"Baví" vás být uražená?

Reaguji na kamilla10: máš úplnou pravdu, těžko se to vysvětluje ale myslím že jsi to vystihla přesně

Pokud se urazím, tak jsem prostě načučená a až to přejde tak to přejde. Já své povaze neporučím.

Já se neurážím já řeknu svůj názor a ten je podle mě správný a je mi jedno, co si myslí ostatní. Sice to někomu může vadit, ale mě osobně to neublíží takže se neurážím. Naštvat se umím, ale to se vyloženě neurazím spíš v klidu nadávám nebo toho dotyčného pomluvím u kámošky a je mi zase fajn. Žádné pomsty a aby mi někdo kvůli něčemu zkazil celý den a já pak byla nepříjemná na někoho, kdo si to po celém dni nezaslouží? Neexistuje .-)

Ještě pár let po pubertě jsem se "urážela". Dneska se tomu usmívám, ale tehdy to bylo asi jediné možné řešení. Neměla ještě schopnost formulovat svoje myšlenky, argumenty a přání tak, abych nad věcí a s chladnou hlavou obstála v nějaké nepříjemnější výměně názorů.. Východiskem bylo se maličko urazit, prožívat si tu uraženost.. taky získat čas a přemýšlet, co dál..
Dnes už se neurážím. Věci řeším dialogem, pokud už ani ten nedává smysl, je pro mně věc uzavřená. Jednám narovinu. Čas je mi vzácný.

Mě se urážet nebaví, je to na mě moc negativní Ale co mě vážně baví, když hraju, že jsem uražená baví mě pozorovat reakce lidí

Myslím, že to pochopili všichni.

Reaguji na Ciiicaaa: Mám to úplně stejně.

Baví mě to před přítelem,když něco přežene,nebo řekne něco,co se mě dotkne,ale vždycky to trvá jen chvíli...Chvilku ho nechám se doprošovat,ale že bych byla uražená celej den,to bych asi rychle skončila

100% když vás urazí přítel, mě pak baví to jeho dobývání

Nebývám uražená. Spíše smutná. Ale uražená ne. Ale náš pejsek se urazí a to je sranda vždycky Většinou po koupání .

Maja baví nás stejná věc