Jak získat odhad při řízení auta?

Taky to tak mám a to už jezdím dlouho... Musíš hlavně poznat to auto a vědět, kolik ti kde zbývá místa a chce to hlavně praxi. Zezačátku se mi couvání taky zdálo těžký, bála jsem se že odřu kde co, ale ve skutečnosti jsem taky kolem sebe měla plno místa.

Řídím aktivně skoro 10 let a pořádně parkovat neumím doteď

Mám to stejné, když proti mě jede kamion a nejsem na extra široké silnici, tak se tlačím co nejvíc ke kraji. Mám řidičák teprve tři a půl měsíce, už je to lepší, ale první asi 3 týdny jsem pokaždé jela skoro v příkopě. Chce to řídít, řídít, řídít a zase řídít.

řídím už taktéž asi 13 let ale jsem takový ten nevyježděný řidič, který jezdí nejraději známé trasy a navíc jezdím vždy spíše velkým autem (nikdy jsem malé auto neměla, v malých autech nemám pocit bezpečí ale zase se líp zřejmě ovládají i parkování asi bude o něco lepší) a mám s tím taky problém, vůbec nemám odhad, raději parkuji tam kde je hodně prostoru a když projíždím mezi dvěma auty tak vždy úplně trnu - jednou jsem právě tak odřela zrcátko, prostě se tam nějak to auto nevlezlo .

Odhad lze získat jedině praxí!

Až budu mít jednou svoje fáro, tak jedině s parkovacími senzory, prostě nevidím nic!

to chce trénovat a trénovat! chce to často jezdit pokud možno vlastním autem a ´oťapat´ si ho (prostě si na autino zvyknut) - čím víc budeš jezdit tím víc si budeš jistá v kramflecích a tím pádem získáš odhad jak při parkování, tak i na úzké silnici! hl. je se nebát a vše zkoušet v klidu a bez stresu

Reaguji na BellaEJ: Mám to samé, s tím rozdílem, že mám velký strach z toho, že do mě protijedoucí řidiči čelně narazí. (Viděla jsem takovýhle "smrťák" a od té doby se fakt bojím na silnici i jako spolujezdec)
Odhad nemám vůbec ani při předjíždění, bojím se když míjím cyklisty, že je sejmu apod..
A to mám řidičák už skoro rok a nikdy jsem nikoho neohrozila, ale nemám příležitosti moc řídit. Řidičák jsem si dělat nechtěla, byla jsem "donucena" okolím, že je to prý potřeba, teď jsem za rok řídila maximálně desetkrát a jsem naštvaná, že jsem okolí poslechla a nenechala to na dobu, kdy budu mít svoje auto.

Nápodobně. Auto nemáme (bydlíme v centru, nepotřebujeme ho), nemám v čem jezdit, nikdo jiný mi auto nepůjčí (nepotřebují si zdroj obživy nechat rozflákat). Až budu muset řídit, tak si holt zaplatím kondiční jízdy a bude to. Říkám si, kolik pitomců a nanynek může umět dobře řídit, tak proč ne já. Je to o cviku. Ale řidičák jako položka do životopisu je fajn, to jo.

A jak dlouho jezdíš? Za začátku je tohle normální, zvlášť u ženskejch, řekla bych. Postupně se to určitě bude zlepšovat, až jednoho dne zjistíš, že v tomhle ohledu si jsi už skoro jistá

Uf, lekla jsem se, že napíšeš, že je mezi váma pár cenťáků Je vidět, že jsi opatrná, jen tak dál, postupně se to bude vyvíjet k lepšímu.

mám senzory, vpředu i vzadu, akorád mě to znervózňuje, abych řekla pravdu tak mi to trošku pomůže abych věděla kolik ještě můžu dopředu, když u něčeho parkuju ale třeba zaparkovat podélně u obrubníku do mezery mezi dvě auta to ano - ale musí tam být mezera tak na 3 až 4 auta

Táta auto má, ale já s ním už nebydlím - to by znamenalo - jet si auto půjčit přes celou Prahu, projet se hodinku a pak auto vrátit a jet sockou zase domů přes celou Prahu. (což se mi pochopitelně nechce a ani na to nemám moc čas)
Přítel auto nemá, když si ho půjčí od rodičů, tak většinou řídí on, já řídím popojížďky maximálně 20 km sem a tam, s tím že on je ve stresu a stále mi říká, ty neumíš řadit, a jedeš moc v pravo, jedeš moc vlevo, jedeš blbě do zatáčky apod... takže

Pomůže jen trénink. To s těmi protijedoucími auty si pamatuji, měla jsem taky tendenci jet až na okraj silnice. S parkování je to stejné. Taky jsem s tím měla potíže, auto jsem párkrát odřela (ne o jiné - naštěstí - ale o zábradlí). V práci jsem občas jezdila pick-upem, tak jsem se musela naučit do té doby nepředstavitelné -couvat jen pomocí zrcátek. A dnes ani jinak necouvám, vůbec mne nenapadne otáčet hlavu dozadu. Chce to jen cvik