště až mu bude opravdu hrozně, tak ani nehlesne, aby mě tím neobtěžoval.