Odjezd do zahraničí bez znalosti jazyka

A co bys tam dělala celé dny, než by ses jazyk naučila aspoň na úroveň dorozumění se v běžných životních situacích? Ono to tak úplně není sranda, když vážně vůbec nic neumíš z němčiny. Většinou jedou lidi, kteří umí alespoń základy a tam už se učí rychle, ale tobě doporučím to třeba vzít, ale od teď sedět nad němčinou, aby ses základy naučila, základní slovíčka a fráze (ve skutečnosti němčina není zas tak úplně těžká). Pokud je přítel z Německa, tak by ti mohl hodně pomoct. Já mít tu možnost a nemít tady závazky, tak jedu do světa.

Já mam kamošku, ktorá sa celý život učila anglicky a francuzsky.....s priateľom hovorila len anglicky, tiež to bol Nemec, išla k nemu na prázdniny a za 2 mesiace sa naučila lepšie nemecky ako ja, čo som sa učila nemčinu 8 rokov jo a momentálne tam je druhý rok a študuje zubarinu

samozrejme bez kurzu to nepôjde....existujú všelijaké večerné kurzy a podobne

Já být tebou jela bych hned. V Německu je lepší život než u nás. Anglicky se domluvíš a mezitím se můžeš učit německy.)

Já být tebou jela bych hned. V Německu je lepší život než u nás. Anglicky se domluvíš a mezitím se můžeš učit německy.)

Já jsem měla na střední němčinu 6 dlouhých let, ale nenáviděla jsem ten jazyk, učitelku, zkrátka vše. Výsledná známka vždy mezi 4-5, takže 4, aby se se mnou učitelku nemusela piplat u reparátu. Výsledek? Neumím ani slovo, ale maličko ponětí o tom jazyku mám.. Takže bych nastoupila do kurzu hned jak bych tam dojela A vzhledem k tomu, že bych chtěla co nejdřív pracovat atd., tak si myslím že by to šlo rychle.. když je motivace, jde všechno Doufám...

Reaguji na hrabosska: Tak vidíš, někde v hlavě budeš mít základy, které se ti pak vybaví a půjde to rychle, hlavně v zahraničí, kde ti nic jiného nezbyde. Nerozmýšlej a nabídku ber. Hodně štěstí.

jasně, ber to byla bys hloupá a kdyby něco, vrátit se můžeš vždycky (Německo je kousek, není to Amerika)

hodně štěstíčka

Myslím, že ti to poradí tady každý..

Nějak si nedokážu představit, že by ti někdo napsal " jen to proboha nezkoušej"

Máš tam, jak píšeš, přítele, tj. zázemí, možnost dostat i práci a můžeš studovat školu dálkově.. a kdyby něco, za pár hodin a za pár kaček jsi z Německa doma, není to prostě Amerika..

Asi do toho opravdu půjdu, je mi ani ne 21, můžu si dělat co chci

Je tu ale někdo, kdo takhle odjel do zahraničí kde neměl kamarády, známé, rodinu, neuměl jazyk, prostě nic? Jak se tohle dá psychicky zvládnout? Budu tam mít "jen" přítele, který bude pořád v práci

Určitě bych jela! Pokud jedeš i s přítelem, je to naprosto ideální a budete na ten trapas s jazykem aspoň dva! Zatím můžeš mluvit anglicky a německy se postupně naučíš. Například já nastoupila do práce kde se mluví převážně anglicky, bála jsem se, protože jsem opravdu uměla jen Hello a pár dalších slov i když jsem se anglicky učila několik let! Ale jak jsem se naučila...nejlepší učitel je život. Teď jsem v práci rok a umím plynule anglicky! Jeden rok v té práci mi dal víc než několik let ve škole a když budeš doma pořád sedět na prdelce, tak se nic nenaučíš! Lepší je chvilku dělat blbce, než být blbcem celý život

Reaguji na hrabosska:

Bud ráda, že tam budeš mít aspoň toho přítele. A rodinu máš skoro za rohem. Německo je kousek, nejedeš nikam do Afriky

Diky vsem za nazory ) a Peti - přítel je Němec, takže trapas jen pro mě

Já jsem takhle byla dvakrát, poprvé úplně sama v 18ti, ale měla jsem základy jazyka a pochytila jsem jazyk velmi rychle. Kamarády jsem taky našla snadno. A co se týče rodiny, je tu skype a Německo není zas tak daleko.
Podruhé jsem jela do přítelově země v 23, neuměla jsem ani slovo. Byli jsme na vesnici u jeho rodičů a on chodil do práce a psal diplomku. Jeho kamarádi neuměli anglicky, já jsem neměla zájem se jeho jazyk učit, protože jsem věděla, že mi bude nanic a že v jeho zemi nezůstanem žít (bylo to dočasné opatření než dostuduje).

Rozhodně do toho běž, vrátit se můžeš vždycky. Lepší než sedět doma a přemýšlet co by kdyby.