Jak se konečně rozhoupat a odjet?

Já žiju v zahraničí už dost dlouho, konkrétně v jedné ne moc obvyklé zemi a jsem ráda, že jsem z česka zmizela. Původně jsem se chtěla vrátit, ale čím déle jsem v zahraničí, tím méně se mi chce do čech.

Reaguji na cherryblossomgirl: a kde jsi, jestli se můžu zeptat? a jaký byly začátky,jak dlouho ti to trvalo se aklimatizovat? já si myslím, že je hloupost se vracet, pokud si člověk zajistí nějaké postavení a už tam zapustí kořeny..

ahojky, tak to znám taky já jsem z vidinou kariéry aupair žila skoro celou střední, no a pak potkala kluka po škole a bylo to letos si za 14 dní sen splním, jedu do anglie

já si říkám, že mi doted nic neuteklo a neuteče a lituju, že jsem zůstávala tak dlouho tady nyní taky v 24letech se mi to zdá trochu pozdě, ale přece
,holky - plně si své sny

beru tě za slovo

Taky žiju už dlouho v zahraničí, byla sem 6 a půl roku v Rakousku a hned na to jsem odešla do Španělska, kde jsem právě ted 2 roky. Na začátku jsem šla sama, na vlastní pěst, a nelituju. O to víc jsem si byla více vědoma toho, že je to na mě, kde budu a jak se rozhodnu. Kdykoliv sem se mohla vrátit, když to bylo třeba těžký, taková fáze samozřejmě taky přišla. Pro mne je to o zkušenostech, neustálém vzdělávání se, poznávání, vždycky jsem toužila po změně prostředí, a zůstat v čr na jednom místě by mě nebavilo.

Dobrý důvod odcestovat v rámci erasmus apod. ))

Holky, já nikdy nikam nechtěla, ale jednou jsem odjela na stáž přes MŠMT do Petrohradu, pak znovu, před měsícem jsem přijela z Estonska, kde jsem taky studovala a mám v plánu ještě pracovní stáž přes školu v nějaké jiné zemi. Jakmile jednou z ČR vypadnete, nikdy více se nebudete chtít vracet (jako, taky záleží, kam se vydáte asi ) )
Já mám přítele 10 let, a snáší to celkem v pohodě... jenže je fakt, že čím častěji odjíždím, tím více se mně osobně vzdaluje a jsem naštvaná, že on žádné ambice apod. nemá a je stále na tom samém místě... takže kdo ví, jak ten vztah skončí...

Pokud můžete (jde jen o to, jestli vás tu nikdo nedrží a máte finance aspoň do začátku), tak jeďte. Jazyk se naučíte rychle v cizí zemi a tu zkušenost vám nikdo neveme!

Holky, mám to podobně. Hodně známých tedka jelo pryč do USA, na maltu a jak jim závidím tež bych jela. Ale nemám na to pořád odvahu .a rozhodně ne sama. Jedna kámoška se ted vrátila z londýna, jela jako au-pair a měla problémy s tou matkou, že ji tam držela skoro pod zámkem, nikam nepouštěla, tak jela domů. No, moc mě tím nepodpořila

Reaguji na solnyshko:
já mám strach, že se taky nebudu chtít vrátit. Vím, že na mě nikdo ve světě nečeká, ale chci aspon vypadnout a osahat si jinej způsob života..spousta lidí, co žije venku, jsou spokojení..a je to na nich vidět, že žijí venku.. nevím, proč jsem se tak zasekla, že mám strach a nemůžu se odrazit..možná je to fakt tím věkem, čím je člověk starší, tím víc se bojí

možná by bylo fajn si nasbírat peníze nějaký, informace a tak ať se cítíš nějak připravená, třeba to pomůže jako na pohovoru, čím víc toho víš, tím méně se bojíš.. a spřítelem, položila bych si otázku : na kolik % ze sta si spokkojená ve vztahu s ním? dokážeš si bez výhrad představit život sním|?..... navíc, vše časem přebolí, lidi okolo mě co jeli, a nechali třeba v čr i partnery na 7(!) let. nelitovali.. bud se zase sešli anebo prostě našli někoho jiného, neplatí přece to co v pubertě, že už žádný takový nebude bude, a i lepší a pohodovější vztah držim palce ať uděláš to co chceš