Strach sednout po autonehodě znovu do auta

Taky jsem jednou malinko s přítelem bourala, já spolujezdec, zničili jsme dalších 7 aut. Ale skončila jsem kupodivu jen s odřeným nosem, žádný šok jsem neměla, ale pamatuju si ten náraz, živě si dokážu už představit, jak by to asi vypadalo, kdyby to dopadlo hůř.
Spíš jsem vděčná za to jak to dopadlo a že se nikomu nic nestalo. Stát se ti může cokoliv a ne jen v autě. Dej tomu čas a snad se s tím srovnáš.

To mám taky. Pořád sleduju. Když jedu např do Prahy autobusem, tak mám chuť sedět vedle řidiče a sledovat, jestli dává pozor.

Reaguji na chocolattecoffee:
Jo to právě my měli jediný štěstí, že jsme nejeli malým osobním autem, ale dodávkou..jelikož jsme to finálně napálili čelně do stromu, kterej se přelomil...fuj. Ještě k tomu bratrovi nefungoval pás u spolujezdce..a už když mi to řekl, než jsme vyjížděli jsem z toho měla divnej pocit..taky mám jen naraženiny, modřiny, pod okem monokl, zrovna jsem ale koukala do mobilu a když jsem zvedla hlavu, tak jsem akorát uviděla druhý auto a ppak cejtila nárazy. No kvůli bráchovi jsme museli říct, že připoutaná jsem byla, jinak by byl průšvih. Ale stejně to kažnýmu dojít muselo.

To mám to samé. Nebo v zatáčkách mám strach, že někdo vyletí. Nedejbože když jede nějaký trouba, nebezpečně předjíždí atd. to teda nadávám, pže se vždycky leknu.

Tedka až mi někdo řekne, že mu nefunguje pás, tak okamžitě vystupuju. Jsem blbá, že jsem i tak jela..

když se budeš třeba ve vlaku cítit bezpečněji tak jezdi vlakem - aspon nějakou dobu. Ten strach nemušíš přece překonávat hned. Navíc vlaky jsou super já sama mám z aut trochu strach a to jsem žádnou nehodu neměla.

Buď ráda, že se Vám nic nestalo a s tím Chorvatskem....Je fakt, že 20 letý řidič je 20 letý řidič, ale stát se může cokoliv i 50 letému řidiči....Vše je jen o náhodě....

Záleží na tobě, jak se rozhodneš....

Ahojky, já jsem měla nehodu s tátou v mých 15 letech. Nejhorší bylo, když mě z nemocnice brácha vyzvedl autem a já absolutně nechtěla do auta. Hrozně dlouho se mi v hlavě ozývala ta ošklivá rána, měl ajsem strach, možná paniku a nevěřila jsem, že bych si někdy udělala řidičák. A musím říct, že jediný lék na to je, prostě pomalu a pozvolna autem jezdit. Já jsem takhle občas někam s někym jela, teď mám řidičák a nebojím se, ale je pravda, že ostatním řidičům nedůvěřuju a nejraději řídím jen sama. Hodně štěstí!

S tim předjížděním to máte pravdu. Na silnicích každý den potkám tak 50 idiotů, kteří papíry nemají mít. Zrovna předevčírem mi to v 80Km/h švihnul nějakej páprde bez blikru přede mě, měla jsme co dělat, abych to do něj nenapálila.

U mě to samé.

Já jsem při nárazu taky zrovna čučela dolů, hrabala jsem v kabelce a najednou bum.

A to je ten pech. Ty jako řidič můžeš být opatrná jak chceš, ale ti okolo nemusí řídit tak opatrně a můžou tě nabourat. To mě štve. Proto mi vadí, když si je za volantem hrozně jistej a prohlašuje, že on řídí dobře (ale ti okolo nemusí být tak dobří když už).

Jo to taky miluju. Nikdo není dokonalý. A jak píšeš, není to věc jen jednoho člověka.

No ja som pred 3 rokmi búrala tiež, priateľovo auto, skončili sme mimo vozovky v takej menšej priekope... vzal to celkom s humorom, že: ,, ajtak som chcel už nové auto" ale je fakt, že odvtedy šoférujem minimálne, vždy mám pred očami scénare čo by bolo KEBY: (,,nebola prázdna cesta, keby sa v protismere objavilo auto, keby tam bol strom"....)

momentálne má priateľ nové auto (má ho teprv rok) a to mám strach z toho, že je to drahá hračka na rozbitie...ale je fakt, že ma núti do šoférovania, minule sme tak šli zo svadby a schválne? si ešte ráno v nedeľu so ženíchom vypil, hoci vedel, že ho čaká 100 km domov....a potom len s kľudným hlasom : ,,mojko nič sa nedá robiť, musíš ísť ty...skoro som ho zabila, lebo to bolo na mňa fakt moc, tých 100 km...zvládla som to, síce mi to trvalo asi 2 hodiny..... ale hlavne, že som došla!

Já bych s takovým člověkem do auta nesedla. Jezdím 12 let, živila jsem se jako řidič, a stejně bych nikomu nevykládala jaký jsem borec. Takoví frajírci nejčastěji skončí někde ve stromě.

Měla jsem nehodu před dvěma lety, paní v protisměru objížděla stojící náklaďák a vjela mi do cesty, neměla jsem kam uhnout. Vytlačila mě do sloupu a moje auto bylo na odpis. Nic moc se mi nestalo, hejbla jsem si krkem tak jsem počkala na náhradní auto a odvezla se do nemocnice. Trvalo tak rok než jsem se přestala škubat když jsem na úzké cestě míjela auta. Furt jsem měla strach že se srazíme. Pak to postupně přešlo. Doporučuju jezdit, jezdit, jezdit... ale jenom s lidma co mají mozek.

PRESNE! ten môj je teda dosť skúsený vodič ... a nato že má 28, má najazdených viac ako hociktorý iný muž v 50ke jelikož každý weekend absolvuje 450 km z Bratislavy do Košíc a späť....dokopy 900 km každý weekend + klasika po meste či v Bratislave alebo u nás...... Ale minule sa nám stalo na diaľnici reťazovka...... čo z toho, že Môj zareagoval rýchlo a dobrzdil, keď zozadu do nás urobili Buuum ďalšie 2 autá a potlačili nás aj do toho predného.... Mali sme šťastie, že stihol znížiť rýchlosť tak, že nám nevystrelili Airbagy.

Tak s takovým člověkem bych asi opravdu do auta nesedla. Jízda na noc a v tahu dá zabrat zkušeným řidičům a při vší úctě podle mě člověk, kterej má papíry max 2 roky nemůže být nijak extra vyježděnej...