Pořád něco odkládám/ruším

Reaguji na džína: Děkuji za rady a za knížky, mrknu po nich snad se toho nějak už jednou pro vždy zbavím...

Reaguji na Anabela: Já také ráda komunikuji s lidma a jsem poměrně ukecaná, ale zároveň se někdy bojím, že někde budu vypadat trapně, budou na mě divně kokat, atd. Ale já se z 98 % přemůžu a jdu to udělat. Nejvíc to mám, když jdu někam do neznámého prostředí, ale překonám se a jakmile tam jsem, tak už je to dobré. Pokud se ale ty nepřekonáš, tak je to horší.

Právě, že s tím mám v poslední době strašný problém, přitom kdysi to pro mě nebyl žádný problém. Chtěla bych to ale změnit...

taky bych šla k psychologovi. V práci ti to už procházet nebude. tudíž řešit dříve než to bude v koncích

Reaguji na HeisseDiore: Tak v práci bych takové věci nedělala, že...šlo o pohovor, ne že jsem nešla do práce. Tohle bych zase nedělala, v prostředí, které znám, to nedělám a práce postupem času bude místem, které budu dobře znát...

Jenže tímhle stylem se do žádné práce nikdy nedostaneš.

Reaguji na indulona: Dneska jdu na pohovor

Reaguji na Anabela: A jaktože na tenhle jdeš a na jiný ne?

Reaguji na indulona: To má být rýpačka? Hodně holek mi zde psalo, že se mám přemoct a jít ! Tak jsem to zkusila a šlo to! Takže bych si tu ironii nechala....Měla jsem radost z toho, že jsem se konečně překonala a ty mi napíšeš takový ironický příspěvek
Na tom předchozím pohovoru, který jsem poprvé zrušila jsem byla a tenhle ten byl úplně jiný/další, ale přemohla jsem se, pořádně si promyslela, co mi napsaly holky a zašla tam...

Rozmazlenost a lenost psychologové léčit neumí... Sorry, ale slečně chybí smysl pro zodpovědnost a povinnost a hledá jen výmluvy. Dnešní doba není lehká, stresuje nás všechny a každý se musí denno-denně překonávat. Ale v dnešní době práce není a je luxus odmítnout pohovor. Někteří si toho neváží a hledají výmluvy, pravděpodobně slečně neteče do bot a někdo ji živí, tak si to může dovolit.

No nic, pardon za upřímnost, asi jsem krutá a bezcitná. Ale nevidím v tom psychický problém, ale lenost. Stres překonáme všichni, všichni se něčeho bojíme a všem je nepříjemné chodit na zkoušky a pohovory (já před nimi vždy prozvracela celé ráno). Ale utíkat před tím? To je řešení?

Reaguji na Patty: A pozor paní chytrá ! Mimochodem, kdybys dobře četla, tak jsem ten pohovor neodmítla, jen ho přesunula a dávno jsem už na něm byla. Takže, když mám z něčeho strach, tak jsem líná? Ty jsi vtipná drahoušku já normálně zastanu práci za dva, starám se o celou domácnost, o chlapa, zařizuju všechny potřebné věci. Rodiče bydlí na vesnici, kde každý týden jezdím, máme pole, kde já pomáhám, sekám trávu, sbírám ovoce, vařím doma a ty mě označíš za línou?
Jestli se ti téma nelíbí, nepřispívej, tvůj příspěvek mi stejně nepomohl, takže asi tak. Byl úplně zbytečný a mohla sis to odpustit ! To že něco odmítám, protože se toho bojím je nejspíš psychického původu a já se s tím snažím bojovat, včera se mi to díky bohu podařilo. Práci si sháním všude možně, byla jsem i na spoustě brigád (přestav si!), jenomže teď se snažím hledat už práci na plný úvazek. Chytám se každého stébla, beru každou brigádu, co je a je mi jedno jaká to je práce! Jen mám v poslední době prostě blok, že se bojím ,že se na pohovoru ztrapním, že si o mě lidé budou myslet, že jsem padlá na hlavu. Já tady hledala radu, ne urážky!

