Rozchod z rozumu?

Reaguji na Hey Ju: Přečetla jsem si celou tuhle diskuzi a nedá mi to nevložit se. V první řadě musím říct, že ty, které tu pořád dokola rozebírají finanční stránku vašeho vztahu, jsou podle mého názoru a dojmu naprosto mimo mísu, o tom jsem přesvědčená, a myslím, že by nebylo od věci finance v tomto tématu uzavřít a znovu nerozebírat, přijde mi to už trapné.

Já zažila něco podobného jako Ty, v lecčem to sice bylo jiné, ale podstata stejná. S dotyčným jsem byla téměř 6 let a přestože jsem náš vztah vnímala už jen jako hodně dobré přátelství, neukončovala jsem ho. Nechávala jsem to prostě plynout dál a dál, až jsem jednoho dne potkala někoho nového, do koho jsem se zamilovala, čímž bylo najednou vše vyřešeno. Bývalému jsem řekla, že jsem se s někým seznámila, a on to asi i tak nějak čekal, že něco takového dříve nebo později přijde, a ani už o náš vztah nebojoval, ne proto, že by neměl zájem, ale z mé strany cítil, že by to byl předem prohraný boj, jelikož moje city byly jinde, a to už předtím, než jsem potkala nového, prostě cítil, že jde už jen o kamarádství. Je to už 5 let zpátky a dodnes mě mrzí, že jsem o bývalého jako o kamaráda přišla. O spřízněnou duši, o člověka, který mě znal od A do Z, se kterým jsem vše řešila, se kterým mi bylo dobře... atd. atd., jistě víš, co mám na mysli - sama to tak asi cítíš. Každý má tohle jinak, někdo zůstane s bývalým partnerem v kontaktu, u nás se tak nestalo. Je mi to líto dodnes - ne to, že jsem vztah s ním ukončila, opravdu by to nikam nevedlo, ale to, že jsem o něj přišla jako o člověka.

Nemá ale smysl říkat si, že by Ti bylo líto zahodit XY let vztahu. Pokud cítíš, že to nemá budoucnost, nemá to opravdu smysl natahovat jen kvůli tomu, jak dlouho jste spolu byli a že prvních X let to bylo jiné. Dopadlo by to akorát tak, že bys to natahovala a natahovala, nic by se nezměnilo a nakonec by ses s ním stejně rozešla, akorát po ještě více letech. Já Tě ale chápu, sama jsem se tenkrát necítila na to, rozcházet se, a udělala jsem to až ve chvíli, kdy mi osud přihrál do cesty někoho jiného a rozhodl za mě. A ještě musím podotknout, že podle toho, co o vašem vztahu píšeš (který už stejně ani pravý vztah dávno není - není to jen o sexu, ale o tom, že spolu čas stejně nijak netrávíte), ten můj byl o mnoho "lepší". A stejně to dopadlo tak, jak to dopadlo, a i kdybych s ním bývala zůstala dalších několik let, dopadlo by to nakonec taky tak.

Když ten váš vztah je o ničem poslední rok a půl, těžko se z něj ještě někdy stane krásný vztah, který by Tě udělal šťastnou (nebo Ty věříš, že ano?). A nemyslím si, že by za to mohlo jen povolání Tvého přítele.

Přeju hodně síly a štěstí

Skočit z jednoho vztahu plynule do dalšího není nic moc.Člověk by měl být nějakou dobu sám,aby si to v sobě uzavřel.

holky, co tu píšete o šláporách při odpočívadlech - jste úplně mimo S nima by žádný čech nešel!! Jejich zákaznáci jsou Turci, Rumuni...co mají už pár dnů v kamionu za sebou...a dřív do byli i Němci, co si po nedělním obědě odskočili od rodiny. Rozhodně ne místní

Reaguji na Hey Ju: upřímně si tyky myslím, že má někoho jiného, a to někde od vás. Když jsem byla mladá holka, taky jsem chodila s kamioňákem (on se rozváděl), a probíhalo to tak, že z domu odjel, ve městě naložil mě a týdenní cestu jsem s ním strávila. Když ty nikde neděláš, proč s ním nejedeš? Třeba na to čeká! Ono je to docela běžné, že občas chlapi doprovodí přítelkyně, manželky, děti...vždyť ta cesta, celou dobu sami, není s kým promluvit, to pro ně musí být příšerná nuda...8 hodin čumět na dálnici, všude šedivo a auta...

Reaguji na jana81: to chce čas Klidně za 20 let, až potkáš svého bývalého, zavzpomínáte na to krásné co bylo a stanete se kámoši. Mě se to takto poštěstilo

měla jsem zatím nějaké pohovory a hlavně máme zvířata doma,ale teď bude taťka na nemocenské,tak možná pojedu a dám to na hlídání jemu

tak to je no.. vlastne nikdo me za posledni roky nezna lip,porad neco probíráme,bavíme se o všem možném atd, jsme si podporou.. ale jak píšeš,je to spíš kamarádství..děkuji za tvůj příspěvek, pomohl mi co se týče někoho nového,neříkám,že by na obzoru něco nebylo,ale nijak zvlášť se do toho nehrnu... asi bych pak chtěla bých chvilku sama,když jsem teď byla tolik let pod dozorem (to nemyslím špatně,chápeš)... je fajn,že tvůj příběh má dobrý průběh

Reaguji na Hey Ju: určitě jeď, uvidíš zajímavá místa, zahraniční firmy "zevnitř"...a hlavně ho víc poznáš, chlapi se pravidelně sjíždějí na odpočívadlech na večeře - je to sranda, seznámíš se s kolegy, řeknou ti jak to funguje u nich doma, poznáte se mnohem víc než se znáte z domu, a když spolu pojedede v uzavřené kabině několik hodin a dnů - proberete VŠECHNO

