Pořád něco odkládám/ruším

Reaguji na Anabela: taky jsem to tak měla, nevím, jestli je to nějaká fobie, ale já si začala říkat, že vlastně o nic nejde, že blbů tam za ten den museli slyšet víc, co horšího se mi tam může stát, než že mi řeknou ať si zkoušku přijdu zopakovat ještě jednou nebo že bohužel tu práci nedostanu..dyť mně neznají, kolik lidí jim projde pod rukama, aby si říkali, ježiš ta je ale blbá..na státnice jsem taky nechtěla jít, ale přítel mně tam doslova odvezl, seděl na chodbě a já jsem ráda, že jsem tam šla a že on byl se mnou, i když jsem ze sebe asi udělala blbce, mám to úspěšně za sebou..za zkoušku nic nedáš, buď to výjde nebo ne, ale něco určitě dělej, jestli to nedokážeš sama nebo s pomocí rodiny, přítele, tak zajdi aspoň za psychologem, koučem a popovídej si s nimi o tom..tolik příležitostí ti teď proteče mezi prsty, myslím, že je to velká škoda..držím palce

To já právě nenechávám učení na poslední chvíli, já se třeba učím i měsíc, ale mám strašně špatnou paměť, mám strašný problém si něco zapamatovat, takže i když se to učím měsíc, tak mám pocit, že to neumím a na zkoušku nejdu, jelikož si myslím, že se ztrapním a že zase budu mít okno

Reaguji na Elienka: Asi máš pravdu.

Reaguji na ameeli: Naštěstí mě teď už žádné zkoušky nečekají a vím, že na ty státnice určitě půjdu, jelikož jak jsem psala, z části už je umím, další půlku se doučím a mám už poslední pokus, takže to vím, že nevzdám. Jinak máte pravdu, o nic nejde, musím se tomu trošku postavit. Jinak, já to vůbec s rodinou ani přítelem nekonzultuji, jelikož se za to stydím. Oni ani o půlce věcí neví, že jsem tam nebyla, vždycky jsem jim třeba řekla, že jsem to neudělala, ale nikdy, že jsem tam nešla. Strašně se za to stydím a vím, že by mi nejspíš i vynadali, že jsem blbá....

Tohle vypadá na sociální fóbii, která se může projevovat jako strach z toho, že někde na veřejnosti selžeš a tak tě to omezuje a radši se těm situacím vyhýbáš. Pokud to nezvládáš sama překonat, tak bych opravdu doporučila psychologa A nemůže jít třeba ze začátku někdo s tebou? To mě pomáhala ze začátku, když jsem začínala chodit na pohovory na brigády, 2x se mnou šel přítel (doprovodil mě tam a čekal venku na mě) a pak už to bylo v pohodě.

Reaguji na indulona: Komunikovat s lidmi nemám problém, ráda komunikuji, jsem až moc komunikativní, ale prostě bojím se těch situací, kdy bych mohla selhat. Je pravda, že si vůbec nevěřím, že bych mohla něco dokázat, možná i v tom je problém. Na ten pohovor vím, že podruhé půjdu, protože budu dostatečně připravená. Jinak nikdo semnou jít nemůže, jelikož přítel pracuje a ty pohovory jsou většinou v tu dobu, kdy on je v práci

Já tedy myslím, že máš problém se sebedůvěrou a od toho se pak všechno odvíjí. Četla jsem i tvé minulé téma o špatném zapamatovávání si a myslím, že už při přípravě na zkoušku/etc. se dostaneš do stresu, to ti brání udržet pozornost - a tudíž si pak i hůř pamatuješ.
Hodně soudím ze své zkušenosti, mám to dost jako ty, s odkládáním, pamětí, udržením soustředěnosti.
Napadá mě jen vše si opakovat nahlas, vlastními větami, všechno se snažit domyslet, dát průchod rozvoji svých myšlenek. Protože až si to takhle zažiješ, budeš se cítit jistější a pak u zkoušek/pohovorů nebudeš muset tolik lovit slova a vymýšlet věty, půjde to přirozeně.

