Ahoj... Myslím si, že jsem holka v pohodě, vysmátá, ztřeštěná, plná vtipu.... ale když mám chvilku pro sebe, nebo čas před spaním a nic nedělám, přepadne mě strašná úzkost.
Mám strašný strach... strach ze všeho. Mám pocit, že jsem neschopná, že nic neumím. Bojím se nových věcí a nerada beru zodpovědnost. Občas mám chuť všechno zabalit, protože je mi tak zle, že se mi z toho chce až zvracet. Nevím komu bych to řekla. Nějaký dobrý kamarády, nebo nejlepší kamarádku, který bych se svěřila, strašně postrádám, takže jsem doma a mám čas na to se rozebírat, ale rozebírám se sama.
Už si ani nepamatuju, kdy jsem byla fakt šťastná, kdy jsem neměla sevřený žaludek strachem a beznadějí, kdy jsem myslela na dobrý věci... Cítím se strašně smutná a vyčerpaná, přitom moc nedělá, protože studuju.
Můj asi život nedává smysl, od mala jsem se vydala špatnou cestou. Jenže já ani nevím jaká cesta je ta správná, což je báječný ve 23 letech.
Potom začnu hloubat, jestli jsem v pořádku, jestli bych s tím neměla něco dělat, protože se bojím, že se z toho zblázním.
Jsem strašně sama a nevím, jak dlouho se s tím budu ještě moct prát