Jak zvládáte jednat s arogantními jedinci

Reaguji na Christal: problém, je v tom, že roznáším vícekrát za týden a uklízečka asi neuklízí jen jednou do týdne, takže já tam dám letáky a ona mi to zase vyhodí, protože ona přece ví co mám ve smlouvě, a nebude uklízet rozházené letáky, to by si dle mého měla vyřídit s lidmi co tam žijí, že to pak pohazují všude možně, protože neznám distributora, který by to tam hodil jako prase, protože chodí kontroly a lidé pořád něco kritizují a pak ti s klidem odečtou x% za špatně rozneseno. Jinak jsem měla štěstí a dlouho jsem nikoho arogantního nepotala, asi proto mi to paní uklízečka vynahradila, svojí dokonalou arogancí

Tohle jen potvrzuje moje zjištění, že čím jsou lidi míň vzdělaní a čím nižší mají postavení, tím spíš s nima je problém, např. na vysoké se s Tebou ti nejvýše postavení baví jak se sobě rovným, jsou milí, udělají si čas, a řvou tam po studentech akorát referentky či uklízečky na WC, které nestihly svou práci včas.

Nebo v menze si říkáme, kdo to tu tak nekřesťansky řve - Á to umývač nádobí nebo pomocná síla v kuchyni, že se papírové ubrousky mají vyhazovat do koše a ne nechávat na tácku ale při tom povyku byste napoprvé mysleli, že tam snad někoho zavraždili.
Ty kuchařky (tedy ty, které opravdu něco umí) to překvapivě umí říct i mile.

Tohle co popisuješ ale podle mě není arogance ale lidská hloupost a s tím se bojuje těžko.

Reaguji na gumisek: tohle jsem si nikdy neuvĕdomila zajímavý postřeh, určitĕ ale nelze házet všechny do jednoho pytle, za to by se na tebe mohly nĕkteré uživatelky vrhnout

U nás v práci je 75% arogantních blbců, co mají peněz, že ani nevědí co s nima a myslí si, že jsou všechno, ale já jsem na ně většinou milá, když už to fakt přehánějí, tak na ně koukám jak na debily a je to hrozně vytáčí

Tak s tímhle mám taky problém, asi to tedy nebude přesně ono ( arogance ), ale já se zase špatně vypořádávám se zlostí ostatních lidí. Například při nějaké "nehodě" - omylem do někoho strčíte na ulici nebo v obchodě a dotyčný na vás okamžitě sprostě vystartuje, že to snad není možný a kam čumíte a kdesi cosi, nedá vám ani vteřinu na omluvu, prostě okamžitě vystartuje. A podobné situace, prostě když jsou lidi neúměrně zlí s sprostí...V tu chvíli mi prostě začne šíleně bušit srdce, uvnitř to vře, ale nedokážu se vzmoct na slovo, jak jsem v šoku. Nemám prostě ráda konflikty a to, jak lidi dokážou být bezdůvodně zlí mi přijde dost smutný, taky nevím, jak se s tím vypořádat a zůstat v klidu, jak reagovat...

To mi přijde jako přehnaná reakce. Na arogantní chování platí nadávky? Snižuješ se na úroveň člověka, kterého tak tituluješ. Proč ji to prostě nevysvětlíš, jako jsi to napsala sem. Že letáky máš dávat na místo k tomu určené (tedy na poličku), ne do schránek. Ona někdy slušnost zabere víc než nadávky. Pokud je i přesto vyhodí, ok. Příště uděláš to samé a zopakuješ jí totéž. Na takové nechápavé lidi platí jediné: opakovat, opakovat, opakovat do aleluja, oni pak radši přistoupí na to tvé, než to poslouchat pořád dokola Myslet si můžeš, jaká to je nepříjemná baba a otitulovat ji ještě peprněji.

Mrzí mě, že se mezi lidmi vytrácí elementární slušnost a úcta k druhým....

Reaguji na LittleCharm: vysvĕtlovala jsem ji to nĕkolikrát, přesto jsem zjistila když jsem se kolem tohoto vchodu vracela, že tam nejsou, tak jsem se jí zeptala kde jsou. Oznámila mi, že v popelnici, že to mám dávat do schránek, že za to jsem placená, že to mám ve smlouvĕ... tak jsem to už nevydržela, jak ona proboha může vĕdĕt co mám ve smlouvĕ.

