Matka mi dělá ze života peklo kvůli příteli

Reaguji na Lady Flame:
Ale jo, to já to i chápu. Ale je reakce a reakce. A je jen na jednotlivci, jestli slečně uvěří, že je to u nich doma fakt tak horký nebo to přehání... a od toho se pak odvíjejí ty názory.

No jo, ale tady má slečna i svědky - svého otce, přítele... ne, opravdu si nemyslím, že by to bylo až tak zlé. Mně také mamka občas nafackovala a tenkrát jsem to brala jako velkou křivdu, týrání a šikanu, ale tak to fakt nebylo

A já tomu třeba věřím.

Pořád ji to nedává právo k násilí! A myslím, že zrovna matku by nevyhodili.

Já to tak teda nikdy nebrala. Vždycky jsem věděla, za co dostávám.

Ještě bych dodala - pokud je slečna opravdu týrána, tak musí mít na sobě modřiny, podlitiny, škrábance atd. A toho by si určitě ve škole všimli.

A přemýšlela jsi někdy o tom všem z matčina pohledu? To že jí to musí být šíleně nepříjemné v práci? Když to tam ty její kolegyně určitě ví? Jak je to pro ni nepochopitelné co dělá dospělý muž s dítětem? A ještě ke všemu s jejím dítětem? To jak je to velký rozdíl uvidíš až budeš trošku starší tak to pochopíš to teď ještě asi nemůžeš chápat...
To že se na něho musí každý den v práci dívat? To jaký by to byl malér kdyby se to zjistilo? Jakou by z toho i ona měla ostudu? Ještě kdyby tě v tom podporovala?
Uvědomuješ si jaký to musí na ni být tlak? Nenapadlo tě že třeba i pije kvůli tomu? A jak to pro ni musí být hrozné když ti denodeně domlouvá a ty ji ignoruješ? Neposloucháš jí? Já bych z toho byla pod takovým tlakem a v takových nervech že bych tě asi taky k sobě přitáhla za vlasy, když bych se ti něco marně pokoušela vysvětlit a ty by ses ke mě v půlce věty otočila zády....
Podívala jsi se někdy na věc z jejího pohledu? Snažila ses být někdy empatická?

Víš co jsi mladá žába (a podle toho jak jste spolu dlouho předpokládám že jsi jiného kluka neměla) a budeš jich mít ještě spoustu. A ty si vybereš zrovna jejího kolegu z práce a ještě ke všemu ze školství kde se tyhle věci asi řeší mnohem víc než například v nějaké počítačové firmě.... Zamyslela jsi se někdy nad tímto?

Ale to já taky podvědomě věděla, za co to je. Ale znáš to - puberta se mnou třískala o sto šest a tak jsem si myslela svoje, no

Rozumím Se mnou puberta třískala (ehm, tříská) tím stylem, že jsem nevrlá na všechny kolem sebe. Ale zlá jsem asi na nikoho vyloženě nikdy nebyla nebo tak. Ale byla jsem vždycky přeborník v odsekávání A když mi měla jedna přiletět, reflexy se ozvaly a já uhnula.. a pak to bylo ještě horší

Příklad: Bylo mi 16, v pátek jsem odešla ven s tím, že se třeba do 22:00 vrátím a místo toho jsem přišla v jednu ráno. Dostala jsem pár facek - právem, ale tenkrát jsem si říkala něco v tom stylu jako proč mě mlátí, vždyť jsem přišla zdravá a živá, sice o pár hodin později, ale co. No, byla jsem docela kvítko

Reaguji na Kokinecka:
souhlasím

A pokud by se moje dcera chovala stejně, jako jsem se tenkrát chovala já, dala bych jí těch pár facek taky.

však moje kamarádka by to potvrdila
Samozřejmě se to neděje denně, a tak nemám na sobě zrovna každý den nějaké stopy, to je snad pochopitelné.

Není to tak jednoduché, jak si myslíte. Když s někým strávíte celé dětství, pubertu atd. můžete ho sebevíc nemít rád, ale něco ve vás vám brání to někomu říct.

No jo, jenže já takováhle nikdy nebyla. Nikdy jsem si to nedovolila, a právě proto to beru jako nespravedlnost, jak se ke mě chová teď. Nebyla jsem nikdy problémové dítě, poslouchala jsem.

Reaguji na Lady Flame:
Tak to já tohle nikdy moc nedělala. Nebo jsem se aspoň ohlásila (doba mobilů, no). Většinou pak následovalo zkrácení večerky pro další výlety