Strach sednout po autonehodě znovu do auta

Ahoj všichni.
Minulý týden v úterý jsme měli s bratrem autonehodu. Kromě toho, že jsme pořádně potlučení, tak mám ted já strach sednout s kýmkoliv do auta na delší vzdálenost. Bráchovi je 39, vyježděnej řidič, kterej každej den jezdí dlouhý trasy. Nikdy neměl bouračku, až teď. Měla jsem jet s přítelem a ještě dalšími dvěma lidmi do Chorvatska, no teď o tom nechci ani slyšet, prostě se mi absolutně nechce jet, ještě k tomu, když řidiči je 20 let. Teď 24.7. mám jet znovu tam, kde jsme právě byli v to úterý, jedná se o semináře. Přemýšlím o tom, že bych snad radši jela vlakem, řídit má bratrova přítelkyně, řídí dobře, ale já mám hned před očima ty nejčernější scénáře, co by se mohlo stát.
Potřebuju vědět, jak se těch myšlenek mám zbavit, protože do budoucna by to mohl být problém se pořád bát. Tak se ptám, jestli někdo nemáte podobnou zkušenost a jak jste ten strach překonali.
Děkuju

Nejčtenější deníčky

1 2 3 4

62109 19. 7. 2012 19:24

Holky po autonehodě musíte překonat strach, zatnout zuby a rozjezdit to. Vím o čem mluvím. Měla jsem dvě velké bouračky jako spolujezdec a pak velkou jako řidič, ne sice svou chybou, ale byl to masakr. Smetl mě kamion. Jediný štěstí bylo, že mi to dal na zadek a já pár minut před tím dala malého k mamce, jinak by v tom autě byl.

Zařekla jsem se že to mě přece nedostane a začala jezdit, schválně i na dálnici kolem kamionů. Ze začátku jsem už z dálky blikala dálkovýma( troubit na dálnici nemá cenu) aby o mě věděl a projela jsem. Sice s malou dušičkou, ale projela a pak se to už jen zlepšovalo.
Nenechte aby vás ten strach ovládnul. Pokud jste tedy do té doby měly jízdu v autě rády.
Jinak ano, jsou lidi co je pro ně řídit auto utrpení i bez nějaké havárky.

Amber 24. 7. 2012 18:55

Tak mám dnešní cestu úspěšně za sebou. Měla jsem sice staženej žaludek hlavně v zatáčkách a při předjíždění kamionů, ale v pohodě já měla cesty autem předtím ráda, tak doufám, že se to zase vrátí do starých kolejí

Silvestra 24. 7. 2012 23:22

Reaguji na Amber: Vrátí, to mi věř. Je dobře, že se sama snažíš to překonat. Kdysi jsem havarovala asi v polovině cesty z Prahy do K.Var. Ocitla jsem se na poli na střeše. Autem jsem dojela do cíle a pak zpět do Prahy. Asi je jasné, že se mi nechtělo sednout za volant. Ale musela jsem. Všechno je to otázka psychiky. Ale dodnes, když jedu stejnou trasu, tak v tom místě zpomalím. Bude to dobré.