Souhlasím, že není ideální skočit z jednoho vztahu plynule do dalšího. Jenže já skočila do toho nového vztahu z KAMARÁDSTVÍ, a o tom to právě je. Že ten starý vztah už dlouhou dobu nebyl vztahem. A vztah zakladatelky na mě dělá dojem stejný - vždyť ten vztah už v podstatě neexistuje dávno, akorát to nebylo tak nějak oficiálně řečeno. Já to v sobě uzavřené měla dlouho, takže jsem opravdu neměla pocit, že skáču z nedořešeného vztahu do nového. Necítila jsem potřebu být nějakou dobu nejdřív sama, protože už dlouho předtím jsem neměla pocit, že jsem ve vztahu. A pokud jde o vztah nový, já se do ničeho nehrnula, byla to v podstatě náhoda, že mi osud do cesty přivál někoho, s kým to zajiskřilo.

Taky jsem to tak měla. Pořád mi na něm záleželo, pořád jsem ho jako člověka měla moc ráda, cítila jsem se s ním dobře, ale cítila jsem to už čistě jako přátelství. Sice hodně dobré, ale už jsem ho nemilovala a neviděla s ním budoucnost jako se svým mužem. A podobnost s Tvým vztahem byla v tom, že to byl vztah na dálku. Pokud uvnitř necítíš, že ho stále ještě miluješ, pokud to cítíš čistě jako přátelství, pak to opravdu budoucnost nemá, obávám se. Nebo ho pořád ještě jako svého chlapa chceš, máš zájem o ten vztah bojovat?

Tak to jsi měla štěstí a je to fajn. U nás to nepředpokládám, to by musela být opravdu hodně velká náhoda, bydlíme totiž od sebe 200 km a nemáme už ani žádné společné přátele, takže asi tak...

Reaguji na farahh: já už s ním jako dostkrát byla, v norsku, dánsku, holandsku, německu asi storkát, rakousku, anglii i španělsku, francii...i jsem kamion řídila, to je prča, no

Přečetla jsem si diskuzi a některé to fakt přeháníte a hned z holky děláte běhnu (že mu zahnula po roce a půl bez sexu!), která se na něm jen přiživuje.

Nepřijde mi těžké si představit mladou holku, která po 7 letech vztahu prostě neví, co teď. Pokud začátek vztahu byl pěkný, tak holt doufá, že by to také mohlo i teď pěkné.

Hey Ju, a co si myslíš o příteli ty? Myslíš, že má jinou? Myslím, že ženská tohle vycítí, když chlap jí neustále lže a podvádí? Co když má jen depresi...ono taky sedět pořád na zadku v autě a pak přijít dom a taky tam dřepět, určitě na psychiku nebude to nejlepší. A když už v tomhle stavu je delší dobu, tak si ani neuvědomuje, že to není normální.

Jestli si myslíš, že váš vztah stojí za to mu dát ještě šanci, tak se jednou hecni a zkus začít se sexem ty. Třeba budeš překvapená A co má za koníčky? Zkus pro něj připravit program - stačí ho ze začátku třeba na 1-2 hoďku vytáhnout ven a může se mu rozsvítit v hlavě, že ten život asi nebude úplně na houby. A příště už bude chtít sám.

A pokud nic z toho nebude úspěšné, tak bych se sbalila a ukončila to, protože pak opravdu může mít jinou apod.

možné je obojí a možná to spolu i souvisí...

jenže on podnikat nic nechce chce odpočívat.. on je takový typ, i na dovolené se baví nejvíc poleháváním na sluníčku,žádné aktivní dovolenky a tak..

moc jich nemá,baví ho nejvíc auta a motorky,už kolikrát jsem ho chtěla vytáhnout na nějakou výstavu nebo akci freestyle skoků a podobně, no ale nikdy to nevyšlo časově.. jinak má rád grilování - zase nenáročný koníček,jenže my zahradu nemáme a pořád volat známým a příbuzným je nám blbé.. nebo taky bowling,jenže ve dvou je to o ničem.. hodně dělá i to,že se kvůli mě přestěhoval ze svého města a až po letech si tu našel jakžtakž kamarády, s těma chodí ale zase jenom na kafčo a tak...

Ahoj. Na Tvojom mieste by som tento problém začala radikálne riešiť, pretože aby sa spolu dvaja mladí ľudia, ktorí sa ľúbia, nemilovali rok a pol, to je už alarmujúce a nie som si istá, či sa to dá nazvať vzťahom. Držím palce!

No, musíš si promyslet, jestli dáš vztahu ještě šanci, nebo to rovnou ukončit. Spíš mi přijde, že už tu šanci ani dávat nechceš, ale nemáš na to "koule" to skončit (nemyslím to zle, jen teď nevím, jak hezky česky napsat)

Tak ho zkus vytáhnout třeba do vířivky...nemusí to být nic akčního, přeci

tak je to s největší pravděpodobností nevěra teda.. dneska ráno měl mobil na nabíječce a když ho sundal a zapínal,tak ho nejak komentoval.prisla jsem k němu, že se na něj podívám čiste jen kvůli tomu,co o tom telefonu říkal a koutkem oka jsem zahlídla,že tam zrovna naskočila přijatá zpráva,on teda telefon odklonil, začal do něj ťukat,jakože se seknul a že baterka je na houby a kdesi cosi a vypl telefon a až potom mi ho podal,že se můžu podívat. tak jsem na to nic neřekla a jeho chování potom mi to ještě víc utvrdilo,protože do te doby nalada normalni a pak za mnou začal chodit po byte a ptal se mě,co se stalo a tak a lehl si ke mě a hladil a podobně.. nenapadne