To asi ani komentovat nemusím, když má prostě člověk nějaký psychický blok, něčeho se bojí, nejde mu s tím bojovat, tak je hned líný a rozmazlený Prosím více do tohoto tématu nepřispívej, tvoje příspěvky jsou stejně zbytečné.

OK, bylo mi jasné, že se ti můj názor líbit nebude O domácnost se staráme všichni a nejít na pohovor, protože nemám co na sebe je jen hledání výmluv. Ale říkej tomu třeba psychický blok. Zní to líp Tvé obavy má úplně každý, je to normální, věř že to všichni prožívají úplně stejně. Ale přeci si musím v hlavě srovnat, jestli potřebuju práci a že jsou lidé nezaměstnaní třeba rok...a musím si toho vážit, že mi tu šanci vůbec někdo dal. A třeba se ztrapníš, no a co? Myslíš, že budeš jediná? A myslíš, že ty lidi se potom denno-denně budou bavit, jak ta holka na pohovoru řekla nějakou blbost? Ty na tebe zapomenou hned do dvou hodin a pak by tě ani nepoznali na ulici... Prostě lidi to neřeší. To samé škola... myslíš, že budeš jediná, co u státnic něco neví? Ne, učitelé jsou zvyklý dnes a denně zkoušet studenty a rozhodně si je nepamatují a po večerech se doma nebaví tím, jak nějaká Nováková něco nevěděla, mají svých starostí dost. Přeci si musíš uvědomit, jestli chceš dostudovat nebo ne. A bojovat.

Problém je u tebe možná v tom, že si blbě plánuješ učení, když říkáš, že to neumíš a podruhé ano. Tak si příště udělej plán, začni včas, dej si třeba 2 týdny rezervu, když víš, jak to dopadá a řekni si, že to půjdeš zkusit a prostě necukni. To ti není líto toho času kdy jsi byla zavřená doma nad knížkama a nic z toho? To ti není líto, když spoužačky to dají a uměli to třeba hůř než ty? Tohle si všechno v tu chvíli uvědom. Oddálit je to snadné, dočasně se ti uleví, ale pak zase budeš muset zalézt nad knížky a zase se šprtat, zatímco ostatní si budou užívat Vánoce, koukat na pohádky, ty jak blbec se budeš zase učit. Na tohle všechno mysli a nehrň povinnosti před sebou, to nikam nevede.

Jdi tam, i když se bojíš...myslíš, že příště se bát nebudeš? Budeš. Úplně stejně, ne-li víc. Takže tohle všechno si musíš srovnat v hlavě a bojovat. Jiná rada není. Je to těžké, ale strach se musí překonávat. Nikdo ti nic jiného neporadí. Utéct je ale jednodušší, to víme všichni. Pokud je to tak hrozný, že ti to komplikuje život, tak jdi k psychologovi. Ale ten ti pravděpodobně neporadí nic jiného, než překonávat a překonávat.

Dej si nějakou motivaci, třeba když půjdu na ten pohovor, tak si pak za odměnu koupím tu kabelku, co se mi líbí. Když udělám státnice, tak pak budu celý den jen koukat v posteli na seriály a nic nedělat... Mysli na to, co budeš dělat PAK. Jak se odměníš. A pak když jdeš na pohovor, tak si řekni, fajn, teď to budou dvě hodinky, bude to blbý, bojím se, ale odpoledne už budu doma ležet v posteli s notebookem a koukat na seriály. Nebo když čekáš na státnice na chodbě tak si představuj, jak pak odcházíš ze školy a jdeš do toho obchodu pro tu kabelku, jak to budeš mít z krku. Mysli do budoucna, na co se těšíš...ne na to, jestli se ztrapníš a jestli to bude prů.ser. Je to jen psychika. A je jen na tobě, jak budeš s myšlenkama pracovat. Je to jen o myšlení, nic víc. A dá se s tím jednoduše bojovat. Ale ne tím, že budeš hledat výmluvy, proč to nejde. Hledej jak to dělat, aby to šlo.