Viděla jsi Bastardy? Tam uklízečky školy říkají, že jednou na té škole budou učit a taky že jo Tak to mi je mírně připomnělo. Taky máš čest s paní uklízečkou, co šéfuje všem okolo (jen oni o tom jaksi neví).

Tak jí zopakuj, že ve smlouvě toto nemáš. Spíš bych sdělila nadřízenému, že v tom a tom domě jsou s letáky problémy - že je dokonce před tebou uklízečka vyhodila. Tohle už není jen na tobě, když to ta ženská snad dělá schválně

podle toho, jakou mám zrovna náladu

někdy jsem nad věcí, mile se usmívám a přitom si myslím, že mi dotyčný může tak akorát...******

když ale nemám zrovna den, jednám s nimi jako oni se mnou, a občas zírám, jak děsně jsou pohoršení a uražení...nulová sebereflexe

naprosto souhlasím...vidím to denně v práci, slečny čerstvé absolventky neumějí pozdravit, poprosit, poděkovat a mají dojem, že spapaly šalamounovo lejno, a lidi, kteří tam pracují patnáct let a skutečně něco dokázali, jsou milí, vstřícní... nemají potřebu si na něco hrát a na někoho se povyšovat..

já podobně. A ano, ta nulová sebereflexe mne občas znovu a znovu překvapí.

jéé tohle taky dělám u nás dávaj letáky na schránky místo do a pak když a mě někdo zvonil jeslti mám ve schránce globus letáky tak jsem řekla že jsem je v životě ve schránce neměla, což jsem nelhala, ale mohla jsem říct, že jsou dány nahoře.. ale sama právě vím, ( roznášela jsem letáky od svých 9 let do 18 ) , že musí být ve schránce max. když je to napsaný na dveřích baráku tak v té misce tak spíš proto, že dneska to jsou flákači.. ale jinak jsem taková taky do baráku nám daly kamery tak za trest zamykám dveře takže lidi musí vytahovat klíče už mi i vyhrožovali že zamykání domu je trestný čin( ikdyž je v domovním řádu - zamykejte dveře) když začne hořet.. přitom ve starších domech se zamyká furttakže já spíš dělám naschvály a když něco řeknou tak jsem arogantní a drzá i na lidi kolem sebe kromě těch blízkých, kteří by mě za to poslali někam

Reaguji na radulinkap: když není regál tak dávám do schránek, nĕkteří mají odvahu to hodit klidnĕ na zem před vchodové dveře, ale když je regál, tak to dávám do nĕj, od toho tam je. Jinak navrhni pořízení protipožárních klik, ty jdou otevřít zevnitř i když je zamčeno

Při mém povolání na recepci si vyslechnu věcí, příběhů, problémů a povyšování... Nejčastěji to řeším tak, že všechno vyslechnu, slušně odpovím, že se omlouvám, ale není v mých silách, aby auta přestala jezdit a tím nebyl takový hluk, že nemůžu za to, že restaurace je zavřená,... Když nepomůže fáze 1 přichází fáze 2, která z mého pohledu probíhá taky v klidu - většinou to je další vyslechnutí, jak jsme neschopní, následuje má druhá omluva, že jsou věci, které bohužel zařídit neumíme. Do fáze 3 se dostávám málokdy - už nejsem tolik klidná, vysvětluji to stejné, jinýma slovama, přidávám příběhy, abych člověka unavila a on se se mnou nechtěl dál bavit - prostě v tom rozhovoru se snažím obsáhnout větší množství informací, aby druhá strana měla pocit, že vím o co jde, že mě to zajímá, ale umlátím ho argumenty stejně. Do fáze 4 jsem se ještě nikdy nedostala, ale asi bych byla nepříjemná a arogantní taky...

Na tvým místě bych jí vyslechla, jakmile by ji došly slova začala bych já mluvit. Něco ve smyslu, že asi těžko ta paní může vědět, co máš ve smlouvě - to je mezi tebou a zaměstnavatelem, takže tě nemá poučovat, co máš dělat a co nemáš, že neřekneš nic, kdybys jí to tam házela po zemi a ona to musela uklízet, že konec konců je uklízení její povinnost a nikdo jí neplatí za to aby kontrolovala tvoji práci, tak ať si šetří nervy, navíc přihrádky tam asi mají své opodstatnění a ty jejich existenci dodáváš smysl. - Věřím, že po podobným monologu by ti dala pokoj