Skutečně se dá něco vsugerovat?

Vsugerovat se dá úplně všechno, to mi věř...já nejsem žádný hypochondr, ale tři roky zpět jsem si vsugerovala neléčitelnou nemoc...vážně jsem žila s tím, že ji nejspíš mám, i když testy byly v pořádku....naštěstí jsem se z toho po dalších testech dostala velice lehce jsem si to vsugerovala, ale hodně těžko jsem se z toho potom dostávala...už to bylo na psychologa...ale nakonec jsem to překonala sama možná by nebylo špatné nějakého navštívit

To taky zkouším, ale je to běh na dlouhou trať. Psychologovi se chci vyhnout.

Vsugerovat se dá opravdu asi vše. Bohužel mám také nemilou zkušenost, kdy jsem si vsugerovala tak ošklivou věc a myslela jsem, že umírám (beze srandy). Bylo to hrozné. Psychika je hrozná věc. :/

Reaguji na Gabrielle: Jak jsi se z toho dostala?

Mně pomáhá si v klidu sednout a říct si sama pro sebe, že je to sugesce a pracovat s myšlenkami. Nemyslet na to nejhorší, odvést si pozornost. Ale to mi pomáhá hlavně v akutních situacích. Tvoje situace je bych řekla taková dlouhodobější. Zkus na sobě hledat to, co se ti to líbí a říct si proč .. myslím, že ty si tohle ani tak nevsugerováváš, jen jsi moc sebekritická

Reaguji na PaniMedova:
Popravdě s tím občas bojuji pořád. Ale jak jsem psala, je to už lepší, protože prostě vím, že za to může psychika Nesmí tomu člověk propadnou a připustit si to.

Párkrát jsem si vsugerovala, že jsem těhotná a nacházela jsem u sebe plno příznaků. Popř. když se pak jednalo o nějaké nemoci tak to samé.

No..kdybych něco takového našla. Cítím, že to je i seběvědomím- v mém případě nulovým + jsem si ještě vsugerovala to, že jsem tlustá. Jak jsem psala, pracuji na tom, ale je to běh na dlouhou trať

Reaguji na PaniMedova:
Já si také myslím, že je to především o sebevědomí Musíš se naučit mít se ráda .. dělat si chvilky jen pro sebe, myslet na sebe, dělat věci, které máš ráda. Podle mě tohle všechno pomůže tomu, aby ses začala mít více ráda a připadala si krásná

Vsugerovat se dá opravdu všechno.

Zkus si teď na oplátku vsugerovat, jak se sama sobě líbíš a máš krásnou postavu.

Reaguji na Brunet: Zkouším zkouším

Reaguji na PaniMedova: Mně to zavání poruchou příjmu potravy

Přesně.
Jedná se o mentální anorexii. Když zůstane jen u nespokojenosti, tak to je dobré, ale když to začne "řešit", tak konce můžou být fatální.

Něco takového mám i já .. můžeš si být úplně jistá tím, že člověk si může vsugerovat prakticky cokoliv .. takže není nad to soustředit se na nějaké pozitivní afirmace ("jsem se sebou spokojená", "mám se ráda taková, jaká jsem" ... ) ..chvíli se tomu mozek brání, ale je to tím, že většinou je nám právě náš mozek největším nepřítelem .. taky, nemůžeme se divit .. dlouhé roky byl zvyklý na něco jiného ( "fuj, mám tak tlusté nohy .. břicho .. stehna .. ") - takže tomu tvoje hlava chvíli nechce věřit, ale časem si zvykne .. zkus vydržet 21 dní - za to dobu z toho tvůj mozek udělá automatický návyk ..

to je dobrééé