Navázali/ly byste partnerský vztah s tělesně postiženým?

Obávám se, že do takovýho člověka bych se asi nedokázala zamilovat. Je to krutý, ale je to tak.Takže ne, s takovým člověkem bych partnerský vztah navázat nedokázala.
Samozřejmě, pokud by to byl ten druhý případ, tzn. že bych s někým měla dlouhodobý vztah a pak by se něco takového stalo, tak to je věc jiná.

Myslím si, že asi jo. Pokud by mě dostatečně okouzlil, myslím, že bych skousla kdyby byl třeba na vozíku. Ale musel by být samostatný a sám se sebou srovnaný, aby si na mě nevybíjel pochroumané sebevědomí a sebelítost.

Mám stejný názor.

Ne, nedokázala bych chodit s člověkem, co je na vozíčku.

Tak já mám opačný názor. Myslím, že fyzické postižený jako třeba právě vozíčkář už dnes není nic co by mi v navazování vztahu mělo vadit. Zvlášť když jde i přes to o sebevědomého, samostatného člověka.. V dnešní době i fyzicky postižení (a zvlášť mladí) lidé studují vysoké školy, pracují....

Je to smutný, krutý, ale myslím že ne, nedokázala bych to.

Kdysi mě zaujal v hospodě jeden mladík na vozíčku,byl moc hezký,jen ze zvědavosti jsem se na něj ptala kamaráda a ten mi řekl,abych si stoupla do fronty,myslím,že chodil s nějakou zdravotní sestřičkou,hrál v kapele.

vedu docela aktivní život a asi by mi dalo dost práce ho uzpůsobit, ale víc bych se obávala faktu, že jsem s někým, o koho by bylo zapotřebí se pořád starat, nedělá mi problém se postarat, ale ne, ale nevím, jestli bych do toho šla dobrovolně s vidinou, že to je na celý život. Asi bych ho musela fakt hodně milova, ale většinou tyto lidi beru takové, jací jsou, řeknu si kolikrát sakra to je hezkej vztah, ale aby z toho bylo něco víc...Asi bych s dotyčným musela delší dobu kamarádit a zamilovat se do něj postupně..

Ano.

Ne

ne

ne

partner byl delší dobu po nemoci ochrnutý na půl těla, nějaké to ochrnutí mu zůstalo
můžu říct, že to bylo docela psychicky náročné - bo se pořád litoval
jinak žádný problém

osobně bych spíš zvažovala, jak to bere on sám se sebou a jak je na tom po té psychické stránce než-li po té fyzické

nemyslím si, že je to překážka ve vztahu - tedy pokud nebude můj vztah založen na kráse a pohybu ( i když jiný známý je po nehodě a operaci taky hůře pohyblivý, což mu nebrání v tom, jezdit na koloběžce, chodit do bazénu . . . .)

je to prostě o tom, jak se sám se sebou a svým postižením jeden smíří, než to, že je postižený

Scooby
Nedávno jsem o tom diskutovala se známými. Většina byla dost proti, což mě celkem překvapilo. Zajímal mě názor více lidí.

Výstižně napsáno, musím souhlasit.