Já si vše nahlas říkám, ale je pravda, že nic neumím domyslet. Mám i takový obor, kde když prostě nevíš = nic nevymyslíš. Asi se nejspíš i špatně učím. I přítel mi říká, že musím nad učením myslet hlavou a ne jen furt bít do hlavy. Ale já to prostě neumím, nevím jak na to. Teď mě už naštěstí čekají jen státnice, které už napůl umím, takže to snad už zvládnu. Žádné zkoušky už díky bohu nemám. Jinak třeba jak jsem obhajovala bakalářku, tak jsem byla úplně v pohodě, jelikož jsem ji sama psala, téma jsem znala a krom toho ještě dělala brigádu v tom oboru o kterém jsem psala, takže to šlo úplně samo. Bojím se spíš nových a cizích situací a pak to tak dopadá, že vše odkládám...

Silná vůle nebo psycholog ..

Asi se tak špatně neučíš, když ses dostala až ke státnicím .
Nejlepší způsob je si učivo několikrát přečíst, pak si vypsat důležité body, které si musíš zapamatovat, a pak už se jen učit ty body a k nim se vždy snažit říct něco z hlavy.
Chápu tě, taky s takovým strachem bojuji.
K pohovoru se taky můžeš připravit doma, net je plný vzorových otázek a odpovědí a určitě máš i v rodině/v blízkém okolí lidi, kteří pohovor už absolovovali. A lidi, se kterými si to můžeš vyzkoušet nanečisto. Důležité je říct si, že ztrapnit se můžeš stejně poprvé jako podesáté a hlavně, že si tím odkládáním někdy sama můžeš uškodit, nový pohovor třeba nevypíšou nebo mezitím najdou někoho vhodného.
Hodně štěstí u státnic a pohovorů

To už jsem zkoušela, ale nepomáhá mi to. Popsala jsem štusy papírů, jak mi holky radily v diskuzi a nic...Podívám se na ten papír a nic se mi nevybaví, na nic si nevzpomenu....a už vůbec si nevybavím žádné body. Zkoušela jsem tolik metod učení, ale je to furt to samé...S tím špatným zapamatováním to začalo až ve druháku. Kdysi jsem takové problémy neměla...

Reaguji na Anabela:
Zkus si sepsat, co NEJHORŠÍHO se může stát, když na tu zkoušku, pohovor... půjdeš. Většinou ty obavy, strachy v mysli mají mnohem větší rozměr, než je v reálu možné... Na střední nám jedna učitelka říkala - běžte tam, hlavu vám přece neutrhnou... A když si budeš říkat, že si věci špatně zapamatováváš, tak si to opravdu můžeš vsugerovat. Když jsi dříve problémy neměla, je MOŽNÉ, že je nemusíš mít ani teď. Nebo se mezitím stalo něco, co mohlo tu změnu zapříčinit?

Reaguji na džína: Zkusím to. Nene nic takového se nestalo, aby to něco zapříčinilo. Já si jako sama říkám, vždyť o nic nejde, hlavu mi nikdo neurve, ale i přesto...jdu vystresovaná a nebo nejdu vůbec...Musím to už sakra překonat, nejde s tím žít

Reaguji na Anabela:
Chápu Tě, měla jsem to podobně... Nechci Tě nutit k nějakému "pozitivnímu myšlení", ale fakt mám vyzkoušeno, že bych byla schopna se svými myšlenkami vystresovat, ale také uklidnit . Třeba by Tě mohla zaujmout knížka Pierra Franckha Jak si správně přát nebo další od něj. V jedné jsou i "afirmace" typu "vím, že informace se mi vybaví ve správnou dobu", "těším se na zkoušku" (to mi teda dělalo docela problémy ). Prostě si zkus přetočit ty negativní myšlenky v jiné, které Ti budou prospívat . Hlavně to nedělej "silou", ale naopak hravě, s lrhkostí, aby Ti to dělalo radost . Držím palečky .

Reaguji na Anabela:
Ještě jsem si všimla... to MUSÍM může Tvoje hlava interpretovat jako povinnost, lepší je volit slova chci, přeji si . V tom je právě ta lehkost...